Tbilisi - Závěry zkoumání 1,8 milionu let staré lebky, jejíž kousky se podařilo najít v letech 2000 a 2005 v Gruzii, si možná vynutí přepsání učebnic biologie.

Vyplývá ze studie zveřejněné v odborném magazínu Science.

Archeologům se totiž podařilo kousky složit, čímž věda získala nejstarší dochovanou lebku hominoida. Ti, kdo ji zkoumali, se shodují, že podporuje provokativní teorii. O tom, že se člověk vyvinul z jediného "pradruhu".

Pokud se ukáže, že je to pravda, bude třeba změnit školní osnovy. Dosud měli badatelé z takto dávných dob k dispozici pouze úlomky kostí a několik zubů, přičemž dříve nalezené lebky z pozdější doby se lišily natolik, že nebylo jisté, zda se nejednalo o různé vedle sebe žijící druhy.

Nález v ruinách středověkého horského města Dmanisi přibližně 100 kilometrů od metropole Tbilisi je tak skutečným archeologickým pokladem.

"Až dosud jsme nacházeli takto zachovalé lebky a kosti pouze z dob, když už předchůdci člověka začali pohřbívat," vysvětlil listu The USA Today Bernard Wood z Univerzity George Washingtona.

"Neříkáme, že na Zemi před dvěma miliony let paralelně  nežily dva druhy hominidů, pouze tvrdíme, že proto neexistují dostatečné důkazy," vysvětlil Cristoph Zollikofer z Univerzity v Curychu.

Překvapivě krátké ruce a dlouhé nohy

Lebka nalezená v Gruzii ukazuje, že naši předchůdci měli oproti nám třetinový mozek, vystouplejší čelo a vyčnívající čelisti, jako mají ostatní primáti. Spolu s lebkou se navíc našly i kosti, které naznačují, že měli hominoidé před 1,8 milionem let poněkud krátké ruce a překvapivě dlouhé nohy. 

Poblíž lidských ostatků se dochovaly také kamenné nástroje vybavené zuby šavlozubé kočkovité šelmy. "Jedná se o nejbohatší a nejkomplexnější sbírku pozůstatků soustředěných na jednom nalezišti," řekl listu The Telegraph vedoucí expedice a ředitel Gruzínského národního muzea David Lordkipanidze.

Badatelé porovnali celou škálu charakteristických rysů. Tvar čelistí, čela i celé lebky se sice liší, ale ne v takové míře, aby to znamenalo, že jsou příslušníky jiného rodu.

"Těch pět lebek se od sebe nezpochybnitelně liší, ale o nic víc než pět náhodně vybraných lebek dnešního člověka nebo šimpanze," dodal Zollikofer s tím, že takovéto odlišnosti bývají spíše pravidlem než výjimkou.

Z této hypotézy plyne, že alternativní druhy, které podle části vědců žily v Africe (například Homo habilis a Homo rudolfensis, byly spíš příslušníci rodu Homo Erectus (Člověka vzpřímeného).