Pchjongjang - "Dozorci si zavolali dívky do pokoje a nařídili jim, aby se svlékly. Byly tam patnáctileté, šestnáctileté dívky, které začaly plakat. Dozorci si ale nasadili gumové rukavice a strčili ruce do jejich pochev, aby zjistili, jestli si tam neschovaly nějaké peníze," vypráví paní Kimová zážitek z KLDR, jehož byla svědkem v detenčním centru v severokorejském městě Sinuidžu.
"Ty dívky byly panny a některé z nich ani ještě neměly menstruaci. Krvácely a brečely. Dozorci s tím ale nepřestali, i když žádné peníze nenašli," popisuje dál Kimová, které se před nějakou dobou podařilo z KLDR utéct.
Její výpověď přinesla letos v březnu zpráva britské neziskové organizace Korea Future Initiative.
"He just took off his pants"
— Human Rights Watch (@hrw) November 1, 2018
In North Korea, men with power sexually harass, rape, and abuse women, taking advantage of the climate of fear in the country. https://t.co/JWFjNXQh2c pic.twitter.com/qC5LNQ3vDB
Podobné traumatické momenty jsou pro ženy v Severní Koreji, kde autoritativně vládne Kim Čong-un, běžné. A to nejen v pracovních táborech. Ženy a dívky jsou vystaveny sexuálnímu zneužívání doma i v práci. Často si dokonce myslí, že je vynucený styk normální a nelze se proti němu nijak bránit. Ve středu na to upozornila také analýza nevládní organizace ochránců lidských práv Human Rights Watch (HRW).
Sedativa, aby nekladla odpor
"Dva až tři úředníci (ze severokorejského ministerstva veřejného zdravotnictví - pozn. red.) navštěvovali nemocnici každý měsíc pod zástěrkou, že jdou zkontrolovat vybavení nebo práci doktorů a zdravotních sester. Když ale zahlédli mladou sestru nebo jinou zaměstnankyni, jež se jim líbila, zašeptali něco do ucha šéfovi nemocnice, který je při inspekci doprovázel," líčí další podobný zážitek paní Wiová.
"Úředníci potom ženu - někdy násilně - zatáhli do pokoje, který se nacházel někde v ústraní, a zneužili ji," dodává s tím, že její kamarádce jednou píchli sedativa, aby přestala klást odpor.
Znásilňování prostupuje prakticky všemi sférami severokorejské společnosti. Dopouštějí se ho policisté, dozorci ve vězeních i úředníci, tvrdí nová zpráva Human Rights Watch. Organizace svůj dokument založila na rozhovorech s téměř šesti desítkami Severokorejek, které z přísně střežené a izolované země uprchly.
"Sexuální zneužívání žen se řadí k mnoha dalším porušovaným lidským právům v KLDR. Jiná data, než jsou svědectví těch žen, se ale těžko dají sehnat," uvedl pro Aktuálně.cz koreanista Jaroslav Chlada. Ani HRW se o žádná konkrétní čísla neopírá a přiznává, že nepracovala s dostatečně širokým vzorkem žen.
Podle Chlady se v médiích častěji píše o problémech, kterým Severokorejky čelí po úprku ze země, než o násilí, jímž si musí procházet doma. "Útěk je pro ženy těžší než pro muže. Ženy, které se rozhodnou uprchnout, jsou v Číně často prodávány do otroctví," dodává koreanista.
Znásilnění manželem není trestné
Loni v červenci severokorejská vláda sdělila Výboru pro odstranění diskriminace žen (CEDAW), že v roce 2008 bylo v KLDR odsouzeno za znásilnění pouze devět lidí, v roce 2011 sedm a v roce 2015 pět. Taková čísla se ale těžko dají považovat za důvěryhodná. Podle výkonného ředitele organizace HRW Kennetha Rotha vláda navzdory ekonomickým reformám a vůli zemi modernizovat nečiní nic ve věci sexuálního násilí.
Protože k němu dochází i u policie, ženy ztrácejí naději na to, že by u ní mohly hledat pomoc. "Nevěřily policii a ani tomu, že by podnikla nějaké kroky," píše se ve zprávě Human Rights Watch.
Znásilnění manželem pak v KLDR dokonce ani není trestné. "Muži v KLDR mají sex, kdykoliv se jim zachce, obzvláště poté, co se napijí alkoholu. Když manželka odmítne, muž jí řekne: ,Máš poměr s jiným mužem?‘ A potom ji zbije," cituje zpráva Korea Future Initiative další z žen.
Jiná uprchlice jednoduše dodává: "Ženy v KLDR nemůžou ničeho dosáhnout, aniž by byly znásilněny nebo prodaly své tělo."
