Každý rok přes nejhlídanější hranici na světě přelétnou stovky vodíkových balonů a na půdu Severní Koreje shodí tisíce letáků se vzkazy pro místní obyvatele. Pokud se k nim někdy dostanou, mohou si přečíst hesla očerňující jejich vůdce Kim Čong-una a výzvy, aby se mu postavili.
Balony někdy v košících přinesou taky čokoládové tyčinky, filmy na DVD, flash disky, jednodolarové bankovky a další věci, které jsou v Severní Koreji buď cenzurované, nedostupné, nebo pro místní úplně neznámé.
Posílání balonů nad hranicí mezi Jižní a Severní Koreou organizuje skupina bývalých severokorejských uprchlíků, kteří si říkají Bojovníci za svobodnou Severní Koreu. V jejich čele stojí známý obhájce lidských práv a aktivista Park Sang-hak, který balony s letáky a cenzurovaným zbožím posílá už od roku 2004. Loni uspořádal 11 takových akcí, letos zatím tři.
Poslední várka asi půl milionu letáků, které na balonech poslal do KLDR na konci května, ale vyvolala nebývale ostrou reakci Severokorejců, kteří vzápětí vyhodili do povětří budovu společného úřadu v pohraničí. Před dvěma lety se v něm sešli představitelé obou zemí a v rámci usmiřování uzavřeli vojenskou dohodu. Podle KLDR ale letákové akce mírová jednání narušují. Pchjongjang opakovaně žádá, aby Jižní Korea tyto aktivity zakázala, a Soul k tomu skutečně přistoupil. Organizátory chce žalovat.
Park Sang-hak ale nehodlá přestat. Věří, že se mu jednou podaří zničit kult osobnosti Kim Čong-una a oslabit tím jeho komunistický režim. "Absolutistické vedení Severní Koreje se rozpadne, pokud se rozpadne tohle idealizování vůdce Kima," prohlásil jednou.
Je to vlastně humanitární pomoc
V rámci boje proti Kimovu kultu osobnosti poslal v roce 2014 na sever přes sto tisíc DVD s kopií filmu Interview. To je americká komedie od Setha Rogena o amerických novinářích, kteří natáčejí rozhovor se severokorejským vůdcem a přitom mají za úkol ho zabít.
Severokorejská armáda se tehdy pokusila balony sestřelit, což vedlo k přestřelce s jihokorejskými vojáky na hranici.
Ani současné napjaté vztahy Parka neodrazují. "Jižní Korea nás umlčuje, ačkoliv jsme jejími občany, a podlézá zlovolnému severokorejskému režimu. Čím více se nás bude snažit zastavit, tím více letáků a častěji budeme posílat," cituje jeho slova americký deník New York Times.
Z jeho letákových akcí nejsou nadšeni ani Jihokorejci, kteří žijí v blízkosti demilitarizované zóny. Mnoho balonů se přes hranici nedostane a letáky se vysypou ještě před ní. Tamní vesnice tak zaplaví hromady papírů.
Park Sang-hak kromě toho pořádá demonstrace proti KLDR, na kterých v minulosti pálil severokorejskou vlajku. Kvůli tomu mu občas chodí anonymní výhrůžky, a v minulosti se ho dokonce pokusili zabít. Jihokorejské tajné služby před devíti lety zadržely severokorejského uprchlíka, který ho plánoval otrávit.
Podobně neúnavný je i jeho mladší bratr Park Jung-oh. Ten zase posílá po moři plastové lahve, které plní rýží, léky, letáky a teď v době pandemie koronaviru i rouškami. "To, co děláme, je humanitární pomoc lidem, kteří sdílejí stejné hodnoty. Takže ať už Severní Korea řekne cokoliv, budeme dál pomáhat lidem v těžkých situacích, seniorům a obětem," reagoval na nedávné ostré reakce KLDR.
Park Jung-oh posílá do své domoviny humanitární pomoc posledních pět let dvakrát měsíčně. I přes zákaz Soulu plánuje v neděli vyslat po moři stovky lahví, které se svými stoupenci už naplnil. Tahle várka bude mít pořadové číslo 108.
Uprchlíci z privilegované rodiny
Oba bratři se narodili v 60. letech do privilegované rodiny vysoce postaveného člena severokorejské vládnoucí komunistické strany. Park Sang-hak studoval na technologické univerzitě v Pchjongjangu a až do poslední chvíle před útěkem nikdy nepřemýšlel nad tím, že by Severní Koreu opustil.
Impulz přišel až od jeho otce, kterého severokorejská vláda pracovně nasadila do Japonska. Rozhodl se zběhnout a měl strach o svou rodinu. Sehnal jim převaděče přes čínskou hranici a oba bratři s matkou a sestrou utekli do Jižní Koreje v roce 2000.
Až život na opačné straně hranice jim otevřel oči. Po třech letech se však Park Sang-hak dozvěděl, že jeho širší rodinu a snoubenku, která zůstala v KLDR, kvůli jeho útěku umučili. Začal veřejně vystupovat proti severokorejskému režimu a stal se předsedou organizace, která sdružuje asi 800 severokorejských přeběhlíků. V roce 2013 získal mimo jiné Cenu Václava Havla za kreativní disent.
S nápadem podlomit severokorejský režim psychologickým nátlakem ale nepřišel on. Ještě dlouho po skončení korejské války v roce 1953 pokračovaly znepřátelené strany ve válce psychologické. Propagandistické letáky v minulosti posílaly přes hranice vlády obou zemí.
Z KLDR přicházely letáky, které lákaly jihokorejské vojáky, aby přeběhli do socialistického ráje. Jižní Korea se zase snaží přesvědčit obyvatele KLDR, že na jihu by se jim žilo lépe. Na sever vysílalo rádio a ještě donedávna zněla z tlampačů na hranici hlasitá korejská populární hudba. Kvůli snahám udržet vzájemná jednání ale Jižní Korea souhlasila, že tenhle způsob boje zastaví.
