Brusel/Mogadišu - Ještě před několika lety by se zřejmě lidé při představě amerického prezidenta hovořícího o bezpečnostních hrozbách pirátství pousmáli. Pirát, který díky populární četbě a filmu vyvolává okamžitě asociace na černou pásku přes oko, dřevěnou nohu či papouška na rameni, je stále v obecné představě spojen s karibským bukanýrem šestnáctého a sedmnáctého století.
Bezpečnost na mořích je však ohrožena i dnes a mezi problematická místa patří například vody v blízkosti Nigérie nebo Indonésie. Je to však především Somálsko, které poutá v posledních měsících světovou pozornost.
Centrální vláda v Somálsku prakticky neexistuje, země je uprostřed latentní občanské války a rozparcelována mezi jednotlivými klany. Humanitární pomoc „zoufale potřebuje" podle odhadů organizace Oxfam 43 procent Somálců. Není divu, že se tak obyvatelé zhrouceného státu odváží vztáhnout ruku na projíždějící tankery a obchodní lodě.
O tom, že za pirátstvím je nutné vidět nefungující státní instituce, násilí ve společnosti a obrovskou chudobu, se píše často. Mnohem méně je však věnována pozornost přímému vlivu, který měly na rozvoj pirátství v oblasti zločinné praktiky jiných států.
Chaos, rychle sem!
Poté co roku 1991 centrální vláda zkolabovala, zavětřily zahraniční společnosti příležitost vytěžit místní potravinové zdroje a učinit ze zdejších vod nelegální odkladiště radioaktivního, chemického a industriálního odpadu.
Přední místo mezi nimi zaujímají společnosti z Evropské unie, která ve středu a čtvrtek v Bruselu organizuje mezinárodní dárcovskou konferenci na pomoc Somálsku za účasti delegáti z celého světa. Vybrané peníze mají být investovány do somálských bezpečnostních složek.
Somálští piráti se však poněkud paradoxně částečně rekrutují z pobřežních hlídek, které původně měly zdejší vody chránit.
Tsunami odhalila pravdu, 300 lidí zemřelo
Ti, kdo problém zdejšího nelegálního odkladiště zlehčovali, se mohli na vlastní oči přesvědčit v roce 2005, kdy asijská tsunami na somálské břehy vynesla stovky barelů s neznámými substancemi. Výsledkem bylo zamoření pobřeží a smrt více než tří set lidí. Už předtím ale místní komunity hlásily zdravotní obtíže a mutace narozených dětí.
„Evropské společnosti zjistily, že je velmi levné zbavovat se zde odpadu, což je stálo leckdy jen 2,5 dolaru za tunu. V Evropě by je to naopak vyšlo až na 1000 dolarů za tunu," řekl loni na podzim televizi Al-Džazíra mluvčí Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) Nick Nuttall.
„Ten odpad byl mnoha různých druhů. Je zde uranový radioaktivní odpad. Je zde olovo, jsou tu těžké kovy jako kadmium a rtuť. Je zde také industriální odpad, odpad z nemocnic, chemický odpad - všechny druhy, na které si vzpomenete."
Mafiánská pravidla
Basilejská konvence - o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování z roku 1992 zapovídá jakékoliv odkládání nebezpečného odpadu v zemích, jejichž vlády mezi sebou neuzavřely bilaterální dohodu, stejně tak zakazuje vyvážet toxický materiál do válečné zóny.
Zahraniční společnosti však přišly na to, že po pádu centrální vlády se stačí pouze smluvit s některým z místních klanů a mezinárodní společenství nad tím klidně přivře oči.
„Není zde žádná vládní kontrola… lidé ve vysokých pozicích jsou podpláceni, ale díky křehkosti vlády se už některé společnosti ani úřadů neptají - prostě tu odhodí odpad a odjedou." tvrdí zvláštní představitel generálního tajemníka OSN pro Somálsko Ahmed Uld-Abdalláh.
Mezi těmi, kdo se zde zbavují toxického materiálu, údajně čelné místo zaujímají italské mafie. Ty podle odhadů kontrolují třicet procent italských společností, jež se zabývají ukládáním odpadu.
Místní tuňáci táhnou
Zanášení moří však není jediným problémem, který sem zavlekly zahraniční společnosti - jež podle expertů spoléhají i na nevšímavost svých vlastních vlád.
Na začátku devadesátých let sem zamířily také cizí rybářské lodi, které nyní mohly bez obtíží lovit v somálských vodách, známých velkými zásobami tuňáků.
Kontrakty si rybářské společnosti sjednávaly nikoliv skrze Evropskou komisi či své vlády, ale samy a opět skrze úplatné úředníky či místní klany.
Pro místní rybáře tak najednou začal být život mnohem obtížnější.
Podle zpráv různých organizací ztrácí ročně somálské rybářství mezi 73 a 230 miliony eur ročně. Od počátku devadesátých let podle EUobserveru zamířilo každý rok do somálských vod 700 až 1000 zahraničních rybářských plavidel. Ty se pak často dostávaly do sporů s místními rybáři, kteří je odsud chtěli vyhnat.
Nejvíce jich je údajně ze Španělska, pak jde mimo jiné také o italské, řecké, britské, ruské, filipínské, jihokorejské. tchajwanské, čínské, thajské a jemenské lodě.
Přivézt odpad, odvézt ryby
„Bojovali s rybáři a pobřežními komunitami, polévali je vařící vodou a dokonce na ně stříleli, potápěli jejich kánoe a rybářské lodě," řekl serveru democracynow.org keňský analytik somálského původu Mohamed Abšír Waldo. „Problémy trvaly tak dlouho, než se samy komunity vzchopily a zorganizovaly se do toho, čemu říkají Národní dobrovolná pobřežní hlídka (NVCG), o které dnes lidé mluví jako o pirátech."
NVCG je nyní podle serveru globalsecurity.org jednou ze čtyř hlavních pirátských skupin operujících ve vodách blízko somálského pobřeží.
Waldo tvrdí, že se často stejné lodi podílejí na obou nelegálních aktivitách - přivážejí odpad a odvážejí ryby. Přestože po rozmachu pirátství v roce 2006 počet přijíždějících lodí poklesl, podle somálské vlády tu stále nelegálně operuje přibližně 220 zahraničních plavidel.
Dnešní piráti se původně snažili zahraniční lodě vyhnat, pak je však místo toho začali nutit, aby platily daně ze svého zdejšího „podnikání". Nakonec se k tomu přidaly i únosy a žádosti o výkupné, kterým se začaly věnovat i místní ozbrojené gangy. Ty v tom spatřily příležitost, jak si jednoduše vydělat peníze.
EU o ničem neví?
„Somálci byli k pirátství přinuceni nelegálními rybáři a odkládáním odpadu," řekl EUobserveru somálský analytik a šéf místní poradní organizace Amsas Consulting. „Jsou zde však dva typy pirátů, prvním z nich jsou kriminálníci a tím druhým původní rybáři, kteří ztratili práci kvůli nelegálnímu lovu ryb… Když se ale podíváte na ty tisíce lodí, je velmi těžké rozeznat jedny od druhých."
Pravděpodobně mnohem větším problémem však bude, že si EU stále neuvědomuje, že kromě somálských pirátů zde také pracují ti evropští.
„Nejsem si vědoma žádné specifické záležitosti týkající se nelegálního rybaření," řekla EUobserveru Cristina Gallachová, mluvčí vysokého představitele pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku EU Javiera Solany, který je na nynější bruselské konferenci jedním z klíčových hráčů. „To neznamená, že se to neděje, ale nemáme o tom žádné informace."
Představitelé OSN přitom na tento problém upozorňují už léta.
