Kábul - V roce 1839 rozhodla velká džirga o zahájení války proti britské okupaci. V letech 1915 a 1941 naopak o tom, že Afghánistán zůstane stranou válečných konfliktů.
Cílem shromáždění kmenových vůdců a islámských duchovních, které svolal do Kábulu afghánský prezident Hamíd Karzáí nyní, je vytvořit rámec celonárodního usmíření po devět let trvající válce s fundamentalistickým hnutím Tálibán.
Tálibánci však Karzáího vstřícné gesto odmítli a namísto toho poslali do afghánského hlavního města sebevraždené atentátníky. A na Kábul odpálili rakety.
"Zůstaňte sedět," vyzval prezident účastníky džirgy, když nedaleko obřího stanu, v němž rokují, dnes ráno dopadla první z nich. "Na tohle už jsem si zvykl."
Šestnáct set Afghánců, kteří se do Kábulu sjeli z celé země, v následujících minutách poslouchalo exploze a výstřely v okolí kábulské univerzity, svá místa ale neopustilo.
Dva útočníci zahynuli poté, co na svém těle odpálili nálože, další byl po přestřelce s policisty zadržen.
Vrať se, milý Tálibe
Karzáí se během své úvodní řeči obrátil mimo jiné právě na tálibánce. Je si dobře vědom toho, že mírové uspořádání země se navzdory přítomnosti 130 tisíc vojáků Severoatlantické aliance bez bojovníků v černých turbanech neobejde.
"Vyzývám tě ještě jednou, můj bratře, můj milý Tálibe, vrať se, toto je tvá země," citovala z emocionálního projevu afghánského prezidenta agentura Reuters.
Odpovědí byly ale rakety, z nichž jedna přistála asi sto metrů od stanu, v němž džirga zasedá.
O několik hodin později se k útokům přihlásil mluvčí tálibánců Zabjuláh Mudžáhid, který přiznal, že jejich účelem je zasedání narušit.
To se bojovníkům v černých turbanech podařilo. Rokování bylo na tři hodiny přerušeno a Karzáí je opustil v obrněném transportéru.
"Řeknu vám dvěma slovy, jak nastolit mír," řekl deníku The New York Times Hadží Muhammad Omar, představitel regionálního parlamentu v provincii Kunduz. "Za prvné je zapotřebí hovořit s vedením Tálibánu a za druhé přesvědčit Pákistán."
Své útoky proti Karzáího vládě a jednotkám NATO vedli tálibánci dlouhou dobu především z kmenových území na západě Pákistánu. Dnes kontrolují většinu afghánského venkova.
Velká džirga bude trvat tři dny, neočekává se ale, že by Tálibán Karzáího slova vyslyšel.
Tisíciletá tradice
Kmenové zasedání svolávají Afghánci v čase velkých krizí i dobách míru už od 11. století.
Džirga, kterou uspořádali v roce 1709, rozhodla o povstání proti guvernérovi Kandaháru a tím i masakru třicetitisícové perské armády.
Šestnáct tisíc Britů a Indů prchajících z Kábulu čekala smrt po velké džirze v roce 1832.
Vyklidit Afghánistán museli o více než půldruhého století později také sovětští okupanti čelící po devět let útokům mudžáhidů. Někteří z nich dnes stále bojují v řadách Tálibánu, který požaduje, aby zemi pro změnu opustili Američané a jejich spojenci.
Násilí provázelo první postsovětskou džirgu v roce 1989, když na zasedání vtrhl jeden z generálů prokremelské vlády s raketometem v ruce.
Poslednímu komunistickému vůdci země Nadžibuláhovi tím život nezachránil. Jeho vykastrovanou mrtvolu pověsili tálibánci na kábulské ulici na kandelábr poté, co metropoli v roce 1996 obsadili.
Mír zemi nepřinesla ani džirga, na níž byl o šest let později, rok po teroristických útocích z 11. září 2001, zvolen prezidentem země Karzáí.
