Toronto (od naší zpravodajky) - Je to jedna z nejvíc trendy čtvrtí v Kanadě, a co se týče nájmů, s přehledem jedna z nejdražších. Právě na torontské ulici Queen West se navzdory obrovské konkurenci kaváren a restaurací rozhodla otevřít své syrské bistro před dvěma lety rodina Al-Soufiových.
Jako první do země přišla v roce 2012 dcera Jala, o tři roky později následovali rodiče Husam a Shahnaz a jejich další dvě děti. Ti už za povolení k pobytu vděčí vládě Justina Trudeaua. Imigrovali krátce poté, co vyhrál volby a více otevřel dveře relokaci syrských rodin. Díky tomu, že Jala žila v zemi legálně, byl jejich přesun relativně snadný.
Z části kavárna, z části pekárna, která vsadila na tradiční placky manakiš plněné pikantním mletým masem nebo sýrem, se brzy stala úspěšným příkladem syrské integrace v Kanadě. Jako o vítězství Trudeauovy vstřícné politiky o ní loni psal i americký list New York Times.
Jala v článku vyzdvihovala kanadskou pohostinnost. "V Kanadě je obrovská otevřenost k podnikům, které nováčci jako my otevírají," nechala se tehdy slyšet.
Teď, krátce před federálními volbami, ve kterých se Trudeau snaží svůj mandát obhájit, má Jala novou zkušenost. Rozhovor, který jsme měly na konci září domluvený přímo v restauraci, na poslední chvíli zrušila. Kvůli reakcím na demonstraci, které se zúčastnil její bratr.
Skupina maskovaných protestujících blokovala cestu 81leté ženě, která se opřená o chodítko snažila dostat na mítink krajně pravicové People’s Party. Alaa Al-Soufi byl mezi nimi, stál vedle ženy, která na důchodkyni opakovaně křičela "nacistická lůzo".
Video z incidentu se začalo šířit po sociálních sítích s Al-Soufiho jménem a rodině chodily výhrůžky smrtí. Po týdnu restaurace na svých sociálních sítích oznámila, že podnik zavírá.
What a disgrace, I have no words...
— ThinGrayLine 🐻 (@ThinGrayLine01) September 30, 2019
'Protesters at @MaximeBernier's Event at Mohawk College'
cc: @RubinReport @DMillardHaskell @FPVaughanIII pic.twitter.com/2sRlqErQZq
"Lidé jim psali, že jsou teroristé, že je musíme vykopat ze země. To, že veřejně čelili takové šikaně a výhrůžkám smrtí kvůli svým politickým názorům a kvůli svému původu, je v Kanadě nepochopitelné. Něco takového jsem za svou kariéru ještě nezažil," řekl o případu pro Aktuálně.cz Nicholas Keung, novinář deníku Toronto Star, který se od roku 2003 zaměřuje na imigraci v Kanadě. S rodinou mluvil v posledních měsících několikrát.
To, že by se země stávala méně otevřenou k imigrantům, ale Keung rezolutně odmítá. Jde podle něj o ojedinělý případ, který nevnímá jako začátek nového trendu. Pro přijímání migrantů a uprchlíků se i nadále vyjadřují všechny hlavní politické strany, včetně zmíněné People’s Party, která ale jako jediná žádá výrazné omezení počtu příchozích.
Proti Trudeauovu rozhodnutí z roku 2015 na veřejnosti není vidět v podstatě žádný odpor. Reportér ale připouští mírné vystřízlivění a útok na restauraci může být jeho vyostřeným příkladem.
Fotografie, která otřásla Kanadou
V roce 2015 se Kanada otevřela syrským uprchlíkům jako žádná jiná země. Způsobila to fotografie Alana Kurdiho, tříletého kurdského chlapce, jehož bezvládné tělo leželo na tureckém pobřeží. Utopil se, když prchal ze Sýrie do Turecka.
V médiích se téměř okamžitě objevila vyjádření jeho tety, která tvrdila, že Kanada předtím jeho rodině odmítla udělit azyl. Později se tato informace ukázala být nepravdivá, podle řady odborníků ale právě tento moment rozhodl volby. "Liberálům se to podařilo prodat jako obrovské selhání konzervativní vlády. Slíbili, že napraví obrázek Kanady jako humanitární země, a lidé na to slyšeli," říká Keung.
Následovala obrovská vlna solidarity, kdy lidé hojně využívali možnosti soukromého sponzorování uprchlíků. Někdy až do takové míry, že poptávka kanadských občanů převyšovala počet syrských rodin, které federální vláda předběžně schválila. Místo slíbených 25 tisíc Kanada v rámci federálních i soukromých programů nakonec za poslední čtyři roky přijala přes 60 tisíc Syřanů.
Soukromé sponzorování uprchlíků
Program soukromého sponzorování funguje v Kanadě od 70. let minulého století. Týká se uprchlíků, které schválí kanadští imigrační úředníci, a skupin kanadských občanů (případně organizací), které se rozhodnou pomoci jim s přemístěním na kanadskou půdu.
Sponzoři uprchlíkům hradí veškeré výdaje po první rok jejich života v Kanadě - včetně ubytování, jídla nebo vybavení domácnosti. Výjimkou je v některých případech letenka, kterou může hradit vláda. Kanadští občané se zároveň zavazují, že sponzorovaným pomůžou se začleňováním do společnosti.
Většina z téměř 60 tisíc Syřanů, kteří do země od roku 2015 imigrovali, přišla právě přes program soukromého sponzorování. Kanadská vláda se pro rok 2019 rozhodla přemístit celkem 29 tisíc uprchlíků (nejen Syřanů), z toho 19 tisíc právě díky kanadským sponzorům.
Status uprchlíka během těchto let získal i Mustafa Alio. Do Kanady přišel původně jako student v roce 2007, v době, kdy byl v jeho rodné Latákii na syrském pobřeží Středozemního moře relativně klid. V Torontu se chtěl naučit anglicky a vystudovat program MBA. Když v roce 2011 vypukla občanská válka, požádal o azyl. Na schválení čekal pět let, přišlo až za Trudeauovy vlády.
S mírným rasismem se prý setkal jen na samém začátku, když mluvil jednoduchou angličtinou se silným přízvukem a pracoval v call centru. "Měl jsem na starosti klienty, kteří chtěli od společnosti, pro kterou jsem pracoval, odejít. Moje práce byla je udržet. Často na mě neměli trpělivost, občas mi nadávali - co ty vulgarismy přesně znamenají, jsem ale zjistil až o dost později," usmívá se 35letý muž, který nyní stojí v čele neziskové organizace Jumpstart - Refugee Talent. Pomáhá uprchlíkům najít v Kanadě práci, která odpovídá jejich zkušenostem.
Syřan jménem Justin Trudeau
"Ten kulturní šok, když jsem sem přišel, byl obrovský. Ať už jde o otevřený postoj ke gayům, jiným náboženským skupinám, ale i k jiným politickým názorům, to všechno pro mě bylo nové. Já přišel ze země, kde byla jedna politická strana a jeden vůdce," popsal Aktuálně.cz Alio.
Původně doufal, že ve volbách, které se konají příští pondělí, už bude moct poprvé vybírat z více stran. Nakonec to těsně nestihne. Občanství pravděpodobně získá pár měsíců po volbách. V tom, koho by volil, má ale jasno.
"Dal bych hlas liberálům. Ne proto, že bych byl úplně nadšený z jejich politiky, ale protože jsou mi hodnotami, i co se týče imigrace, nejbližší." Podobně se podle něj rozhodne většina nově příchozích syrských uprchlíků, občanství jich zatím získalo několik set.
"Řada z nich bude pro Trudeaua hlasovat z vděčnosti, mají pocit, že jim jeho vláda možná zachránila život. Někteří po něm dokonce pojmenovali děti, to mi už připadá šílené. Tam, odkud pocházím, se ukázalo, že přílišná adorace vůdce se nevyplácí," tvrdí Alio.
On sám říká, že na Trudeauovi vidí i chyby. Vadí mu, že nedodržel slib ohledně volební reformy a podporuje výstavbu ropovodu v Britské Kolumbii, osobně se Alia dotkl i premiérův poslední skandál se začerněným obličejem na večírku před 18 lety. "Nicméně se omluvil a já jeho omluvu přijal, lidé dělají chyby. Pořád by pro mě byl nejlepší možnou volbou," vysvětluje.
Úspěšná inkluze
Integrace syrských uprchlíků se podle novináře Keunga dnešní optikou nijak neliší od integrace ostatních imigrantů do Kanady. Trudeaua tak podle něj přijetí desítek tisíc Syřanů v současných volbách rozhodně neoslabí.
"Jasné statistiky o úspěšnosti integrace nemáme, těžko se to vyhodnocuje. Velká část Syřanů ale přišla díky kanadským občanům, kteří se je rozhodli sponzorovat, a tento způsob začleňování bývá mnohem úspěšnější, protože prospívá oběma stranám," říká Keung. Sponzorované rodiny si podle něj snáze vytvoří vztah ke Kanaďanům a lépe pochopí místní společnost. Kanaďané mají zase díky programu osobní zkušenost s uprchlíky a mohou ji předat dál.
Podle Alia se integrace, nebo inkluze, jak o začleňování do kanadské společnosti raději mluví, daří v případě syrských uprchlíků relativně dobře. Jeho organizace se chlubí tím, že za poslední čtyři roky sehnala 180 lidem lepší práci na plný úvazek, ještě více lidem pak na částečný. Teď uprchlíkům pomáhá rozjíždět i první soukromé podnikání. Podobné, jako měla rodina Al-Soufiových.
Alio jako mnoho dalších podepsal petici na podporu jejich restaurace. Na obranu rodiny se postupně postavili i všichni lídři politických stran, podle Keunga ani neměli jinou možnost. Reakce veřejnosti po zprávě o jejich ztroskotaném snu byla masivní - jak na sociálních sítích, tak před vchodem do Al-Soufi se začaly objevovat tisíce zpráv a příslibů pomoci. Nové prostory rodině nabídlo hned několik čtvrtí v Torontu.
Pod svá křídla ji nakonec vzal řetězec blízkovýchodních restaurací, který rodinu přesvědčil, aby s jeho pomocí otevřela své bistro na stejném místě. "Nechtěli jsme být tragickým příkladem pro budoucí podnikatele z řad imigrantů a uprchlíků, nechtěli jsme se poddat nenávisti," řekl otec rodiny v den jeho znovuotevření.
