Nejlepší pařížské bagety peče syn migranta, ráno je snídá i Macron. Francouzi o jeho práci nestojí

Zahraničí Zahraničí
16. 5. 2018 21:20
Syn tuniského migranta Mahmúd M’seddi letos zvítězil v soutěži o nejlepší pařížskou bagetu.
Francouzská bageta. Ilustrační foto.
Francouzská bageta. Ilustrační foto. | Foto: Shutterstock.com

Paříž - Bageta k snídani, obědu, svačině. A nakonec bageta i k večeři. Žádné jiné pečivo není se svou domovinou natolik propojené jako francouzská bageta. Francouzi na ni nedají dopustit, v zemi galského kohouta se jí opravdu ke všemu a podléhá řadě přísných regulí.

V době, kdy francouzský prezident Emmanuel Macron musí uklidňovat Francouze znepokojené migrací, může tento kus bílého pečiva vypovídat o tom, co znamená být Francouzem. Nebo to naopak zpochybňovat.

Sám Macron snídá bagety, které vyrábí Mahmúd M’seddi. Syn imigrantů z Tuniska, který letos zvítězil v soutěži o nejlepší pařížskou bagetu. Předběhl tak všechny "čistokrevné" Francouze a získal právo celý rok vykrmovat Elysejský palác.

"Jsem Francouz. Tohle je můj domov," odmítá jakékoliv pochyby o své příslušnosti sedmadvacetiletý Mahmúd, se kterým hovořil list New York Times. Ve Francii jsou podle něj pouze francouzští občané se společnou identitou. Příchozí se neintegrují, ale asimilují.

Poražení na vlastním hřišti

M’seddi přitom není prvním "outsiderem", který porazil "stoprocentní" Francouze na jejich pekařském hřišti. Loni stejnou soutěž vyhrál Sami Bouattour, také syn Tunisanů. Dříve se navíc dvojnásobným vítězem soutěže stal Džibril Bodian se senegalskými kořeny.

Když předseda pekařského syndikátu v Paříži před několika týdny vyhlašoval nejlepší "bagetáře", na první pohled přítomné muselo zaujmout, že téměř polovina z úspěšných pekařů na pódiu neměla právě typické francouzské příjmení. Byli to imigranti a jejich potomci.

Deník New York Times nicméně vysvětluje, že jednoduchá odpověď je nasnadě. Jsou to právě přistěhovalci a jejich děti, kteří po příchodu hledají namáhavé a mnohdy manuální práce, mezi nimi i v oboru kuchařů nebo pekařů, kteří místní obvykle nechtějí dělat. Práce je to navíc riziková - každý rok ve Francii skončí přes tisíc pekáren.

"Hrdí jsou v Paříži i v Tunisku"

M’seddi má na kuchařské uniformě vyšitou francouzskou trikoloru, na telefon v pekárně ale odpovídá arabsky, při práci poslouchá arabské rádio. Svoje kořeny nepopírá, ale ani nevyzdvihuje. "Lidé mi to zajisté rádi připomínají," připouští. "Já tyto rozdíly nedělám. Nemohlo by mi to být víc jedno," dodává s tím, že ve Francii vyrostl a studoval.

"Platím tady daně. Když jsem vyhrál, volali mi z Tuniska, že jsou hrdí. Ale Pařížané jsou hrdí také," říká s tím, že mu jeho zákazníci vítězství přejí.

Kritiku, zda je správné, že vyhrál právě on, odmítá s tím, že tvrdě pracoval. "Je to mládí a pečlivost, nikoliv dědictví, které by mělo být zdůrazněno," upozorňuje. "Vidím sebe jako umělce, jako kouzelníka," doplňuje. Kouzelníkem je i jeho otec Mohamed, který doteď vstává každý den ve čtyři hodiny ráno a peče v přidružené pekárně.

To, že vítězí přistěhovalci, je "reflexí kosmopolitanismu v okolí Paříže", říká jeden z členů hodnotícího soutěžního panelu Denis Bourdain. Koneckonců i starostkou Paříže je Anne Hidalgová. Žena, která se v roce 1959 narodila ve Španělsku. "Nejenže nám neberou chléb od úst, oni nám jej do nich i vkládají," ohodnotila zastoupení přistěhovalců v pekařské soutěži Hidalgová.

Ve francouzském přístavu Calais se odehrála drsná bitka migrantů | Video: Reuters
 

Právě se děje

Další zprávy