"Naše vláda nám ničí sny, protože krotí úvěry a říká, že nemáme kupovat byty. Jsem z toho rozčílený," říká pro agenturu Reuters Baek Seung-min, který se svou ženou bydlí dvě hodiny od Soulu.
Přímo v hlavním městě si byt dovolit nemůžou, stejně jako miliony dalších mladých Jihokorejců, kteří patří ke střední třídě. Baekova žena si za rok přišla na 58 milionů wonů (v přepočtu asi 1,2 milionu korun). Bez jejího příjmu má ale pár větší šanci splnit kvóty v novém vládním programu na podporu nízkopříjmových rodin při koupi bytu.
Neobvyklý plán vzdát se příjmu, se kterým Baek Seung-min přišel, je přitom nyní v Jižní Koreji poměrně obvyklý. Mladí lidé ze střední třídy sice vydělávají hodně peněz, v Soulu si přesto bydlení nemohou dovolit. Umělé snižování svých příjmů je tak jednou z cest, jak se zařadit mezi znevýhodněné rodiny hledající bydlení.
Vládní snahy zpřístupnit nemovitosti v jihokorejské metropoli přitom zatím neměly velký efekt. Statistiky naopak uvádějí, že od roku 2017 ceny bytů v Soulu vzrostly o 50 procent. To je nejvíc ze všech hlavních měst na světě. Ceny bytů rostou i v Praze, jen oproti loňskému roku se zvýšily o 12,5 procenta.
Podle jihokorejské střední třídy, která stojí za ekonomickým boomem Jižní Koreje v minulých letech, je taková vládní podpora nespravedlivá.
Střední třídu vytlačují potomci zbohatlíků
Vzdát se části příjmů není jediná strategie, kterou Jihokorejci na trhu s nemovitostmi zkoušejí. Podle právníků, které agentura Reuters oslovila, se některé páry i rozvádí, i když jen "na papíře", aby snížily daně, které by musely jako manželé platit. Nové sňatky mnozí už ani nenahlašují, mají tak lepší výchozí pozici před koupí bytů.
Vlna nespokojenosti je o to větší, protože sám prezident Mun Če-in si sociální nerovnosti a astronomické ceny nemovitostí, které představují zásadní problém pro miliony Jihokorejců, předsevzal jako svoji prioritu. Realita však vypadá jinak.
Za jeho vlády se pravidla hypoték v Jižní Koreji zpřísnila, stejně jako daňové postihy pro spekulanty. To vedlo k tomu, že bydlení se stalo ještě dražším, stouply nájmy a zálohy. Pro velkou část Jihokorejců, zejména žijících v Soulu, to znamenalo nutnost přestěhovat se za hranice hlavního města, kde jsou podmínky příznivější.
Kritici poukazují hlavně na to, že většinu bytů ve městě skupují potomci bohatých rodin, kteří často nemuseli ani pracovat. Mladé Jihokorejce ze střední třídy, kteří zatím vystudovali náročné vysoké školy a získali prestižní zaměstnání, to podle ekonomů odsunuje na druhou kolej.
Kdyby Jihokorejci s průměrným platem šetřili na byt a neměli při tom žádné jiné výdaje, mohli by si ho dovolit za zhruba 14 let. Podobná situace je i v Česku, kde by lidé museli v průměru čekat 11 až 12 let. V Praze dokonce o dva roky déle.
Ničení budoucnosti mladých lidí
V Jižní Koreji přitom už od 60. let minulého století platí pro chudší obyvatele jednoduchý úzus: nejkratší cesta do střední třídy vede přes vysokoškolský diplom a bydlení v centru Soulu.
To se ale v posledních letech změnilo, částečně kvůli zmíněným vládním opatřením. Řada lidí střední třídy, motoru jihokorejské ekonomiky, teď žije v podnájmu, často ve stísněných podmínkách. Anebo mimo metropoli a stěhovat se nechystá, minimálně ne do Soulu.
Hong Na-ri, která pracuje jako právnička, vzpomíná na situaci před pěti lety, kdy se vdávala. "Když jsme se brali, mysleli jsme si, že ceny nemovitostí budou klesat… teď se mě všichni ptají, proč jsme tehdy nekoupili nějaký dům, když byly daleko lepší podmínky než dnes. Je mi z toho smutno. Neuděláte ale vůbec nic," řekla agentuře Reuters, která dodává, že ona a její muž si přitom za měsíc přijdou v přepočtu na 250 tisíc korun.
Kancelář jihokorejského prezidenta se odmítla pro agenturu Reuters vyjádřit. Opozice však vládu obviňuje z vytváření chaosu a ničení budoucnosti mladých lidí.
