reklama
 
 

Jemenu hrozí žízeň. Do deseti let může být bez vody

14. 11. 2009 7:27
Reportáž ze země, kde voda je nad zlato

Sana'a /od naší zvláštní zpravodajky/ - V půl šesté ráno se úzké uličky jemenského hlavního města Sana'a začínají zaplňovat zvuky nákladních aut. Přijíždějí totiž první zásoby vody, která je pro Jemence cennější než zlato.

Na přítomnost barevně pomalovaných vozidel s obřími tankery i v takto časných hodinách si obyvatelé měst už dávno zvykli. Pořád je to pro ně větší jistota, než kdyby žili na venkově. Tam se totiž převážně musejí spolehnout na vodu z dešťových srážek. A těch v Jemenu příliš mnoho nespadne.

Většina zdejší vody pochází z podzemních zásob, které se naplnily před tisíci lety. V důsledku poměrně malých srážek se však doplňují jen velmi pozvolna. Mnoho odborníků varuje, že Jemenu zásoby vod budou docházet kolem roku 2050 a jemenská metropole by dokonce mohla být na suchu už za deset let.

"Ano, s vodou máme velkou krizi a je čím dál těžší mít dostatečné zásoby vody," přiznal Aktuálně.cz ministr pro vodu a životní prostředí Abdulrahman Eryani. "Je to dáno kombinací vyprahlé země, rostoucí populací a špatným managementem," vyjmenovává hlavní problémy, proč Jemenu tak rapidně ubývá vody.

Luxusní zboží voda

O vysychání jemenských podzemních vod svědčí i žalostný stav zahrádek a parčíků přímo uprostřed malebného historického centra Sana'a.

Kdysi zeleně bujaré "oázky" nabízely obyvatelům města příjemné odpočinutí od rozpálených prašných ulic. Nyní vyschlé záhony smutně zejí prázdnotou a všudypřítomné kozy si na nich pochutnávají na odpadcích a igelitových sáčcích.

"Dříve stačily vrty tak 20 až 50 metrů pod zem a dostali jsme se k vodě," říká o vysychání zdejších zvodních rodilý Sanánec Muhammed Harází. "Dneska musíme vrtat několikanásobně hlouběji - až 200-300 metrů, abychom se vůbec k nějaké vodě dostali," dodává plynnou češtinou bývalý student brněnské Vysoké školy zemědělské, kterou absolvoval v dobách komunistického Československa.

Chtějí-li obyvatelé dvoumilionového Sana'a pravidelně vodu užívat každý den, jsou nuceni si ji dokupovat od soukromých společností. Městským potrubím totiž voda teče velmi zřídka, někdy jen jednou za měsíc.

"Vodu si kupujeme tak jednou týdně. Někdy ale dojde dřív, takže musíme volat do společnosti, aby přijeli," vysvětluje systém kupování vody Kamar Haglan, který žije na okraji hlavního města. „Jsou ochotni přijet do takových 22,00 hodin, později vodu zkrátka neseženeme."

Tříčlenná rodina Kamara Haglana platí 3 tisíce riálů (necelých 300 Kč) týdně. V zemi, kde 42 procent populace žije za méně než dva dolary denně, je kupovaná voda opravdový luxus.

"Poté, co se  loni zvýšily ceny potravin a benzínu, si vodu mnoho lidí nemůže vůbec dovolit," podotýká jeho žena Chadídža Haglanová.

Skromná spotřeba

O žádném velkém plýtvání vody v Jemenu ale nemůže být řeč. Podle statistik OSN Jemenci ročně spotřebují jen deset procent vody světového průměru. Údaje Světové banky zas praví, že v Jemenu má k vodě přístup pouhých 46 procent společnosti.

Navíc k dispozici mají obyvatelé této převážně vyprahlé země asi 100 až 200 kubických metrů vody ročně na hlavu. A OSN stanovuje alespoň 2 500 kubických metrů. 

"Užití vody v zemědělství je velmi neefektivní a ke zlepšení je potřeba především zlepšit management," říká ministr Eryani.

Jemen je obklopen z velké části mořem. Proto by podle některých mohlo problém nedostatku vody vyřešit odsolňování mořské vody. Jenže to se v tuto chvíli jeví stále jako příliš nákladné. Navíc výstavba podobných zařízení a zaškolení obsluhy je časově velmi náročná.

Celonárodní zlozvyk

Jemenci s malým množstvím vody žijí už dlouhá staletí. V poslední době překotně rostoucí populace (za posledních 17 let se podle OSN počet obyvatel zdvojnásobil na 23 milionů) a čím dál oblíbenější celospolečenská aktivita - žvýkání na vodu náročné rostlinky kátu - však Jemen doslova vysává.

Tento nenápadný keř v nejchudší zemi na Arabském poloostrově zabírá většinu úrodné půdy a spotřebuje až 40 procent vody v okolí Sana'a. A je čím dál oblíbenější - jak u konzumentů, tak i farmářů. Žvýkání kátu si v současnosti dopřává 90 procent jemenských mužů a jedna ze čtyř žen.

Těžko ale vinit farmáře, kterým do rodinných rozpočtů přibude dvacetkrát až třicetkrát více peněz, než co by jim vydělalo pěstování brambor nebo pověstné jemenské kávy.

A těžko také ukazovat prstem na konzumenty kátu, protože v zemi, kde je pětatřicetiprocentní nezaměstnanost, je kát jedním z mála potěšení dne.

Většina odborníků a dnes už i některých vládních činitelů se shodne na tom, že je to problém číslo jedna, který by akutní nedostatek vody pomohl částečně a hlavně rychle vyřešit.

"Ve vládě existuje konsensus, že to problém je, ale různí se pohledy na to, jak to řešit," říká ministr Eryani. "Je to jako s alkoholem v západních zemích. Mně osobně se nelíbí lidem nařizovat, co mají dělat. Musíme vychovat novou generaci mladých lidí, kteří se budou zabývat raději sportem než žvýkáním kátu."

V minulosti žvýkání lístků kátu podle slov ministra nebývalo tak populární jako dnes. Dříve se žvýkalo několik hodin týdně, nyní začíná být tato lehce narkotická droga kromě dospělé mužské populace populární i u žen a studentů, kteří si tím prodlužují hodiny studia a zvyšují koncentraci.

Umělci jako Ríma Kassímová zas v kátu hledají inspiraci pro své abstraktní obrazy. "Bez kátu by se mi nemalovalo tak snadno jako s ním," řekla Aktuálně.cz.

A není zcela neběžné vidět v odpoledních hodinách s neesteticky vypouklou tváří i náctileté děti.

Nedostatek vůle

Kritici tohoto celospolečenského zlozvyku namítají, že vládě chybí politická vůle problém řešit. Podle nich kát lidi udržuje v apatii a tak se vládní činitelé, mezi nimiž jsou často vlastníci výnosných kátových farem, nemusí obávat žádných masových demonstrací.

O dichotomickém postoji vlády ke kátu svědčí i zásah samotného prezidenta Aliho Abdulláha Sáliha. Před lety zakázal státním úředníkům, včetně policejních a vojenských složek, kát užívat. Za pár let tento zákaz zrušil.

Mnozí, tak jako ministr Eryani, věří, že za nějaký čas kát přestane být v módě. Jenže čas je právě to, co Jemenu v tuto chvíli schází.

autor: Naďa Straková | 14. 11. 2009 7:27

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama