Praha (od naší spolupracovnice) - Zatímco Jemen v mezinárodních médiích v těchto dnech přetřásají v souvislosti s teroristickou hrozbou, na půdě českého ministerstva zahraničí se o něm diskutuje v souvislosti s revizí rozvojové pomoci.
Jemen je totiž v tuto chvíli stále ještě mezi osmi prioritními zeměmi, kterým Česko na základě vládních programů poskytuje dlouhodobou rozvojovou pomoc. Vypadá to však, že do příštího období 2011 - 2015 se tento nejchudší stát na Arabském poloostrově nedostane.
Může za to hned několik důvodů - od nedostatečné pracovní kapacity a zaostalosti na jemenské straně až po chyby a malé zúročení vložených investic na straně české.
Jak to všechno začalo
Působení českého týmu v oblasti rozvojové pomoci v Jemenu se datuje od roku 1998, kdy vznikl společný rozvojový projekt pražské a brněnské lesnické fakulty pod vedením koordinátora Bohumila Pražana. Jeho cílem bylo vytvořit ekologickou síť na ostrově Sokotra ležícím v Indickém oceánu, asi 300 km od jemenské pevniny.
Tým se ale už v druhé fázi rozpadl na dvě skupiny, které šly následně vlastní cestou.
"Nedohodli jsme se na spoustě aktivitách a finančních záležitostech," vysvětluje rozkoly v týmu Hana Habrová z Mendelovy univerzity, která na Sokotru dojíždí už devátým rokem.
Zatímco tým z Mendelovky pod vedením docenta Jindřicha Pavliše získal zdroje z kanadské rozvojové pomoci, česká vláda se rozhodla podpořit vodohospodářský projekt Bohumila Pražana na výstavbu čističek odpadních vod.
Ministr vs. koordinátor
Obě skupiny působí v Jemenu dodnes, každá z nich má ale u tamních úřadů rozličnou reputaci.
Zatímco tu vedenou Jindřichem Pavlišem současný ministr vody a životního prostředí Abdulrahman Eryani chválí za transparentnost a vzornou spolupráci s centrálními úřady, druhou otevřeně zatracuje za obcházení jeho ministerstva, pod které české vodohospodářské projekty spadají. Ministr Eryani dokonce současného českého koordinátora otevřeně nazývá svým nepřítelem.
"Spolupráce s týmem pana Pražana je obtížná," svěřil se Aktuálně.cz Abdulrahmán Eryani. "Pan Pražan obchází ministerstvo vody a životního prostředí. Navíc podle mého české pomoci využívá k vlastnímu obohacování," dodává o bývalém restaurátorovi Národního muzea.
Bohumil Pražan se však výtkám ministra Eryaniho brání a odkazuje se na jemenské ministerstvo plánování a mezinárodní spolupráce, u kterého nachází podporu.
"Jestliže se (ministr Eryani) vůči mě a českým projektům staví nepřátelsky už od roku 2000, tak není důvod, proč bychom měli nebo museli s ním spolupracovat," prohlásil Bohumil Pražan ke sporu mezi ním a ministrem Eryanim.
"Česká pomoc jde tím správným směrem. Pokud se někde vyskytly nějaké osobní rozepře, ty už si vyřešíme sami," ujistil náměstek ministra plánování Hišam Šaraf Abdalla.
Jemenu rapidně docházejí zásoby podzemních vod a z tohoto důvodu v zemi v oblasti vodohospodářství působí řada mezinárodních organizací. Mezi nimi je i nizozemská ambasáda.
Nizozemský model rozvojové spolupráce vychází z výběru tzv. rozvojových cílů milénia (Millenium Development Goals, zkráceně MDGs) a podpory plnění těchto cílů. Samotnou implementaci projektů provádí místní agentury, zatímco nizozemská vláda poskytuje finanční a odbornou pomoc a následně provádí audit.
"Myslím, že jednat přímo s lokálními úřady je v pořádku, pokud ovšem tyto úřady dodržují dané zákony, v tomto případě zákon o vodních zdrojích, a kooperují s centrálními úřady," řekl Aktuálně.cz první tajemník nizozemské ambasády Job Kleijn, který ministra Eryaniho označuje za seriozního a věci znalého partnera.
"Nebezpečím jednání na vlastní pěst ale je to, že vedle existujícího systému vytváříte vlastní systém poskytování pomoci a tím neučíte centrální vládu samostatnosti," dodává Job Kleijn.
Muzeum chválené i zatracované
Ministru Eryanimu se nezamlouval už jeden z dílčích výstupů první fáze projektu na Sokotře - přírodovědné muzeum, jehož vybudování zastřešoval Bohumil Pražan. Výstavka sokotránských přírodnin v hlavním městě ostrova Hadibo byla nakonec otevřena s několikaletým skluzem až v roce 2006.
Živé diskuze vyvolává otázka potřebnosti takového muzea na chudém ostrově. Jedni muzeum chválí za to, že ukázkově mapuje endemické druhy, kterými Sokotra oplývá, jiní jej považují za zbytečné.
"Je to nesmyslný projekt. Je to jako kdybyste postavili muzeum uprostřed zoologické zahrady," namítá na účet muzea ministr Eryani. "My jsme o muzeum vůbec nežádali, je to nápad pana Pražana. Navíc místní obyvatelstvo z něho nemá žádný užitek," dodává.
Infobox
Osm prioritních zemí české ZRS pro období 2006 - 2010:
- Angola
- Bosna a Hercegovina
- Jemen
- Mongolsko
- Moldavsko
- Srbsko
- Vietnam
- Zambie
Pozn. Do nejméně rozvinutých zemí (tj. Jemenu, Angoly a Zambie) v r. 2008 šlo jen 17% ZRS.
"Do muzea chodí prakticky všichni turisté, kteří na ostrov přijíždějí," obhajoval smysl projektu český velvyslanec v Jemenu Jozef Vrabec.
"Kdokoli muzeum navštíví, nemá pak potřebu přírodu ničit," dodala ke kladným stránkám existence muzea Hana Habrová z Mendelovy univerzity. „Otázka je, jakým způsobem to bylo vytvořené a jaké okolnosti výstavbu doprovázely," dodává s narážkou na vysoké náklady projektu i opakovaně ventilovaná podezření, že pod rouškou české rozvojové pomoci byly ze Sokotry vyvezeny četné exempláře chráněných živočišných druhů.
Qui bono?
Daleko spornějším projektem české rozvojové pomoci se jeví výstavba desalinačního zařízení na ostrově Abdul Kurí, kde žije podle různých údajů 300 až 600 obyvatel. Podobně jako u přírodovědné výstavky, i na tento projekt se názory různí, jak to jen lze.
"Myslím, že by bylo daleko efektivnější, kdyby zařízení postavili na pobřeží pevninské části Jemenu, kde by z něho měl užitek daleko větší počet lidí," říká Salím Bašuaib, šéf Národní agentury pro vodní zdroje (NWRA). Ten zároveň přiznává, že o českých vodohospodářských projektech v Jemenu neměl až dosud ponětí. Stejně reagoval i jeho kolega Ali Sureimi z Agentury pro zásobování venkovských oblastí vodou (GARWSP).
"Postavit desalinační zařízení na Abdul Kurí je podle mého výborná myšlenka, protože tam nejsou žádné stálé zdroje vody, ale otázka je, zda se tam má vozit drahý přístroj. Když se na něm rozbije nějaká součástka, která stojí dvacet dolarů, je potřeba ji přivézt za drahé peníze," říká na konto kontroverzního projektu Hana Habrová.
Ostrov Abdul Kurí je pro jemenskou vládu kvůli své geografické poloze - leží blíže somálským než jemenským břehům - strategicky důležitým bodem. Neexistuje zde ale žádné pravidelné spojení s pevninou a lze se na něj dopravit pouze s pomocí armády, která má na ostrově posádku.
To zároveň staví českou pomoc do problematického světla, protože standardy mezinárodní rozvojové spolupráce zapovídají zvýhodňování ozbrojených složek na úkor civilistů.
Stížnost až u Topolánka
Ministr Eryani se se svou stížností na Bohumila Pražana obrátil jak na úřadujícího českého velvyslance v Jemenu Jozefa Vrabce, tak na jeho předchůdce. Ani u jednoho však nepochodil.
"Pokud má pan Eryani nějaké výhrady, bude se muset obrátit na jemenské úřady. Já tu zastupuji českou vládu, pan Pražan soukromou firmu," prohlásil Vrabec.
Abdurahman Eryani je však podle svých slov smířený s tím, že česká vláda nebude v tomto ohledu jednat.
"Své námitky jsem vznesl i (ex)premiéru Topolánkovi, když zde byl na státní návštěvě, ale je mi jasné, že česká vláda nebude nic v tomto směru podnikat. Jsem vlastně víc nazlobený na svou vlastní vládu, které jsem také podal několik stížností a která také nic nedělá," vyznal se ze svých frustrací ministr Eryani.
Konec roztříštěnosti?
Bezmála dvacet let po Sametové revoluci a čtyři roky po vstupu do Evropské unie česká vláda dospěla k názoru, že rozvojová pomoc chudým zemím poskytovaná skrze jednotlivá ministerstva nebyla natolik efektivní, jak by si přála.
Proto v lednu roku 2008 zřídila Českou rozvojovou agenturu, která bude mít za úkol vytvářet jednotnou koncepci. Vzniká také nový zákon o rozvojové pomoci, který by měl jasně definovat pravidla a mantinely rozvojové pomoci.
"Česko tak bude mluvit jedním hlasem, jedním jazykem," vysvětluje působnost České rozvojové agentury ředitelka Odboru rozvojové spolupráce a humanitární pomoci na MZV Hana Ševčíková.
"V minulosti každé ministerstvo mělo přiděleno určitý objem peněz na určitou zemi. Každé ministerstvo si s tím svým přídělem zacházelo k obrazu svému. Sledovalo cíle ZRS, ale optikou svého resortu," dodává Hana Ševčíková.
"Tato roztříštěnost představovala určitý problém a projevovalo se to právě v Jemenu," dodává.
Jestli bude Jemen v budoucnu těžit ze sjednocené koncepce české rozvojové spolupráce, zastřešené jednou agenturou, nebo jestli kvůli výše zmiňovaným kontroverzím a pochybnostem ze seznamu programových zemí vypadne, jak řada signálů naznačuje, bychom se měli dozvědět už v průběhu letošního roku.
