Jeruzalém - Sem s Livniovou, Olmert ven, a to co nejrychleji: tak by se daly charakterizovat komentáře izraelského tisku ke zvolení nové předsedkyně hlavní koaliční strany izraelské vlády Kadimy.
A ministryně zahraničí Cipi Livniová musí podle analytiků jednat rychle, pokud se chce vézt na vlně očekávání a optimismu, kterou stranické primárky vyvolaly.
Na zformování vlády má žhavá kandidátka na premiérku 42 dní. Pokud by se jí to nepodařilo, následovaly by za další 3 měsíce předčasné volby, ve kterých by podle průzkumů nyní vyhrál Benjamin Netanjahu z opozičního Likudu.
Tomu by se sice pravděpodobně nepodařilo sestavit vládu, ale pozice Livniové by byla citelně oslabena.
Čtěte také: Izrael povede žena. Stranické volby vyhrála Livniová
Proti Olmertovi
Zatím má naopak z čeho těžit. Země je už unavena z neustálých tahanic ohledně korupčního jednání rekordně nepopulárního předsedy vlády Ehuda Olmerta, který se zuby nehty drží svého křesla.
Olmert sice slíbil, že se po primárkách v Kadimě svého postu v čele vlády vzdá, ale dokud nebude nový kabinet, bude zemi stále řídit on.
Livniová si pozici na Olmertovo vyhození ze sedla připravila už minulý rok, kdy ho vyzývala k odstoupení po publikaci druhé části kritické zprávy Winogradovy komise o průběhu války v Libanonu v létě 2006. A kriticky se k premiérovi vyjadřovala i v průběhu současné korupční krize.
Buldozerem v politice
Odsouzením Olmerta posílila svou pověst nezávislé a silné osobnosti s vlastním názorem, a ta je v izraelské politice klíčová. Čím ráznější politik, tím větší šanci má na prosazení svého programu ve vládách, které vždy závisejí na řadě menších - často nábožensky laděných - stran.
Bývalý premiér a zakladatel Kadimy Ariel Šaron, přezdívaný Buldozer, tak svou silnou rukou dokázal držet koalici na uzdě i v průběhu stahování osadníků z Gazy, kdy na něj skupina konzervativních rabínů seslala kabalistickou kletbu pulsa d´nura (doslova ohnivý bič), která ho měla usmrtit.
Pozici Livniové však oslabuje to, že za sebou nemá dlouholetou kariéru v armádě, která byla vždy předpokladem úspěšnosti izraelského politika. Plusem je naopak, že už si Izrael jednu civilistku v premiérské funkci zkusil. A působení Goldy Meirové, izraelské železné lady, v letech 1969 až 1974 je navíc považováno za úspěšné.
Kandidátka Palestinců
Po Olmertovi, u kterého byl nedostatek vojenských zkušeností jasné mínus, tak může mít Izrael, který se považuje za zemi v neustálé válce, druhého civilního předsedu vlády za sebou.
Na toto "nebezpečí" poukazoval i hlavní konkurent Livniové v primárkách, bývalý šéf armády (Ramatkal) a ministr obrany Šaul Mofaz. Toho nakonec ministryně zahraničí o jedno procento hlasů porazila, což rozradostnilo nejen její stoupence, ale také Palestince.
Na rozdíl od jestřába Mofaze, který během intifády na počátku století doporučoval zabíjet sedmdesát Palestinců denně, je totiž Livniová považována za pragmatického politika.
Byla to právě ona, kdo byl Olmertem pověřen jednáním s Palestinci. Ta zatím nikam nevedla, odstraněním nepopulárního premiéra si ovšem nyní Livniová uvolnila ruce.
Bude to potřebovat k tomu, aby - podobně jako dříve Šaron - přesvědčila zemi, že stažení z Palestinských území je pro zachování Izraele nutností.
