Jeruzalém/Bejrút - Dlouhé roky se hovoří o tom, že příští velká válka na Blízkém východě vypukne kvůli tahanicím o vodu, které bude v dané oblasti čím dál větší nedostatek.
Teď hrozí, že dvě blízkovýchodní země zabřednou do vleklého sporu o zemní plyn, který může vyústit v ozbrojený konflikt právě tak.
Naposledy hřměla na severu Izraele a na jihu Libanonu děla v roce 2006 a vztahy mezi oběma státy jsou od té doby na bodu mrazu. O další napětí mezi Jeruzalémem a Bejrútem se postaralo vytýčení těžebních polí Tamar a Léviathan, k němuž se v letech 2009-2010 odhodlala izraelská společnost Derek Energy.
Obě leží v moři ve vzdálenosti přibližně sto kilometrů od přístavu Haifa. Množství plynu, které obsahují, je více než pozoruhodné. Podle odhadů založených na geologickém průzkumu se jedná o 700 miliard krychlových metrů suroviny.
Z odběratele producentem
Izrael by díky oběma ložiskům přestal být závislý na zahraničních dodávkách, a naopak by se mohl stát význačným producentem.
V současnosti kryje čtyřicet procent své spotřeby elektřiny pomocí paroplynových elektráren. Třiačtyřicet procent plynu, který spotřebuje, dováží z Egypta.
Tam počátkem roku padl prezident Husní Mubarak, který od svého nástupu k moci udržoval s židovským státem korektní vztahy.
Pokračující vlna všeobecné nespokojenosti může ale v Egyptě vynést do horních příček politiky dosud zakázané Muslimské bratrstvo, pro které je Izrael tradičním nepřítelem.
Hrozí tak opakování scénáře, kdy po vítězství ajatolláha Chomejního přestal Izraeli plyn dodávat Írán, ve kterém do roku 1979 vládl šáh Rezá Pahlaví, jenž s vládou v Tel Avivu neměl žádný vážnější problém.
Přízrak občanské války
Objevení ložisek zemního plynu ve Středozemním moři vzbudilo okamžitě pozornost Libanonu, který je na energetické zdroje mimořádně chudý. Vláda v Bejrútu okamžitě přišla s tezí, že Tamar a Léviatan leží příliš blízko společné mořské hranice, a Izraelci by proto mohli začít těžit i "libanonský" plyn.
"Libanon v celém sporu tahá za kratší konec," upozornil v rozhovoru pro deník Le Monde pařížský geopolitolog Fréderic Encel. "Nedisponuje ani patřičnými diplomatickými pákami, ani ekonomickou silou Izraele."
V neděli přesto fundamentalistické hnutí Hizballáh vydalo židovskému státu ostré vyrování, když oznámilo, že nepřipustí, aby Izrael využil "jediný metr čtvereční sporného území".
Hizballáh nemá dostatečnou vojenskou sílu, aby Izrael ohrozil, v minulosti ale často ostřeloval sever země raketami. Letos v lednu navíc v Libanonu zkolabovala vláda národní jednoty, na níž se podíleli také křesťané, a většinu získaly strany přátelsky nakloněné Íránu.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu ale nenechává nikoho na pochybách, že si bohatství ležící 1600 metrů pod hladinou moře nenechá ujít.
"Tyto zdroje jsou strategicky natolik významné, že nedopustíme, aby se jich zmocnili nepřátelé Izraele," varoval Hizballáh.
Hájit své zájmy židovský stát dokázal na hranicích s Libanonem velmi vehementně.
Když v zemi vypukla v roce 1975 občanská válka, odhodlal se postupně ke dvěma invazím. Z jižního Libanonu, kde bojoval na straně křesťanských milicí, se stáhl až v roce 2000.
