Praha - Atentáty a dalšími útoky v Evropě se ideologové teroristické organizace Islámský stát (IS) snaží vyvolat tlak proti evropským muslimům, zradikalizovat je a případně vyvolat válku s nimi přímo v Evropě, míní arabista Jan Čuřík.
Islámský stát je přitom jediná džihádistická skupina, která je schopna přesně pochopit fungování západní politiky a veřejného mínění, a proto je schopna zasáhnout západní společnosti na velmi citlivých místech, která ovládal, dodává.
"(Teroristická organizace) Islámský stát je jediná bojující skupina v Sýrii, která ve své rétorice opakovaně a otevřeně od druhé poloviny roku 2014 propaguje útoky na západní, tedy i evropské cíle," zdůrazňuje arabista Jan Čuřík, který dění v Sýrii a v sousedních zemích dlouhodobě sleduje.
Loni v únoru, měsíc po útoku na pařížskou redakci časopisu Charlie Hebdo, ke kterému se přihlásil IS, vyšlo číslo propagandistického magazínu Islámského státu Dábiq, které mělo titulek "Od pokrytectví k odpadlictví: vyhasnutí šedé zóny".
Podle autorů se mají evropské země stát jevištěm vzájemně se posilujících akcí a reakcí, jejichž obětí nakonec bude "šedá zóna", tedy muslimové, kteří nesympatizují s IS.
"Existence chalífátu zvyšuje politický, sociální, ekonomický a emocionální dopad jakékoliv operace uskutečněné mudžáhidy proti rozzuřeným křižákům. Toto následně křižáky přivede k tomu, aby aktivně útočili proti samotným šedým zónám, ve kterých se na Západě skrývají pokrytci a ti, kteří se odchylují od pravé cesty (tedy nevyznávají ideologii IS)," píše se v Dábiqu.
"V tomto kontextu jsou utvářející se antiislámské bojůvky - včetně těch českých - jednoznačnými spojenci Islámského státu, jehož strategii plní, aniž by přijímaly jakékoliv instrukce," vysvětluje Čuřík.
Zklamání Al-Káidou
Připomíná, že organizace zřejmě navazuje na myšlenky Mustafy Setmariama Nasara, který je známější pod jménem Abú Mus´ab as-Súrí. Ten údajně stál za atentáty na vlak v Madridu v roce 2004 a měl rovněž spojení se sebevražednými atentátníky, kteří zaútočili o rok později v Londýně.
Patří ke druhé generaci džihádistů, která byla zklamaná z výsledků útoků provedených Al-Káidou 11. září 2001 v USA. Džihádisté totiž podle nich nedosáhli těmito útoky svých cílů, tedy rozšíření boje proti nevěřícím a nalákání dalších sympatizantů.
Súrí je spojován se změnou strategie radikálních islamistů, ke které podle Čuříka došlo někdy mezi roky 2003 a 2006.
Původní Al-Káida bojovala proti blízkovýchodním režimům a proti Spojeným státům, které je podle ní podporovaly, a dlouho váhala, na který cíl se zaměřit. Súrí ve své vlivné knize "Výzva k celosvětovému islámskému odporu" přišel s myšlenkou "globálního" ozbrojeného džihádu.
"Ve své analýze neúspěšného boje džihádistů proti vlastním tyranským vládám i hegemonu světové politiky (USA) dospěl k závěru, že by se džihádistické sítě měly ve svém budoucím působení mnohem více zaměřit na evropské státy s muslimskými ´enklávami´, prostřednictvím kterých bude při vhodné konstelaci možné některé z nich vtáhnout do občanské války," vysvětluje Čuřík.
Asadova pomoc
Súrímu ale tehdy podle Čuříka chyběla kauza, která by zmobilizovala podporu pro jeho věc a s níž by se šlo ztotožnit. Tuto roli pro generaci jeho mladších ideových souputníků nakonec sehrála válka v Sýrii proti režimu diktátora Bašára Asada. Navíc na jejím začátku Asad propustil část islamistů z vězení a toleroval nebo podporoval jejich ozbrojené skupiny, aby ukázal, že opozici proti němu tvoří násilní islamisté.
V sousedním Iráku zase pomohla radikalizaci části tamních sunnitských muslimů občanská válka a boje proti Američanům, které doprovázely proces rekonstrukce země po svržení iráckého diktátora Saddáma Husajna Spojenými státy.
"Nabízí se ale také myšlenka, zda postupující degradace místní ekonomiky na území ovládaném Islámským státem není jednou z hlavních příčin exportu násilí mimo území Mezopotámie," míní Čuřík.
Podle něj Islámský stát na svém území nebuduje stát, ale od samotného počátku spíše "kanibalizuje" to, co už v Sýrii a v Iráku existovalo. Velké bohatství získal jako "válečnou kořist" a narouboval se rychle na staré sítě pašeráků ropy a benzinu, jejichž vznik sahá do období protisaddámovského embarga uvaleného na Irák na počátku 90. let minulého století.
"Stejně tak si Islámský stát dokázal přivlastnit zisky z minimálně dekádu existující sítě řídící nepřetržitý pohyb cisteren, které v režii iráckých kurdských politiků a s vědomím centrální vlády v Bagdádu vyvážely ropu do Turecka," připomíná arabista. V důsledku prohlubujícího se rozpadu místní ekonomiky se tak ale může snažit přenést těžiště svých násilných akcí do zahraničí.
