Sedmatřicetiletý Ibrahim Nahhas pro Aktuálně.cz popisuje, jaká nyní v zemi panuje nálada, čeho se Syřané teď bojí nebo proč by se jeho rodná země měla přeměnit v zemi přátelskou se Západem.
Nahhas se do Česka dostal v rámci výměnného studijního programu mezi univerzitou v Aleppu, odkud pochází, a brněnským Vysokým učením technickým. Dnes tu pracuje jako telekomunikační inženýr a sám se označuje za hrdého českého občana. Na svou rodnou zemi ale nezapomněl a současné dění v Sýrii, kde o víkendu po bleskové ofenzivě povstalců padl režim Bašára Asada, na dálku intenzivně prožívá s rodinou.
Jak vnímá situaci v Sýrii vaše rodina?
Situace ve druhém největším městu Aleppu je zatím přijatelná. Základní služby, jako jsou elektřina, dostatek vody a dodávky surovin, byly obnoveny a také bezpečnostní situace je jen několik dní poté, co opozice převzala kontrolu nad městem, velmi stabilní. Obzvlášť dojemný byl pro mě okamžik, kdy mi můj 75letý otec řekl: "Synu, na tuhle radost jsme čekali 50 let." Zahřálo mě vidět, jak jde po hlavním náměstí v Aleppu a společně s lidmi oslavuje pád tyrana Asada.
Nemůžeme přehlížet, že celá jedna generace v Sýrii žila pod vládou Asadovy rodiny. Dnes tito lidé prožívají historické okamžiky podobné radosti, jakou pociťovali Češi po Pražském jaru v roce 1968. Poprvé po desetiletích a poté, co snášeli neúprosný tlak, se začínají nadechovat svobodného vzduchu.
Nemůže se ale vše zvrtnout? Syrského prezidenta Bašára Asada porazili povstalci v čele s bojovníky z organizace Haját Tahrír aš-Šám. Ta začínala jako odnož teroristické al-Káidy.
Na základě mého pozorování, a není to teď nějaká jejich obhajoba, je vidět zřejmý posun v jejich rétorice, a dokonce i v utváření vnějšího obrazu o sobě samých. Samozřejmě ale všichni s napětím očekáváme, jak se budou chovat dále. Myslím, že mezinárodní společenství by mělo ověřovat upřímnost jejich jednání, mělo by je také bedlivě sledovat a vést s nimi dialog. Zprávy z Aleppa jsou ale zatím příznivé. Mám přátele různého náboženství a vyznání, kteří se doposud nesetkali s žádným nátlakem, což je určitě pozitivní znamení.
Ibrahim Nahhas
Vystudovaný IT specialista Ibrahim Nahhas pochází ze syrského města Aleppo, dvoumilionové metropole na severu země. Do Česka odešel před čtrnácti lety studovat na brněnské Vysoké učení technické. Nyní pracuje jako telekomunikační inženýr. V roce 2013 mu vláda Bašára Asada zastavila studijní stipendium, protože podporoval opozici. Sedmatřicetiletý Nahhas žije a pracuje v Brně se svou manželkou. Mají dvě děti. Plynně hovoří anglicky, domluví se francouzsky a ovládá základy turečtiny a češtiny. Nahhasova nejbližší rodina zůstává v Sýrii.
Nebojí se Syřané, že v současné situaci opět vzroste moc takzvaného Islámského státu?
Hrozba návratu Islámského státu je stále aktuální. Syřané dnes vědí, že se jejich sen může kdykoli změnit v děsivou noční můru. Věřím však, že se proti případnému obnovení Islámského státu postaví jednotně, s podporou mezinárodní koalice. Jsme starodávný národ, který se už nehodlá smířit s tím, aby mu opět vládla jakákoli nová forma tyranie.
Sám žijete v Česku s manželkou a dětmi. Chtěl byste se vrátit do Sýrie?
Výhled do budoucna je určitě pozitivní. Dnes jsme ale s rodinou hrdými českými občany, vděční této krásné evropské zemi, která nám poskytla mír a bezpečí. Máme úctu ke zdejším lidem i kultuře. Já žiji v Česku již patnáct let a cítím, že moje dvojí příslušnost k Česku i k Sýrii mě staví do zajímavé pozice, kdy mohu podporovat myšlenky, které oba národy spojují, a to zejména vzhledem k jejich historickým vazbám. V současné době ale nemám v plánu se do Sýrie vrátit.
Pokud se tak někdy stane, doufám, že to bude skrze společné kulturní projekty mezi oběma zeměmi. Bylo by mi ctí reprezentovat své rodné město Aleppo a Sýrii v Česku nebo naopak město Brno a Česko v Sýrii.
Jaký postoj podle vás zaujmou ostatní Syřané žijící v Evropě? Vrátí se do své vlasti?
Pád Asada by podle mě nakonec klidně mohl přinést trvalé řešení uprchlické krize. Myslím, že migrace Syřanů nevycházela hlavně z ekonomických důvodů nebo z nedostatku lásky k vlasti. Spíše šlo o útěk před tísnivou bezpečnostní situací. Každý, kdo viděl záběry Asadových věznic, které připomínají středověk, by plně pochopil a soucítil s tím, proč Syřané riskovali vše, dokonce i nebezpečné cesty po moři, aby mohli utéct do kteréhokoli koutu světa.
Věřím, že návrat do vlasti celé řady Syřanů začne po skončení přechodného období vlády. Jakmile budou Syřané ujištěni, že situace je v zemi zcela bezpečná. Nyní prozatímní vláda musí poskytnout záruky lidem v zemi i mimo ni a účinně jednat s významnými státy, aby zrušily sankce a umožnily přístup humanitární pomoci k lidem v Sýrii.
Před devíti lety jste v rozhovoru pro Aktuálně.cz zmínil, že demokracie je vzdáleným snem mnoha Syřanů. Máte vzhledem k pádu Asadova režimu pocit, že je země nyní na té správné cestě?
I přes Asadův konec tento sen zatím zůstává vzdálený. Demokracie je náročný proces. Syrský lid nicméně bojoval 14 let za svržení Asadova režimu, hnán svým snem o svobodě a normálním politickém životě bez nadvlády jedné rodiny nebo strany. Čelil obrovským výzvám. Dnes Syřané konečně mohou začít budovat něco nového a potřebují zejména naději. Jak říkají Češi: "Naděje umírá poslední." Budeme snít nadále.
Je podle vás Západ připravený Sýrii nějakým způsobem pomoci?
Bezpečná Sýrie je v nejlepším zájmu národů nejen Blízkého východu, ale i celého světa. Evropa a Západ by proto podle mého názoru měly aktivně podporovat přechodný proces vzniku nové vlády a sledovat jeho průběh. To by v konečném důsledku mohlo přinést trvalé řešení uprchlické krize, jak jsem již řekl.
Přeměna Sýrie v zemi přátelskou k Západu a USA je navíc mnohem výhodnější, než aby zůstala součástí íránské osy a pod ruským vlivem. Jsem naprosto přesvědčen, že syrský lid je vyčerpaný válkou. Nastal historický okamžik a možnost, aby se celý region zapojil do skutečného mírového procesu.
Jak vnímáte fakt, že Asad dostal azyl v Rusku?
Rusko vsadilo na Asadův režim, aniž by bralo v úvahu touhy syrského lidu. Šlo o totalitní režim, jehož kořeny sahají do minulého století. Domnívám se, že Rusko si v poslední době uvědomilo, že podpořilo špatnou stranu. Nyní ale, jen aby si zachovalo tvář, přijalo Asada a poskytlo mu "humanitární azyl". Zde vyvstává otázka: Jak může někdo, kdo se podílí na zabíjení milionů Syřanů a použití chemických zbraní proti vlastnímu lidu, dostat humanitární azyl?
