Od naší zvláštní zpravodajky - "Myslel jsem si, že mě chtějí kamarádi postrašit," popisuje mladý Brit příhodu z loňského prosince, která se stala krátce poté, co zazvonil na dveře svého kamaráda na jihu Londýna ve čtvrti Surrey Quays. "Něco mě chytlo zezadu za lýtko, a když jsem se otočil, byla tam liška. Stála asi metr ode mě," líčí Christopher, který se šel dívat na mistrovství světa ve fotbale.
"Podívali jsme se sobě navzájem do očí a já se zeptal 'byla jsi to ty?' Couvla až poté, co jsem udělal krok vpřed," doplňuje. Kousnutí nezanechalo na kůži žádné stopy, Christopher ho proto popisuje spíš jako zvědavé než agresivní.
Za posledních 24 hodin to bylo už druhé setkání s liškou, které obyvatel Londýna zažil. "Předchozí večer jsem ji viděl na naší zahradě, a to vůbec poprvé. Zahradu máme skoro ze všech stran oplocenou, takže aby se tam dostala, musela si to dost obejít," podotýká. To bylo zatím naposledy, co lišku na své zahradě zahlédl.
To Irma původem z Mexika, která žije na jihozápadě Londýna ve čtvrti Wimbledon, se s liškami potkává častěji. "Ta je už naše stálice, objevuje se tu každé dva nebo tři dny," říká pro Aktuálně.cz žena o šelmě, která se často v ranním slunci vyhřívá na sousedově střeše.
Jednoduchá kořist
Lišky pobíhající v londýnských ulicích nejsou žádnou novinkou. První zmínky o liškách obývajících město pocházejí ze třicátých let minulého století, více se o nich začalo psát po druhé světové válce. Od osmdesátých let je jejich populace stabilní a v současnosti jich podle odhadů žije v britské metropoli na deset tisíc, uvádí ochranářská organizace London Wildlife Trust.
Městské šelmy se objevují i v populární kultuře, v poslední době například v úspěšném komediálním seriálu Potvora odehrávajícím se právě v Londýně.
Nejčastěji jsou k vidění po setmění, kdy jako úkryty před procházejícími lidmi používají zaparkovaná auta. Oslovení Londýňané zmiňují také zvuky, které lišky vydávají. Lidé je nejčastěji přirovnávají ke zvukům násilných vražd, jež znají z televize. "Když jsem to slyšela poprvé, měla jsem pocit, že venku někdo někoho napadl, a chtěla jsem volat policii. Naštěstí jsem byla upozorněna, že tím domnělým trpícím je v klidu se procházející městská liška," říká pro Aktuálně.cz Češka Lenka, která žila v britské metropoli několik let.
Největší problém s těmito zvířaty ale vidí Londýňané v množství nepořádku, který šelmy na ulicích dělají, když ničí plné odpadkové pytle a následně se v nich při hledání potravy přehrabují.
V každé městské čtvrti funguje jiný systém sběru odpadu. Není proto pravidlem, aby měl každý dům vlastní popelnice, v bytových domech se často žádné nenachází. Lidé tak nechávají pytle na chodnících. "Ve městě se vyhodí tolik jídla z restaurací i domovů, že na tom lišky mohou přežít," myslí si Eivand Johnson, který bydlí blízko Hyde Parku v centru Londýna. "Proč bychom měli vinit zvířata z toho, že jdou za snadnou potravou? Jsou jen dobrá v přežití," líčí pro americký rozhlas The World.
Obyvatelka Wimbledonu Irma potvrzuje, že snadná dostupnost vyhozené potravy může hrát roli. "Nikdy u nás nic nezničily. V naší čtvrti je dobře zorganizovaný recyklační systém, takže se lišky nemůžou jednoduše dostat k odpadkům," popisuje. "V našem předchozím bydlišti jsme jich viděli míň, ale zato se daleko víc hrabaly v popelnicích, kde hledaly potravu," dodává.
Naopak možné útoky podobné těm, co zažil Christopher, se téměř nestávají. Nejtragičtější případ se stal v roce 2013, kdy liška ukousla prst novorozenci. Tehdejší starosta města a pozdější premiér Boris Johnson následně označil zvířata za "škůdce a hrozbu", jak připomíná britský deník The Guardian, a vyzval k řešení problému. Žádnou jednotnou strategii metropole ale nepřijala.
Ztrácí strach z lidí
Snadná dostupnost potravy v blízkosti městských sídel mění také chování šelem. "Jsou zvyklé vidět lidi zblízka. Vědí, že nejsme příliš nebezpeční," vysvětlil v březnu pro magazín Time Out Trevor Williams z charity The Fox Project, která se zaměřuje na záchranu a vypouštění lišek zpět do přírody.
"Z generace na generaci se učí a stávají se čím dál tím tolerantnější k lidem," potvrzuje Mathew Frith z ochranářské organizace London Wildlife Trust. "Tím, že jsme obsadili jejich území, tak s námi žijí, což ovlivnilo i jejich stravu, návyky, a dokonce i chování," myslí si Irma.
Naopak narůstají fyziologické rozdíly mezi liškami z měst a vesnic. Lišky konzumující lidskou potravu mají kratší čenichy, menší mozky a mizí i rozdíly mezi vzhledem samic a samců, píše The Guardian.
Na soužití s liškami si pomalu zvykají i lidé. Když Williams založil před třiceti lety svou organizaci The Fox Project, polovina volajících je žádala, aby pracovníci odstranili lišky z jejich zahrad. Williams odhaduje, že dnes už ale získávají z 95 procent pozitivní odezvu.
