New Orleans - V roce 1976 začala společnost Shell těžit v Mexickém zálivu ropu pod mořským dnem v tehdy rekordní hloubce 311 metrů. Vrt Tobago, který Shell realizuje dnes, začíná 2926 metrů pod hladinou moře.
V souvislosti s havárií ropné plošiny Deepwater Horizont, jež před pobřežím Louisiany explodovala 20. dubna letošního roku, zvažuje administrativa prezidenta Baracka Obamy, jak chránit život v moři před těžaři, kteří mají sice k dispozici nejmodernější technologie, nezaručují ale vždy bezchybné dodržování bezpečnostních předpisů.
Téměř pětina všech povolení vydaných americkými úřady v loňském roce pro oblast Mexického zálivu se totiž týkala vrtů v hloubce dva tisíce metrů pod mořskou hladinou.
Speciální plavidla umožňují dokonce vrty, které začínají v hloubce tři a půl tisíce metrů. Vrtná plošina, kterou Shell používá u vrtu Tobago je navíc schopna uskutečňovat více vrtů zároveň a to na vzdálenost mnoha kilometrů.
Největším nebezpečím není hloubka
Technologické zázraky ale znají své hranice, navzdory obrovským částkám investovaným do výzkumu a preventivních opatření.
"Naše schopnost zvládnout rizika neodpovídá naším schopnostem v ohledu na hlubokomořský průzkum a těžbu," upozorňuje Edward C. Chow z washingtonského Centra pro strategická a mezinárodní studia (CSIS).
Největší nebezpečí podle Chowa přitom nepředstavuje hloubka, v níž je těžba realizována, nýbrž vzdálenost od pobřeží.
V případě havarovaného vrtu koncernu BP, který navíc získal od úřadů řadu nepochopitelných výjimek v ohledu na ochranu životního prostředí, trvalo záchranným plavidlům dvacet hodin, než se k plošině, na níž došlo k explozi, dostala.
K tomu se přidal fakt, že v hloubce 1500 metrů pod hladinou moře panují takové teploty a tlak, že se zemní plyn sráží na krystalky hydrátů ucpávajících potrubí, jímž je ropa těžena, a do záchranných prací nelze zapojit potápěče. Pouze robotické, na dálku řízené miniponorky.
Jak to dělat bezpečně
Manažeři ropných koncernů sice určitá rizika připouštějí, tvrdí však, že bezpečnostní opatření jsou přehnaná. A že za ropnými haváriemi stojí vesměs selhání lidského faktoru.
"V průběhu mnoha let a desetiletí jsme byli schopni dokázat, že pokud si to ropné rezervy zasluhují, dostaneme se k nim," řekl v rozhovoru pro deník The New York Times šéf produkce Shellu pro ložisko Perdido nacházející se před pobřežím Texasu Chris Smith. "Otázkou zůstává, jak to dělat, aby to bylo bezpečné."
Po explozi ropné plošiny Deepwater Horizont vyteklo v průběhu příštích měsíců do moře na pět milionů barelů ropy. A i když velká část suroviny byla zlikvidována v rámci přirozených procesů probíhajících v moři, ekologové se stále obávají zamoření části pobřeží.
Z hlubokomořského ložiska Perdido bude v příštích dvaceti letech čerpána ropa z celkem 35 vrtů. Každý z nich znamená určité bezpečnostní riziko.
Podmořský labyrint
Shell vyvinul technologii umožňující oddělovat ropu, plyn a mořskou vodu v zařízení instalovaném u mořského dna. Představuje labyrint potrubí, ventilů, pump a speciálních uzávěrů zabraňujících erupcím plynu. Jedna ropná plošina je tak schopna těžit až 130 tisíc barelů suroviny denně.
"Ropný průmysl se domnívá, že je schopen těžit z extrémních hloubek za exterémně vysokých bezpečnostních standardů," varuje předseda podvýboru Sněmovny reprezentantů pro otázky energií a životního prostředí, demokrat Edward J. Markey.
Těžařské koncerny Chevron, ConocoPhillips, Exxon/Mobil i Shell jako jeden muž namítají, že až doposud realizovaly v Mexickém zálivu na čtyři tisíce vrtů. Z toho sedm set v hloubkách okolo 1500 metrů.
Exploze na plošině Deepwater Horizont byla podle nich zcela výjimečná.
