reklama
 
 

Hlas ze Švédska: Číny, Ruska a islámu se není proč bát

23. 11. 2009 13:13
O hrozbách multipolárního světa 21. století s Aktuálně.cz mluvila Gunilla Herolfová

Praha - Svět 21. století čelí čím dál větším hrozbám. Od terorismu, jaderného zbrojení až po ekologické uprchlíky, drogové kartely a piráty. Shodli se na tom všichni panelisté, kteří vystoupili v prvním bloku na pražské bezpečnostní konferenci nazvané Bezpečnost Evropské unie a České republiky v multipolárním světě na začátku druhé dekády 21. století.

"Už to není jako v 60. letech, kdy stačil jeden telefonát dvou státníků a hrozba byla zažehnána," řekl na úvod konference Tomáš Chalupa, starosta Prahy 6, kde se rokování o bezpečnosti konalo. "Dnes vlastně ani nevíme, na jaké číslo by se mělo volat dřív," dodal.

S koncem bipolárního světa transatlantický prostor, který světové politice i ekonomice dominoval uplynulých 500 let, musí počítat s novými aktéry. Mezi ně patří Čína, Indie, Rusko a Brazílie. Máme se těchto nových supervelmocí bát?

Švédská politoložka Gunilla Herolfová působící v prestižním Stockholmském mezinárodním institutu pro výzkum míru (SIPRI) se domnívá, že ne.

"Země úspěšné jako Čína současný ekonomický systém rozvracet nebudou, protože z něj velmi profitují," řekla Herolfová Aktuálně.cz.

Jaká role v tomto novém uspořádání světa připadne donedávna hráči číslo jedna - Spojeným státům? Proč Rusko bere NATO jako hrozbu? Hrozí Evropě islamizace? O těchto i jiných tématech si vědkyně, která v SIPRI zkoumá, jak se dělá mír, povídala s Aktuálně.cz.

A.cz: Jaké jsou podle Vás největší výzvy a hrozby multipolárního světa na začátku 21. století?

První takovou výzvou, které se věnuje nejvíce pozornosti, je terorismus. Není to ale hrozba, která by pro Evropu byla nová. Terorismus zde byl už v minulosti - třeba v Severním Irsku, Španělsku. Co je však nové, je míra teroristických útoků a také to, že ohrožují celou společnost. 

Ostatní hrozby jsou ale potenciálně stejně nebezpečné - třeba pandemie. Ta také dokáže zabít velké množství lidí. Pandemie je extrémním příkladem toho, že žádná země bez spolupráce s ostatními nemůže nic vyřešit. To samé platí u mezinárodní zločinnosti.

A.cz: A co imigrace? Představuje pro Evropu nějakou hrozbu?

Evropa stárne a potřebuje lidi ze zahraničí, ale musíme být opatrní, protože bychom mohli rozvojovým zemím brát všechny lékaře jen proto, že jim zde nabídneme lepší plat. Tím bychom si ale moc nepomohli, protože rozvoj těchto zemí by pak byl ohrožen. Také máme morální povinnost pomoci těm imigrantům, kteří to skutečně potřebují. A pak je tu nelegální imigrace, která představuje v současnosti velký problém.

A.cz: Otázka imigrační politiky patří v současnosti k nejvíc diskutovaným tématům v EU. Domníváte se, že blok o 27 státech může najít řešení, s kterým by byly spokojeny všechny členské státy?

Země, které imigraci čelí více než ty ostatní (Španělsko, Řecko, Malta), se o to snaží. Některé země, které s imigrací nemají takový problém, jako třeba Švédsko, se o to nějakou dobu také snaží, ale zatím bez úspěchu. Jedno je jisté - takhle to nemůže zůstat.

Evropská komise minulý týden přišla s řešením odměňovat země, které budou uprchlíky dobrovolně přijímat. Za každého by dotyčná země dostala 4 tisíce eur. To je podle mého jediný způsob, jak to řešit.

Pokud se Komise bude snažit učinit příjem uprchlíků povinný, neuspěje. A přesto se určitě objeví země, kterým 4 tisíce eur budou připadat málo ve srovnání s výdaji a nebezpečím, kterým čelí při přijímání uprchlíků.

A.cz: V Evropě se hodně mluví o islamizaci. Starosta Prahy 6 Tomáš Chalupa konferenci uváděl konstatováním, že jméno Mohammed je v evropských městech nejčastější jméno. Má se Evropa bát islamizace?

Mohammed je opravdu nejčastěji dávaným jménem v Evropě. Ale neměli bychom na lidi nahlížet skrze jejich náboženství. Do jisté míry chápu, že lidé se těžko smiřují s tím, že se svět kolem nich tak rychle mění. Vždycky nějakou dobu trvá, než si lidé na změny zvyknou. Je to svým způsobem smutné, když se něco mění. Musíme ale najít způsob, jak spolu žít. Nebo budeme mít do budoucna daleko více problémů.

Co se mi nelíbí, je to, že některé evropské země jsou proti tomu, aby se uvolnil obchod se severoafrickými zeměmi. Protože prostě nechtějí, aby nám konkurovaly. Zejména v oblasti zemědělských produktů. Pokud bychom ale byli o něco štědřejší, pustili je na náš trh, pomohli bychom jim zůstat ve svých zemích a měli bychom tu méně nelegálních imigrantů.

A.cz: Myslíte si, že USA mohou udržet svoji roli nejdůležitějšího aktéra při vytváření multipolárního světa i v 21. století, když vezmeme v potaz nově vznikající velmoci jako Čína, Indie a Brazílie?

USA ztrácejí roli jediného hráče v tom smyslu, že už nějakou dobu nemají stejnou pozici, jakou mívaly dříve. Na druhé straně ve Spojených státech existuje velký potenciál, co se týče vědy a technologií i v jiných oblastech. Nemyslím si, že USA se z role hlavního aktéra někdy stáhnou.

Jsme svědky toho, že jiné země ekonomicky rostou a v Číně například lidé začínají mít ty samé konzumní návyky jako my. Je to neuvěřitelně obrovský trh. Je vlastně neuvěřitelné, kolik toho Čína v oblasti rozvoje a investic v poslední době dosáhla.

Země úspěšné jako Čína ale běh světa rozvracet nebudou, protože pokud vaše země prosperuje, pokud jste dobrým hráčem, pokud dokážete prodat svůj produkt, proč byste chtěl něco bourat? Mám ale na mysli ekonomickou oblast. V tom smyslu se Číny nemusíme bát. Její vzestup ve vojenské oblasti by byl úplně něco jiného.

A.cz: Ale podle poslední ročenky SIPRI je Čína mezi deseti státy s největšími zbrojními výdaji na světě a dodává třeba zbraně do Afriky, Barmy aj. Ani v téhle oblasti žádnou hrozbu nepředstavuje?

Nepředstavuje hlavní hrozbu pro svět, ale problém to samozřejmě je. Jenže spousta evropských zemí dělá to samé. Francie kupříkladu nyní prodává Rusku nejmodernější zbraně.

A.cz: Se změnou americké administrativy bezpečnostní systém v Evropě prochází transformací. Rusko se vždy chtělo na systému aktivně podílet. Do jaké míry by měla Evropa s Ruskem v této oblasti spolupracovat?

Myslím si, že by Rusko mělo být definitivně aktivním hráčem, ale měli by při tom brát v potaz evropské a americké hodnoty. Tím chci říci, že Rusko by nemělo být schopné dělat věci, jaké dělalo do teď, například v Gruzii či kybernetický útok v Estonsku.

Některé evropské země, jako třeba Švédsko, se domnívají, že by se s Ruskem mělo jednat tak, abychom nezničili mosty pro další možnou spolupráci. Musíme být na Rusko přísní, zejména pokud dělá něco nesprávného, ale zároveň si musíme uvědomit, že je důležité s ním spolupracovat. Írán a Blízký Východ jsou například regiony, kde Evropa Rusko potřebuje. Pokud Rusku zavřeme dveře ke spolupráci, hodně tím riskujeme.

Udělali jsme vůči Rusku hodně chyb. Po pádu Berlínské zdi jsme pořád opakovali: Studenou válku jsme vyhráli my, vy jste ji prohráli. Také jsme úplně zbytečně a předčasně mluvili o přijetí Gruzie a Ukrajiny do Severoatlantické aliance. Měli bychom si obecně dávat pozor, abychom žádné země neuráželi. A Rusko od nás slyšelo hodně urážek. Takže se nemůžeme divit, že rozšiřování NATO vidí jako hrozbu. Hlavně kvůli naší rétorice, která byla opravdu hloupá.

A.cz: Co si myslíte o rozhodnutí amerického prezidenta Baracka Obamy neumístit ve střední a východní Evropě radarový systém?

Myslím, že to bylo moudré rozhodnutí. Nakonec vyšlo najevo, že to nemělo být zaměřené proti Íránu. Myslím, že existují lepší způsoby, jak budovat dobré vztahy se střední a východní Evropou, než skrze radar.

A.cz: Vypadá to, že mezi Západem a arabským světem se na počátku 21. století existuje velká propast. Barack Obama se o navázání hlubšího dialogu s muslimským světem snaží od chvíle, kdy se stal prezidentem. Existují nějaké šance na zlepšení vztahů mezi těmito dvěma světy?

Vztahy mezi těmito světy se horší jen proto, že si to někteří lidé přejí. V tom je ten problém. Například v Palestině si obyčejní lidé přejí, aby se jejich lídři snažili dojednat mír, ale ono tomu tak není. To platí i u Izraele. Takže problémem jsou spíš ti lídři, ne lidé. Obyčejných Palestinců i Izraelců je mi velmi líto.

A.cz: Měla by se Evropská unie dále rozšiřovat? Ozývají se kritické hlasy, dokonce i z Bruselu, že přijetí Rumunska a Bulharska bylo trochu předčasné.

Já v rozšiřování EU pevně věřím. Rumunsko s Bulharskem byly přijaty příliš brzy. Bylo to ale politické rozhodnutí. EU by se příště měla ujistit, že před přijetím další země budou splněna všechna kritéria. To platí i o Turecku.

A.cz: Nemyslíte si, že přijetí Rumunska a Bulharska bylo geopolitické rozhodnutí, aby nemohly být pod vlivem Ruska?

To si nemyslím. EU opravdu věřilo, že Rumunsko a Bulharsko to zvládnou. My jsme jim tehdy řekli: Věříme, že to do ledna 2005 stihnete. Bohužel to ale nezvládli. Co jsme jim měli říci? Přijďte, až budete připraveni? To by bylo velmi těžké. Místo toho EU řekla: Sice jste nesplnili všechny reformy, my vás bereme, v reformách ale pokračujte. Moje bulharská kolegyně ale říká, že Bulharsko v žádném případě nebude v transformaci pokračovat, protože tu nejvyšší odměnu už dostalo! EU by na tohle měla příště pamatovat.

autor: Naďa Straková | 23. 11. 2009 13:13

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama