Vy sám říkáte, že pokud by bylo Bělorusko normální zemí, byl by rok 2020 rokem básnířky Larisy Henijušové. Proč?
Stalinský sovětský režim odvlekl Larisu a jejího muže v roce 1948 z Československa a uvěznil je do gulagu. A já tvrdím, že teprve až budou bývalí komunisté v Bělorusku zbaveni moci, tak se životní příběh Larisy Henijušové, její vzpomínky s názvem Zpověď (vyšly deset let po její smrti a v českém překladu pod názvem Paní doktorová 0-287 v roce 2018 - pozn. red.) a poezie budou vyučovat na běloruských školách jako příklad obdivuhodné a nesobecké služby své zemi.
Datum narození Larisy Henijušové spadá, možná dost symbolicky, na den letošních prezidentských voleb v Bělorusku…
Výročí tak významné osobnosti, jako byla Larisa Henijušová, by samo o sobě stačilo, aby byl rok 2020 vyhlášen v Bělorusku jejím rokem. Hlavní politickou událostí v životě naší země jsou nicméně prezidentské "volby" a záměrně toto slovo dávám do uvozovek. Za současné vlády, která upřednostňuje opěvování Stalina spíše než běloruských vlastenců, tomu ani nemůže být jinak. Osobnosti, jako byla básnířka Henijušová, nelze oficiálně ocenit.
Proč dáváte slovo "volby" do uvozovek?
Je to prosté: od nástupu Alexandra Lukašenka do funkce prezidenta v roce 1994 se v Bělorusku žádné mezinárodně uznávané, svobodné a spravedlivé volby nekonaly. Dvacet šest let nám vládne jeden a ten samý prezident, jenž v ústavě zrušil omezení počtu volebních období, po která může tuto funkci vykonávat. Procenta během voleb se píší taková, jaká si určí Lukašenko, a on sám se k tomu i veřejně přiznává.
Bělorusko mělo měsíc před "volbami " téměř pět set politických vězňů, kteří byli zadrženi podle správních, a dokonce i trestních zákonů. Lidé jsou zatýkáni jen proto, že se účastnili pokojných protestů proti svévoli úřadů. Během vazby a ve vězení jsou zesměšňováni a biti.
V současnosti je ve vězení jako rukojmí také manžel jedné z prezidentských kandidátek Světlany Tichanovské. Policie ho zatkla kvůli provokaci. Hlavní soupeř Lukašenka ve volbách, bývalý předseda Gazprombanky Viktor Babariko, byl uvězněn spolu se svým synem kvůli smyšlenému obvinění. Mezinárodní a běloruští ochránci lidských práv všechny uznávají jako vězně svědomí a politické vězně.
Nyní v Bělorusku bojujeme nejen za navrácení čestných jmen obětí stalinistických represí, jako je Larisa Henijušová. Požadujeme i propuštění obětí současných represí a také dodržování základních lidských práv. Což je pravděpodobně pro lidi žijící v České republice jen těžko představitelné.
Patrioti ji znají
Zpět k básnířce Larise Henijušové. Připomeňte ji českým čtenářům.
Larisa Antonovna Miklaševičová (po manželovi Henijušová - pozn. red.) se narodila 9. srpna 1910 v panství Zhlobovtsy, v Grodenské provincii Ruské říše. Letos si tedy připomínáme 110 let od jejího narození. V roce 1921, po bolševické kapitulaci v sovětsko-polské válce a po podpisu Rižského míru, byla tato část Běloruska osmnáct let okupována Polskem. Bělorusové byli na základě etnicity diskriminováni a podrobováni asimilaci s cílem udělat z nich Poláky.
S příchodem komunistů v roce 1940 byl otec Larisy popraven a rodina poslána do Kazachstánu, kde zahynula její matka a dvě sestry. Larisiny vzpomínky s názvem Zpovědi jsou podle mě jednou z nejsilnějších knih o stalinistických represích v běloruské literatuře. Tato básnířka je jasným příkladem odporu, neústupnosti a odvahy Bělorusů. Stala se symbolem utrpení, které naši lidé museli snášet ve strašných letech dvacátého století.
Mezi běloruskými patrioty je proto povědomí o Larise Henijušové velmi vysoké. Její díla však přesto nejsou součástí školních osnov.
Kdo je Dmitrij Drozd?
Disident vězněný režimem Alexandra Lukašenka. Historik-archivář, básník, publicista, fotograf. Věnuje se studiu stalinistických a moderních represí.
Narodil se v Minsku v roce 1973. V roce 2010 vydal první knihu "Statkáři v Minské gubernii 1861 - 1900", dále je autorem knih "Statkáři v Minské gubernii 1900 - 1917" nebo "Zakládací listiny Minského vojvodství, Minského kraje 1775".
Ve svém výzkumu se věnuje využití půdy nebo soudním a trestním systémům. Je redaktorem a pravidelným autorem webových stránek Běloruského dokumentačního centra. V roce 2016 se stal laureátem ceny "Novinář roku". Tato cena je od roku 2008 v Bělorusku každoročně udělována jako uznávané ocenění obránců lidských práv.
Jaké je spojení Larisy Henijušové s Českou republikou?
Její manžel Jan Henijuš pocházel z běloruského městečka Zelva, ale v době jejich seznámení studoval v Praze na Univerzitě Karlově medicínu. Vzali se 3. února 1935. V říjnu se jim narodil syn Jurij, dva roky poté se manželé usadili v Československu natrvalo. Od té chvíle byl život Larisy spojen s Prahou na více než deset let. Ve svých pamětech vzpomínala na svobodu a demokracii tehdejšího Československa. Larisa si užívala, že mohli v pražských ulicích klidně mluvit bělorusky.
V Praze existovala malá běloruská diaspora, včetně aktérů Běloruské lidové republiky (BLR), kteří byli nuceni uprchnout z Běloruska před bolševiky. Dva prezidenti BLR, Petr Kračeuski a Vasil Zacharka, v Praze dožili a jsou pochováni na Olšanských hřbitovech. Po Zachrakově smrti byl celý archiv Běloruské lidové republiky předán jako generální tajemnici právě Larise Henijušové.
V Praze také Larisa začala psát. Její první básně byly publikovány 28. dubna 1940 v berlínských novinách Ráno a už v roce 1942 vyšla její první sbírka poezie Z rodných polí.
Henijušovi tedy přežili německou okupaci Československa v Praze?
Ano, ale už krátce po převzetí moci komunisty je 5. března 1948 zatkla sovětská tajná policie, ačkoli byli v té době občany Československa. Pak pod tlakem sovětských úřadů o občanství přišli a 12. srpna 1948 byli odvezeni do Sovětského svazu, přesněji do Minsku.
V únoru 1949 si vyslechli verdikt soudu: za "pomoc mezinárodní buržoazii v páchání nepřátelské činnosti vůči SSSR a za kontrarevoluční činnost" byli odsouzeni na dvacet pět let pobytu v pracovních táborech. Přesto měli velké štěstí, protože v letech 1947 až 1950 byl trest smrti v SSSR zrušen, což jim zachránilo život.
Hlavní zločin: Boj proti komunismu
Proč nebyla Larisa Henijušová v Bělorusku dodnes rehabilitována?
Rehabilitováni byli pouze lidé, kteří byli obviněni v rámci vykonstruovaných procesů. Larisa Henijušová byla spjata s Běloruskou národní republikou a působila jako členka Běloruského svépomocného výboru v Praze. Obě tyto organizace považovala sovětská moc za kontrarevoluční a protisovětské.
Kromě toho ji během druhé světové války vyslali na druhý Všeběloruský sjezd v Minsku, který svolali Němci. Tímto sjezdem byl ukončen Rižský mír a vyhlášen odchod Běloruska ze Sovětského svazu. Henijušová na sjezd sice dorazila se zpožděním, bolševici jí ale nemohli odpustit, že se vyskytovala mezi delegáty.
Podle sovětských a současných běloruských zákonů Larisa s manželem rehabilitaci nepodléhají, přestože žádné skutečné zločiny nespáchali. Byli obviněni z vlastizrady, ačkoliv nikdy občany SSSR nebyli. Jakou vlast tedy zradili? Hlavní zločin Henijušových byl uveden v paragrafu 58-4 trestního zákoníku: boj proti komunismu.
Paměť národa a Bělorusko
Obecně prospěšná společnost Post Bellum, jejímž hlavním projektem je sbírka pamětnických příběhů Paměť národa, předává své zkušenosti s dokumentací a zveřejňováním historických svědectví partnerům na Kubě, v Barmě, na Ukrajině a také v Bělorusku. S běloruskými partnery spolupracuje na projektu "Rozvoj historické paměti Běloruska", který má podpořit širší povědomí veřejnosti o stalinistických represích.
A je vůbec potřeba, aby byla Henijušová rehabilitována?
Larisa Antonovna byla nesmiřitelnou nepřítelkyní komunismu. Po propuštění ze sovětských pracovních táborů odmítala i s manželem přijmout sovětské občanství, takže žili jako osoby bez státní příslušnosti. S komunisty si nepřáli být jakkoliv spojováni. Proto by ani rehabilitaci podle sovětských zákonů nepřijali.
Jaký druh rehabilitace je tedy vhodný pro Larisu Henijušovou?
Měla by být zproštěna propagandistického obvinění ze spolupráce s německými okupanty. Henijušová nacisty nenáviděla.
Členové pražského Běloruského svépomocného výboru během války zachránili tři členy pražské židovské rodiny Wolfsonových. Kromě Larisy a Ivana Henijušových i Vasil Zacharko, Vasil Rusak a Petr Bokač. Vydali jim dokument potvrzující, že jsou pravoslavní Bělorusové. Všichni členové výboru věděli, že to byli Židé, a vydáním takového dokumentu riskovali životy. Rodina Wolfsonových okupaci přežila. Tento čin umožňuje zažádat pro všechny členy Běloruského svépomocného výboru v Praze čestný titul Spravedlivý mezi národy.
