Port-au-Prince - Přesně před rokem zažilo Haiti jednu z nejhorších přírodních katastrof posledních desetiletí. Ničivé zemětřesení si vyžádalo 250 tisíc obětí a 300 tisíc zraněných. Přes 1,5 milionu lidí přišlo o střechu nad hlavou.
Kromě tragických bilancí počtu mrtvých a zraněných chodily před rokem ze zdecimovaného Haiti tu a tam i dobré zprávy. Po několika dnech, a dokonce i týdnech se záchranářům dařilo z trosek vytahovat živé lidi, což podle lékařů hraničilo se zázrakem.
Bez přísunu tekutin by totiž člověk neměl přežít déle než tři dny.
Dívka, co přežila vlastní smrt
Jednou ze zázračných přeživších je dnes sedmnáctiletá Darlene Etiennová. V její tváři byste už jen těžko hledali stopy po více než dvoutýdenním uvěznění pod haldou betonu a zkroucené oceli. Její příběh zveřejnila agentura AP.
Darlene v lednu minulého roku v podstatě přežila svou vlastní smrt. V haitském hlavním městě Port-Au-Prince bydlela teprve devět dní. Kvůli studiu na střední škole se tehdy poprvé v život odloučila od rodičů a nastěhovala k bratranci a jeho ženě.
Záchranáři ji našli naprosto vyčerpanou, patnáct dní po zemětřesení. Tedy v době, kdy už byly odvolány záchranné práce s tím, že v troskách nemohl zůstat nikdo živý.
Tiché volání o pomoc
Za svůj život vděčí dívka muži, který uslyšel její slabé volání o pomoc, vzal si od ní telefonní číslo a zalarmoval rodinu. Ta se pak obrátila na záchranáře.
Na pomoc přispěchal francouzský pátrací tým. Darlene převezl do polní nemocnice. K úplnému zotavení jí pomohlo i následné přemístění na americkou zdravotnickou loď, kde se jí dostalo plné péče.
O tom, jaké měla dívka štěstí, svědčí zpráva lékařů, podle nichž by v troskách přežila ještě maximálně několik hodin. Dnes, rok po zázračné záchraně, žije dívka se svou rodinou na venkově, tři hodiny jízdy autem od místa, které se jí téměř stalo osudným.
Vzpomínky zůstanou
Přestože na ní nejsou na první pohled znát žádné následky, vzpomínek na čekání v temnotě se Darlene, jak přiznala v rozhovoru pro agenturu AP, nikdy nezbaví.
Na rozdíl od ostatních, kteří se ocitli v podobné situaci, byla dívka podle svých slov většinu času při vědomí a volala o pomoc. Mnohokrát musela překonat zklamání, když zjistila, že záchranáři hledají o kus dál.
"Slyšela jsem, jak kolem chodí lidé. Myslela jsem si, že mi jdou na pomoc. Ale nikdy jsem to nebyla já, koho zachraňovali," vzpomíná přeživší na čekání na zachránce.
Dívčina matka Kerline Dorcantová doufá, že se dceři po dokončení střední školy podaří vycestovat do zahraničí. "Jsem velice šťastná, že přežila, ale chtěla bych, aby odešla do jiné země, protože ji tady nic nečeká. Jediné, co tu má, je střední škola."
Modlitba ve zřícené katedrále
Stejně neuvěřitelně vypadá záchrana devětašedesátileté Eny Zizi, která vydržela zraněná sedm dní a sedm nocí pod troskami haitské národní katedrály.
Rok po zemětřesení žije dnes již sedmdesátiletá Ena relativně spokojeným životem na předměstí Port-Au-Prince ve skromné domácnosti s jednou ze svých dcer a vnoučetem. Ani ona ale na tragické události loňského ledna nikdy nezapomene.
"Než jsem ten den šla do katedrály, ani jsem nejedla, abych přišla včas. Když jsme byli uvnitř, země se náhle začala třást a já jsem cítila, jak se mi podlamují kolena. Když jsem se probrala, viděla jsem už jen všude kolem sebe trosky," vzpomíná Ziziová.
Bez jídla a vody se pak v troskách týden modlila a Bůh jí podle jejích slov nakonec vyslyšel.
"Slyšela jsem záchranáře, jak se ptají: Vidíte světlo, vidíte mou ruku? Ano, odpověděla jsem. Zachránil mě Ježíš. Podle Boha jsem totiž ještě na světě nesplnila svůj úkol," vysvětluje dojatě stařenka. Stejně jako Darlene se i Ena postupně zotavovala na americké zdravotnické lodi.
