Jiří Kropáček,
Štěpán Plaček,
POST BELLUM
Aktualizováno 30. 12. 2015 13:20
Selekce, nedostatek jídla, vyčerpávající práce, blízkost smrti. Zde jsou výpovědi těch, kteří deportaci do tábora smrti přežili. Jejich vzpomínky zaznamenal projekt Paměť národa.
O epidemii tyfu v Osvětimi vypráví Alexander Venglář
„Když on to takhle dřel (holil), tak já jsem začal najednou zvracet. On honem utíkal a podal mi takovou tu ledvinku, bílou, co doktoři používají. Tak mně to dal pod to a já jsem zvracel. Pamatuji si, že to bylo jako inkoust, takový modrý. A on jenom říká: ,Tyfus!‘ Tak mě honem hnal na tu svoji postel. Byl jsem v prvním patře, ne v přízemí, tak jsem se chytil a pak už nevím. Probudil jsem se zase v jiném oddělení nemocnice a měl jsem hrozný opar.“
Alexander Venglář (1920)
Narozen 22. 4. 1920 v maďarském Kecskemétu, pracoval v továrně Jawy, za 2. světové války byl členem ilegální skupiny, vězeň KT Osvětim a Buchenwald, ženatý od podzimu 1945, po válce vystudoval pedagogiku na vysoké škole, pracoval na ministerstvu práce a sociálních věcí.