Gibraltar - Zatímco se na ostrovech před referendem o osudu Velké Británie v Evropské unii rozjíždí kampaň, v tomto koutu impéria mají dávno jasno.
Vláda, opozice, zástupci byznysu i občanská společnost se vzácně sjednotili - chtějí zůstat součástí osmadvacítky. Nikoli z vřelých sympatií k Unii, ale prostě proto, že je pro ně zárukou suverenity a ochranou proti nátlaku Španělska.
"Jsme sedm čtverečních kilometrů země s 30 000 obyvateli. Jediné naše spojení s EU je Španělsko, a to je nepřátelský soused," řekl deníku Politico Bryan Zammit, gibraltarský podnikatel a majitel tří restaurací.
Na rozdíl od britských zámořských teritorií je Gibraltar součástí Evropské unie, tudíž má právo v květnovém referendu hlasovat. K setrvání v Unii chce přesvědčit i ostatní regiony Británie.
Španělsko - jediná cesta do Evropy
Největší hrozbou je pro Gibraltar uzavření hranice se Španělskem, případně omezení jejího průchodu. Přes hranici denně projdou tisíce lidí - kromě turistů i těch, kteří sem dojíždějí za prací.
Již zmíněný Zammit dává práci třiceti lidem, převážně Španělům z příhraničních vesnic a měst. Žije se tam levněji. Není proto překvapením, že kdykoliv se rozhoří potyčky mezi Gibraltarem a Španělskem, jsou to právě oni, na koho omezení dopadnou nejvíce. "Je velmi nepravděpodobné, že by Španělsko uzavřelo hranice úplně, ale různými omezeními mohou Gibraltaru velmi znepříjemnit život, zejména po obchodní stránce," předpovídá restauratér.
Omezení by měla přímý dopad na turismus. Jen málo lidí je podle Zammita ochotno čekat na hranicích ve frontách kvůli jednodennímu výletu. K poslední vážnější roztržce došlo před třemi lety, kdy se jednalo o rybářských zákonech. Spor vyvrcholil omezením pohybu na hranicích španělskou vládou a řešit jej s Madridem musela až vláda v Londýně a Evropská komise.
Ekonomická oáza ve španělské poušti
Gibraltařané mají často rodinné vazby na obou stranách hranice, stejně jako nemovitosti nebo zaměstnání. Na ulicích je slyšet španělština stejně často jako angličtina, uvedla televize BBC.
Ekonomická data ale ukazují markantní rozdíly. HDP Gibraltaru činí 83 000 dolarů (téměř dva miliony korun) na hlavu, což z něj dělá jednu z nejbohatších oblastí planety. Zároveň je však ekonomickou oázou v jednom z nejchudších států západní Evropy. V přiléhající španělské provincii Cádiz je HDP čtvrtinový a trápí ji 37procentní nezaměstnanost. To je větší rozdíl než mezi USA a Mexikem a téměř stejně velký jako mezi Španělskem a africkým Marokem.
Na Gibraltaru je takřka nulová nezaměstnanost a navíc se tu platí relativně nízké daně, což láká zejména finanční a bankovní společnosti. Španělé mu proto přezdívají "lokální daňový ráj". Sídlí zde více firem, než kolik je obyvatel. "Žádnou změnu nepotřebujeme. Podívejte se na La Líneu. Podívejte se na problémy, které mají, a přemýšlejte, co nám Španělsko může nabídnout," ukazuje gibraltarský novinář Dominique Searle na nedaleké 60tisícové španělské město, kde nezaměstnanost atakuje 40 procent a je známé vysokou drogovou kriminalitou.
Rovněž Španělé z přilehlých oblastí vidí Brexit jako hrozbu, hlavně pro svá zaměstnání. "Oficiální statistiky říkají, že zhruba 7000 Španělů přechází hranici každý den. K tomu můžeme připočíst další 4000 neregistrovaných," odhadl Juan José Uceda z Asociace španělských zaměstnanců na Gibraltaru.
Gibraltar
O Gibraltařanech se občas říká, že jsou britštější než Britové. Mají stejné obchody jako v Londýně, platí se zde librami i eury a legendární červené telefonní budky jsou - na rozdíl od těch londýnských - často stále v provozu. Na své historické příslušnosti k Británii si enormně zakládají.
Britsko-nizozemská vojska dobyla území na jihu Pyrenejského poloostrova počátkem 18. století, Španělsko se však formálně nároků na ně nikdy nevzdalo a několikrát se je pokusilo dobýt zpět. V 70. a 80. letech minulého století a také v roce 2002 se konala místní referenda o připojení ke Španělsku. Ve všech se obyvatelstvo vyslovilo pro setrvání ve Spojeném království.
Mimo to je Gibraltar jedinou evropskou kolonií volně žijících opic a místní říkají, že dokud zde budou opice žít, bude Gibraltar opravdu britský, dodala televize BBC.
O suverenitu Gibraltaru
První ministr Gibraltaru Fabian Picardo v úterý spustil kampaň "Gibraltar silnější v Evropě" i přes to, že zhruba 22 000 voličů má relativně malý význam v celkovém hlasování. "Bojíme se toho, že se dostaneme do situace, kdy se budeme muset silněji ekonomicky provázat se Španělskem," vysvětlil Zammit.
Poslední diplomatické tření mezi Gibraltarem a Španělskem se datuje na minulý pátek. Španělský ministr zahraničí José Manuel García-Margallo v souvislosti s Brexitem prohlásil, že "o Gibraltaru budeme již brzy mluvit", a deníku La Razón řekl, že pokud Británie z EU odejde, bude mít Gibraltar jedinou možnost - připojit se těsněji ke Španělsku.
"Budeme muset udělat to, co už padlo v roce 2002 - ustavit sdílenou suverenitu mezi Spojeným královstvím a Španělskem," citoval Garcíu-Margalla gibraltarský deník Chronicle. Pro připomenutí - britský premiér Tony Blair a jeho španělský protějšek José María Aznar tehdy jednali o sdílené suverenitě nad Gibraltarem.
Místní však proti dohodám hlasitě protestovali a ve vlastním referendu bylo 98 % z nich proti. Smlouva tak nikdy nezačala platit a Picardo se zapřisáhl, že dokud bude u moci, žádná dělená suverenita nebude. "Gibraltar je a bude britský. Co na tom nechápou?" ptal se v rozhovoru pro The Economist.
Londýn ujišťuje, že suverenita Gibraltaru není v souvislosti s Brexitem "předmětem jakýchkoli diskusí".
