Beregovaja - Své dominantní postavení hlavního dodavatele zemního plynu do Evropy ještě posílí ruský koncern Gazprom. V pátek začíná mezinárodní konsorcium firem, ve kterém má tento energetický gigant padesátiprocentní podíl, s výstavbou plynovodu South Stream, jímž začne do tří let proudit plyn přes Balkán do severní Itálie.
Projekt za 15 miliard eur zajistí od roku 2017 čtveřicí paralelních potrubí roční dodávky v objemu 63 miliard krychlových metrů. Ze všeho nejdříve se začne s výstavbou podmořské části plynovodu v délce 925 kilometrů, jenž povede z ruského terminálu Beregovaja na břehu Černého moře do bulharského přístavu Varna.
Původně měl South Stream, jehož trasa pokračuje po opuštění bulharského území přes Srbsko a Maďarsko, končit v rakouském Arnoldsteinu. Nakonec ale mezinárodní konsorcium, v němž má ještě dvacetiprocentní podíl italský koncern Eni a patnáctiprocentní německý Winterhall a francouzský Edf, rozhodlo o tom, že konečnou stanicí projektu bude italské Tarvisio, kam plynovod o celkové délce přes 2400 kilometrů dorazí cestou přes Slovinsko.
"South Stream je velkým příspěvkem k zajištění dodávek energie do Evropy," uvítal nedávný podpis dohody mezi Ruskem a Bulharskem, poslední ze zemí, jež se připojila k projektu, náměstek generálního ředitele Gazpromu Alexej Miller. "Umožňuje zajistit alternativní a spolehlivou cestu pro dodávky zemního plynu k našim zákazníkům."
Gazprom v současnosti exportuje plyn do Evropy několika trasami přes Ukrajinu a Bělorusko. V říjnu byl zahájen provoz v druhé ze dvou paralelních větví plynovodu North Stream o kapacitě 55 miliard kubíků vedoucího po dně Baltského moře z ruského Vyborgu do německého Greifswaldu.
Trasa South Streamu byla oproti původnímu plánu změněna tak, aby se vyhnula ukrajinským teritoriálním vodám. Rusko vedlo s vládou v Kyjevě dlouhé roky spory o cenu plynu, který Ukrajině dodává. Ta několikrát nechala dodávky do Evropy zablokovat, aby Moskvu přinutila souhlasit s pro ni výhodnějšími obchodními podmínkami.
Nabucco s otazníky
South Stream je konkurenční projekt plynovodu Nabucco, kterým by od roku 2017 měla do jižní a střední Evropy téci surovina z nalezišť u Kaspického moře.
Nad stavbou potrubí o kapacitě 55 miliard krychlových metrů ale visí řada otazníků a mezinárodní konsorcium, jež chce vést plyn cestou přes turecké území, několikrát změnilo trasu plynovodu. Poslední varianta počítá s dodávkami přes Řecko a Albánii do jižní Itálie, kam by měl být plyn dopravován po dně Otrantské úžiny.
Nabucco, které mělo původně končit v rakouském Baumgartenu, má na jih Evropy dodávat surovinu z nalezišť v Ázerbájdžánu, Iráku a Turkmenistánu. Počítá se rovněž s napojením na plynovod dopravující plyn z Egypta.
Letos v březnu proskočily dokonce zprávy o tom, že celý plán výstavby bude výrazně omezen, ty však konsorcium Nabucco Gas Pipeline International popřelo.
Již v březnu 2010 přitom generální ředitel italského Eni Paolo Scaroni navrhl spojení obou projektů, s tím ale nesouhlasilo Rusko, podle kterého bude samostatný South Stream mnohem "konkurenceschopnější".
Plyn bude hrát v zajištění dodávek energie do Evropy zásadní roli i v budoucnosti. EU v současnosti spotřebovává přes 500 miliard krychlových metrů suroviny ročně a tento objem by se měl do roku 2030 zvýšit o jednu pětinu.
Třetinu dovozu do Evropy zajišťuje v současnosti Rusko, o něco více než čtvrtinu kryjí norská naleziště v Severním moři a 12,9 procent Alžírsko, odkud putuje surovina po dně Středozemního moře do Španělska, Francie a Itálie. Jedenáct procent spotřeby pokryje Katar, odkud se zkapalněný plyn dováží tankery.
Vedle Norska a Skotska má významnější zásoby plynu v Evropě už jen Nizozemsko. Ložiska břidličného plynu, která by dokázala uspokojit poptávku na několik desetiletí, zatím - s výjimkou těch v Polsku - otevírána nebudou, vzhledem k nejistotě panující okolo dopadů těžby na životní prostředí.
Polské zásoby plynu navíc musely být po nových geofyzikálních měřeních výrazně redukovány směrem dolů.
