Mosul byl v letech 2016 a 2017 apokalypsou, jakou ani služebně starší reportéři ve svém životě neviděli. Válka s teroristickou organizací Islámský stát (IS) zničila dvoumilionové město do podoby, jakou svět naposledy zažil za druhé světové války ve Varšavě, Berlíně nebo rovnou Hirošimě.
Po porážce Islámského státu iráckou armádou před třemi lety upadl Mosul do zapomnění. Zmizel ze zpravodajství s tím, jak zmizel z povrchu zemského i chalífát vyhlášený šéfem IS abú Bakrem Bagdádím ve starobylé mosulské mešitě an-Núrí. Jedné z nejstarších na světě, kterou však sami džihádisté v posledních dnech tvrdé bitvy o město vyhodili do vzduchu.
Do bitvy na sklonku existence chalífátu se vrací film, který měl premiéru 26. listopadu ve videotéce Netflix. Natočil ho americký režisér Matthew Carnahan s arabskými herci a v arabštině.
Snímek dlouhý 101 minut ukazuje jednotku mosulských policistů, která si říkala SWAT, křižovala rozbombardovaným městem a napadala hnízda ozbrojenců Islámského státu. Všichni členové SWAT měli jedno společné: boj byl pro ně hodně osobní. Džihádisté jim zavraždili příbuzné, postřelili je či mučili, znásilnili nebo přinutili k manželství jejich sestry a manželky.
V časopisu New Yorker příběh těchto lidí a krutost pouličních střetů v Mosulu sepsal novinář Luke Mogelson v únoru 2017 v článku nazvaném Zoufalá bitva o zničení Islámského státu (The Desperate Battle to Destroy ISIS). Pojednává o mužích, kteří chtěli vybojovat zpět své město a svoji čest.
Porážka byla totiž potupná: v létě 2014 se irácké ozbrojené síly z města stáhly a nechaly Mosul bojovníkům IS napospas. Když Bagdádí vyhlásil chalífát, IS ovládal území o rozloze 90 tisíc až 100 tisíc kilometrů čtverečních, což je přibližně rozloha Maďarska nebo Portugalska.
"Nech ho, ať trpí"
Akční drama ukazuje příslušníky SWAT v ulicích ruin, které byly kdysi Mosulem. Čelí ostřelovačům, sebevražedným atentátníkům v automobilech, a co je novátorské ve filmu, také dronům s výbušninami. Ty nejsou vidět, je jen slyšet svist a najednou následuje výbuch.
Právě jednoduché drony byly účinnou zbraní Islámského státu, která mu umožnila rychle a snadno dobýt mnoho měst a vesnic v Sýrii a Iráku. Film ukazuje ničivost takových útoků.
Brutalitu této války naznačují také mobily. Bojovníci na obou stranách se natáčejí s těly těch, které zastřelili nebo podřízli. "Nech ho, ať trpí," říká jeden z policistů kolegovi, který chce "dodělat" člena IS zraněného při zuřivé přestřelce.
Velitelem SWAT je ve filmu major Džasem. V mobilu má uložené stětí svého bratra popravčím Islámského státu. Občas se na něj dívá, aby věděl, proč a proti komu bojuje.
Major, kterého hraje irácký herec žijící v USA Suhail Dabbach, zároveň nostalgicky vzpomíná na minulost, kterou už nelze vrátit. Město z hrůzy a totálního zničení už nebude možné nikdy obnovit. "Dělal jsem detektiva na oddělení vražd. Miloval jsem tu práci. Byl jsem v tom dobrý, proto se mi líbila. Líbilo se mi, čím jsem byl. Zlaté časy, které jsou už pryč," vzpomíná Džasem při jízdě rozbořeným, zaprášeným městem.
Jeho předobrazem byl zřejmě podplukovník Rajján Abdalrázzak. Jeho bratra také zavraždili, vyhodili do vzduchu jeho dům a on sám byl třikrát raněn.
Mrazí z nich v zádech
Bojovníci Islámského státu jsou jako démoni, z jejich blízkosti mrazí v zádech. Tak je vnímalo mnoho lidí ve skutečnosti a patrné je to i ve snímku. Například když hlavní hrdinové jedou ve svých humvee a na vysílačku se jim napojí ozbrojenci, kteří jsou vzdáleni jen několik bloků.
"Bezbožníci, uctívači kříže a falešných bohů, bojovníci Islámského státu jsou všude a bude jich pořád víc. Všechny vás pozabíjíme, vám i vašim bezbožným spojencům uřežeme hlavy. Z vašich žen budou naše otrokyně a vaše děti budou s Boží pomocí sloužit chalífátu," vyhrožuje jeden z nich. Nikoliv agresivně, zato velmi sebevědomým tónem.
Tým iráckých policistů ve skutečnosti na počátku svého "vzniku" neuposlechl rozkaz nadřízených, aby hlídkoval u jedné z vesnic na okraji Mosulu. Do města se pustil na vlastní pěst. Závěr filmu ale nebudeme prozrazovat.
Tvrdá daň za porážku IS
Realita v Mosulu je stále pochmurná, i když se už nebojuje. Irák má málo peněz na obnovu infrastruktury, takže mnoho obyvatel stále žije v provizorních stanových táborech. Letos v listopadu se objevila zpráva, že irácká vláda rychle uzavírá tábory pro přesídlené. Na počátku zimy se tak může ocitnout bez střechy nad hlavou až 100 tisíc lidí.
Vláda v Bagdádu předpokládá, že se lidé vrátí do regionů, odkud pocházejí. Mnoho domovů ale bylo zničeno za bojů proti Islámskému státu.
Jeden tábor, který má být rychle uzavřen, leží v Hammám al-Alílu u Mosulu. "Je to můj domov, proč byste mě měli nutit odejít? Budeme bezdomovci, je to pro mě jako pohřeb," řekla v reportáži britského serveru BBC 49letá Ahlám, která pochází z Mosulu a v táboře žije. Odešlo z něj už 600 rodin.
Život se do města vrací pomalu, na jaře navíc už tak mizernou situaci zhoršila pandemie koronaviru. Daní za porážku džihádistů bylo totální zničení města.
