Během prvního období své vlády v letech 2017 až 2021 americký prezident Donald Trump proti Číně, mocenskému konkurentovi USA, tvrdě vystupoval a neváhal se s Pekingem skrze uvalení cel na čínský import pustit do obchodní války. To samé slibuje nyní.
"Podle mě nás čeká turbulentní období čínsko-amerických vztahů," konstatuje v rozhovoru pro Aktuálně.cz Filip Šebok. "Evropská unie se může ocitnout mezi mlýnskými kameny," varuje.
Jak by podle vás mohla příští rok vypadat obchodní válka mezi Čínou a USA, o které se stále častěji mluví v souvislosti s lednovým návratem Donalda Trumpa na funkce prezidenta USA?
Čína a USA jsou v obchodní válce prakticky od roku 2018, kdy právě Trumpova administrativa uvalila první cla na importy čínských výrobků v hodnotě stovek miliard dolarů. Administrativa prezidenta Joea Bidena následně cla nezrušila, naopak přidala další a také zavedla různá nová omezení cílící na čínský technologický sektor, především v oblasti polovodičů. Velké schéma podpory domácího průmyslu a dekarbonizace v podobě Bidenova Inflation Reduction Act bylo přímo diskriminační vůči čínským výrobcům. Nedávno pak Biden oznámil stoprocentní cla na čínské elektromobily.
Pokud Trump skutečně realizuje své plány znovu radikálně navýšit cla vůči Číně, bude to sice dramatický krok, ale v principu půjde jen o další fázi obchodní války, která už trvá. Záviset bude samozřejmě na výši cel. Trump nejprve mluvil o plošných ve výši 60 procent, naposledy zmiňoval deset procent. Jeho politika vůči Číně je navíc nyní obecně velkou neznámou.
Z jakých důvodů?
Republikáni sice mají vůči Číně velmi ostrý přístup a mnozí z jestřábů budou sedět i v Trumpově administrativě, třeba ministr zahraničí Marco Rubio, Trump se ale v lecčems vymyká. Roli může sehrát třeba i Elon Musk, který má očividně k Trumpovi velmi blízko a má rozsáhlé ekonomické zájmy v Číně (Musk je momentálně nejbohatším člověkem na světě a v budoucí administrativě bude mít na starosti nové ministerstvo pro efektivitu vlády, pozn. red.).
Nelze tedy vyloučit, že Trump se bude po případném zavedení nových cel nakonec pokoušet s Čínou dosáhnout takzvané transakční dohody. Jak tomu ostatně bylo v případě takzvané první fáze obchodní dohody s roku 2019.
Pokud by se Trump rozhodl zastávat opravdu tvrdou linii, co by to pro Čínu znamenalo?
V případě 60procentních cel, které jsou momentálně ale spíše nepravděpodobné, existují odhady, že by mohly snížit míru čínského růstu HDP až o polovinu. Čínská ekonomika je dnes v horším stavu, než tomu bylo v době první Trumpovy administrativy a jakýkoli dopad cel tedy bude cítit víc. Čína se přitom dlouhodobě snaží posílit domácí spotřebu, ale není v tom příliš úspěšná, export je tak pro ni stále velmi důležitý.
Filip Šebok
- Ředitel pražské kanceláře Středoevropského institutu asijských studií (CEIAS), mezinárodního think-tanku zabývajícího se evropsko-asijskými vztahy.
- Zaměřuje se na čínskou zahraniční politiku, především pak na čínské působení ve střední a východní Evropě.
- Vystudoval Mezinárodní vztahy a čínská kulturní studia na Masarykově univerzitě v Brně v České republice a Renmin University v Pekingu.
Jak může Čína reagovat?
V minulosti obcházela cla třeba přesouváním výroby do třetích států, například do jihovýchodní Asie. Washington se však snaží tyto mezery ve své politice zalepit. Nedávno Bidenova administrativa zvýšila cla na solární panely z Kambodži, Malajsie, Vietnamu a Thajska, které často vyrábějí čínské firmy. Taková opatření může posílit i Trump.
Čína se rovněž už snaží přeorientovat i na jiné trhy. Relativní význam americko-čínského obchodu pro obě mocnosti tak postupně upadá. Tento trend případná cla ještě posílí.
Může Peking nějakým způsobem řekněme i "zaútočit"?
Pokud USA uvalí plošná cla, lze očekávat reciproční odpověď. Čína v posledních letech postupně zdokonalila nástroje, které může využít jako ekonomické zbraně v případě vyostření sporů, nejen s USA. Paradoxně se v mnohém inspirovala praxí USA, které dříve kritizovala. Čína dnes má vlastní právní nástroje pro uplatňování sankcí vůči konkrétním firmám či kontrolu exportu jednotlivých surovin.
Nedávno Peking v reakci na nová opatření americké administrativy ohledně polovodičových technologií například oznámil nová omezení na export klíčových nerostných surovin, jako jsou gallium, germanium a antimon. Peking pak po vzoru USA začíná omezovat nejen přímý export, ale také reexport přes třetí země.
Čína rovněž může zkomplikovat situaci pro americké firmy působící v Číně a tím také tlačit na Washington. Muskova Tesla může sehrát roli užitečného rukojmí. Podle mě nás celkově čeká turbulentní období čínsko-amerických vztahů.
Jak by případné rostoucí čínsko-americké spory pocítila Evropa?
V tomto případě je potřeba říct, že z pohledu Evropy by nešlo jen o nepřímé dopady americko-čínské obchodní války, ale především o to, zda Trump uvalí cla i na evropské importy. Například jako součást dříve avizovaných globálních plošných cel.
V každém případě se ale podle mě Čína bude snažit této situace politicky využít a apelovat na posílení politických a obchodních vztahů s Evropskou unií. Toto partnerství bude prezentovat jako konstruktivní vztah pro globální stabilitu v kontrastu s nepředvídatelným postupem Washingtonu.
Jak na to budou unijní státy slyšet?
Myslím, že nebudou. Momentálně má Evropská unie s Čínou vlastní obchodní rozpory, kde nejvýznamnější roli hraje otázka exportu elektroaut vyrobených v Číně do Evropy a nedávno uvalená cla. Zde je ale potřeba dodat, že Brusel se na rozdíl od Washingtonu snaží, aby evropská opatření byla v souladu s požadavky Světové obchodní organizace. I za situace zvýšených cel mají čínští výrobci stále velkou šanci prosadit se na evropském trhu.
Pokud by v důsledku amerických sankcí přeci jen došlo ke zvýšenému čínskému exportu do Evropské unie, jakou lze očekávat reakci?
Evropská unie by tím pádem byla pod větším tlakem zasáhnout, protože si uvědomuje hrozbu čínských exportů pro konkurenceschopnost vlastních firem. Může to vést i k ostřejší konkurenci na třetích trzích. Evropská unie se může ocitnout mezi mlýnskými kameny. V situaci, která nebude mít lehká řešení. Zároveň bude čelit problému vnitřní nejednotnosti, který se může ještě zhoršit tím, jak budou jednotlivé členské státy usilovat o "speciální" vztahy - ať už s Čínou, nebo USA -, a budou tak obcházet Brusel.
