Praha - Fareed Zakaria je nejslavnějším a nejvlivnějším politologem v současném světě. Když na letošním Foru 2000 skončil panel, jehož hlavním řečníkem byl, obsypali ho lidé s knížkami a fotoaparáty, toužící si odnést autogrem i společný snímek.
Celebritou se stal díky svému pořadu GPS (Global Public Square), který druhým rokem každou neděli vysílá v USA i své mezinárodní síti televize CNN.
Už před pěti lety však byl autorem, z jehož díla byli zkoušeni studenti politologie na Karlově univerzitě při státnicích. Povinnou literaturou se stala jeho esej v časopise Foreign Affairs popisující fenomén neliberálních demokracií, které se v druhé polovině 90. let 20. století začaly šířit světem.
Kniha Budoucnost svobody, do níž později Zakaria esej rozpracoval, se stala globálním bestsellerem. To samé se přihodilo i Zakariově zatím poslední knize Postamerický svět. Zakaria v ní popisuje příčiny a důsledky rostoucí moci zemí, jako je Čína a Indie.
V rozhovoru pro Aktuálně.cz hovořil především o tom, co musí Spojené státy udělat, aby zastavily svůj pád. Svěřil se přitom s názory, které by - dle vlastních slov - doma v USA vyslovit nemohl.
Kdo je Fareed Zakaria
- politolog původem z Indie (jeho rodištěm je Bombaj), který v roce 1982 odešel studovat do USA a usadil se tam
- bakalářský titul získal na univerzitě Yale, doktorát potom na Harvardu
- vedoucím jeho disertační práce byl Samuel Huntington, předloni zemřelý politolog, který se proslavil knihou o střetu civilizací
- osm let pracoval jako šéfredaktor prestižního odborného časopisu Foreign Affairs
- dalších deset let řídil mezinárodní edici časopisu Newsweek
- letos v září, poté, co Newsweek změnil vydavatele, přešel ke konkurečnímu magazínu Time, pro nějž píše každotýdenní sloupek a měl by být zároveň autorem několika titulních materiálů ročně
- druhým rokem moderuje v televizi CNN pořad GPS (Global Public Square), talk show hostí k velkým rozhovorům nejmocnější politiky, jako je ruský prezident nebo čínský premiér, ale také nejvlivnější myslitele současnosti (příkladmo britského historika Nialla Fergusona či ekonoma Nouriela Roubiniho)
- proslavil se esejem o fenoménu neliberálních demokracií, který rozpracoval do knihy Budoucnost svobody (vyšla i česky), jeho definice demokracií, jejichž základní legitimitou jsou volby, se záhy stala předmětem výuky na katedrách politologie
- zatím poslední kniha se jmenuje Postamerický svět, Zakaria v ní popisuje přesun moci v globalizovaném světě směrem od západní civilizace k Asii
- před začátkem druhého funkčního období George Bushe se o něm spekulovalo jako o kandidátovi na funkci ministra zahraničí (Bush se nakonec rozhodl "povýšit" národně bezpečnostní poradkyni Condoleezzu Riceovou)
- původně podpořil americký zásah v Iráku, postupem času se však stal kritikem toho, jak se na něj Bushova administrativa připravila, a co pro USA, ale i blízkovýchodní region znamenal
- před prezidentskými volbami v roce 2008 podpořil Baracka Obamu
Aktuálně.cz: Ve své knize jste varoval před rostoucím rozporem v americké společnosti mezi intelektuální elitou na straně jedné a většinovým Američanem na druhé. USA nyní prožívají předvolební kampaň, která toto rozdělení velmi silně ukazuje. Jak nebezpečné podle vás je?
Co vidíme, je opravdu nebezpečné odcizení deseti procent Američanů od zbytku země. Ona desetina žije v globálním světě a daří se jí v něm velmi dobře. Má přístup ke kapitálu, trhům, práci. Jde o svět velkých nadnárodních korporací, ale také vysoce vzdělaných Američanů. Většina těchto lidí, ať už to ví či ne, žije v globalizovaném světě. Přijímají určitý druh informací, pracují v povoláních s vysokou přidanou hodnotou, zacházejí s určitými obrazy, symboly, technickými vymoženostmi, a jsou vysoce honorováni. Zbytek Ameriky v tomto světě nežije. A tomuto zbytku je čím dál jasnější, že se ocitl v naprosto nevídané konkurenci miliardy lidí schopné vyrábět za polovinu ceny.
A.cz: Vidíte nějakého politika, který by byl schopen toto rozdělení přemostit? Ať už to bude prezident Obama, nebo nějaký republikán?
Abych byl upřímný, nevím, jak to odcizení překonat. Teoreticky je jednoduché si představit odpověď, ať už s ní přijde Obama či jiný politik. V praxi je však daleko snazší si představit, jak této situace využije někdo, z koho se nakonec vyklube demagog. Uvažte, o jakých se bavíme poměrech. Je to devět ku jedné, možná se lehce mýlím a ten poměr je 85:15, ne však méně. V USA dramaticky roste nerovnost, a to vše se děje jako přirozený důsledek nových technologií, obchodu a globalizace. Nejde o nějaké spiknutí mezinárodních korporací, jen prostou realitu. Největší strach mám z toho, co se stane s americkou politikou, když v zemi fakticky zmizí střední třída.
A.cz: Považujete skutečně za reálné riziko, že se na politické scéně objeví nějaký demagog a získá moc?
Naprosto reálné. Politika je jako trh. Pokud se objeví poptávka, objeví se také nabídka. Tea Party je její malou předzvěstí. Nechci přehánět. Stále o tomto velmi široce rozkročeném hnutí nevíme dost. Co je zřejmé, jejich stoupenci jsou velmi nazlobení. Je to hnutí, které volá po uzavření se do sebe, jsou ostře proti imigraci, a je jim jedno, zda jde o muslimy či Mexičany, bojí se obou. Pokud bude ekonomika stagnovat tak jako dosud i příštích pět let, je velmi snadné si představit politika, který přijde se snadnými řešeními, který bude demagogicky manipulovat davy a přinese něco na způsob bílého populismu.
A.cz: Omezuje se toto riziko pouze na pravici?
Určitě ne, takové nebezpečí může přijít zprava i zleva. Je možný levicový populismus namířený proti bankám a velkým korporacím. Přijde politik, označí je za privilegované a vyhlásí, že je třeba vrátit moc lidem. Potenciál pro levicový populismus je velký. Já se skutečně hodně obávám o americkou politiku, nejvíc za pětadvacet let, co v té zemi žiji.
A.cz: Politický systém v USA v poslední době není schopen řešit klíčové problémy, kterým země čelí. Politici se hádají, dohoda není možná. Vidíte nějakou šanci na změnu?
V tuto chvíli nevidím žádné náznaky změny. A to by stačilo přijmout čtyři až pět důležitých reforem, které není až tak těžké prosadit, a USA budou v naprosto jiné situaci, než jsou dnes. Stačí zvednout důchodový věk o dva tři roky. Prosadit v rámci zdravotnictví mechanismy, které budou kontrolovat růst nákladů. Zavést daň z přidané hodnoty, stačilo by ve výši pět až sedm procent, tedy jednu z nejmenších na světě. A pokrátit lehce výdaje na obranu. Rázem bychom měli rozpočet, který by byl vyrovnaný na 20 až 30 let. Co je důležité, Amerika zůstává velmi dynamickou ekonomikou. A přesto se zdá, že i tyto umírněné reformy jsou prostě nerealizovatelné.
A.cz: Je skutečně možné, že se USA prostě spokojí s tím, že míří k úpadku?
Američané mají řadu ctností, ale také chyb. A jednou z nich je, že reagují na srdeční infarkt daleko lépe než na rakovinu. Infarktem byl třeba útok na Pearl Harbour za druhé světové války. Rakovina je pomalý vnitřní proces, na jehož konci je ale také smrt. USA čelí rakovině, ale nebojují s ní.
A.cz: Jaká vidíte řešení? Není to tak, že systém brzd a protivah zabudovaný do americké ústavy je příliš silný a fakticky znemožňuje prosazení jakékoli změny...
... máte naprostou pravdu, ale to, co říkáte, se v USA nedá ani zmínit.
A.cz: ... nebo dvouleté funkční období Sněmovny reprezentantů, což způsobuje, že Amerika žije v permanentní předvolební kampani.
Souhlasím, přidal bych ještě dvě věci. Honba politiků za penězi. Většina vyspělých demokracií má něco na způsob veřejného financování předvolebních kampaní, Spojené státy nikoli. Další věc, kterou nesmíte politikům dovolit, je, aby si sami kreslili hranice svých volebních obvodů. To je přímo zločin. Od principu, kdy si voliči vybírají své politiky, přecházíte k takovému, kdy si politici vybírají své voliče. To je naprosto nemyslitelné, přesto v USA běžně provozované.
A.cz: Diskutuje se o těchto věcech v USA?
Ne a nesmí se mluvit ani o problému, který se pod tím vším skrývá. A to sice, že americká ústava je dokument z 18. století, poznamenaný posedlostí strachem z koncentrace moci v rukách vzdáleného monarchy. V životě, který nyní žijeme, je to zcela bez užitku. Obsese s brzdami a protiváhami, paralýzou, chaosem odvedla Američanům dobrou službu, je to ale přesný opak toho, co potřebujeme dnes: radikální, rychlou, efektivní změnu. Ústava poplatná 18. století nás brzdí. Pokud bych toto řekl v USA, budu okamžitě odsouzen jako někdo, kdo není dostatečně velký patriot.
A.cz: Americká ústava je navíc jedna z nejrigidnějších na světě...
Ano. Je nemožné ji změnit. Američané vůbec nechápou, jak divné to je.
Přečtěte si druhý díl rozhovoru s Fareedem Zakariou, kde hodnotí dosavadní působení Baracka Obamy ve funkci prezidenta, nástup Číny, vztahy s Ruskem i to, co by mělo být námětem jeho nové knihy.
Diskutujte se mnou na Facebooku, sledujte mě na Twitteru
