Evropská politika ponese příštích pět let výrazně konzervativnější rysy než dosud. Ve volbách do Evropského parlamentu jasně zvítězili lidovci, posílili euroskeptici a propadli Zelení s evropskými liberály.
"Dejme Green Dealu polibek na rozloučenou," okomentoval výsledek voleb pro deník Financial Times profesor Simon Hix z Evropského univerzitního institutu ve Florencii.
Právě frakce Zelených a liberálové sdružení v politické skupině Obnova byli největšími zastánci opatření proti změnám klimatu pod jednotícím názvem Green Deal, které v uplynulých pěti letech schvalovali evropští poslanci. Liberálové přišli celkově o 22 mandátů, Zelení o 20. Zatímco dosud byla frakce Zelených, jejímiž členy jsou také čeští Piráti, čtvrtá nejsilnější ze sedmi, nyní bude předposlední v počtu poslanců a takřka bez vlivu.
Nelze předpokládat otočku v přístupu ke Green Dealu o 180 stupňů, protože pro to není většinová vůle mezi hlavními frakcemi ani lídry EU. K úpravám některých opatření ale zřejmě dojde. Také vítězní eurolidovci, kterým dominují němečtí konzervativci z CDU/CSU, kritizovali části Green Dealu v kampani.
Jistou paralýzu vneslo hlasování do metropolí dvou vůbec nejdůležitějších zemí unie, Francie a Německa. Ve Francii zaznamenala debakl strana Emmanuela Macrona a drtivě vyhrála královna krajní pravice v Evropě, Marine Le Penová. Macron kvůli tomu vyhlásil na konec června předčasné parlamentní volby.
Pokud by v nich vyhrálo Národní sdružení, které v eurovolbách získalo 32 procent, unie by dost pravděpodobně začala kolabovat. Marine Le Penová dlouhodobě prohlašuje, že bude blokovat veškeré návrhy "Bruselu".
V Německu rok před hlasováním do Bundestagu neuspěli vládní socialisté, liberálové ani Zelení. Jasně naopak zvítězila opoziční CDU/CSU, které navzdory skandálům dýchá na záda Alternativa pro Německo (AfD). V bývalém východním Německu tato krajně pravicová formace zvítězila.
Složitá vnitropolitická situace ve Francii a Německu se pravděpodobně projeví na nižší akceschopnosti Evropy. Zejména pokud by ve Francii vyhrála předčasné volby krajní pravice. Pro kompromisy na unijní půdě si budou muset Paříž a Berlín pracněji hledat podporu doma.
361 hlasů pro Von der Leyenovou
Mainstreamová pravice získala v europarlamentu celkově 184 mandátů z 720. Dosud spolu s druhými socialisty a třetími liberály držela většinu ve sněmu, a měla tak největší vliv na podobu schvalovaných zákonů a rozhodnutí.
Tato koalice bude pokračovat dalších pět let. Dosud ne zcela definitivní výsledky jí přisuzují zisk 403 křesel ze 720. Těžit by z toho měli zastánci snížení byrokracie a regulace v EU a proponenti striktnější migrační politiky. Obě témata se držela vysoko v kampani lidovců.
"Politický střed drží," okomentovala výsledky eurovoleb šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová a nominantka lidovců na tento post i do dalšího období. Von der Leyenová má takřka jistou podporu evropských lídrů do čela komise, musí pro ni ale zvednout ruku také nadpoloviční většina všech europoslanců, tedy nejméně 361.
Analytici odhadují, že von der Leyenová bude vyjednávat s další frakcí o podpoře kvůli pojištění čísla 361. Zpravidla mezi deseti až 15 procenty poslanců vypoví při hlasování loajalitu. Von der Leyenovou by to dostalo na hranici znovuzvolení do komise, před pěti lety prošla jen o devět hlasů.
Předpokládá se, že německá politička nabídne spolupráci další frakci na pásce, čtvrtým Evropských konzervativcům a reformistům (ECR, členy jsou i zástupci ODS). Ti mírně vzrostli z 69 mandátů na 73.
Klíčovou silou v ní bude strana italské premiérky Giorgie Meloniové se ziskem 24 poslaneckých křesel (a opoziční polská Právo a spravedlnost s 20 mandáty). Spolupráce může mít podobu porozumění komise pro obří italský veřejný dluh výměnou za podporu poslanců Meloniové pro Ursulu von der Leyenovou.
Před volbami řada lidí varovala před nárůstem krajně pravicových stran. Jejich frakce Identita a demokracie (ID, patří tam i Okamurova SPD) posílila ze současných 49 křesel na 58, je ale daleko toho mít vliv na politiku nového parlamentu.
V několika zemích krajně pravicové síly skórovaly. Kromě zmíněných úspěchů ve Francii a Německu jde o Rakousko nebo Belgii. Belgický premiér Alexander de Croo už kvůli prvenství krajně pravicového Vlámského zájmu a propadu jeho strany podal demisi.
Se stávajícím postavením frakcí může ještě zahýbat velký počet dosud nezařazených poslanců. Je jich 98 a jsou mezi nimi například členové Fideszu maďarského premiéra Viktora Orbána nebo Alternativa pro Německo, která byla krátce před volbami vyloučená z frakce Identita a demokracie.
Orbán chce k Meloniové do ECR, a kdyby s tím souhlasila, frakce předběhne liberály v počtu mandátů a stane se třetí nejsilnější skupinou v europarlamentu. ODS se už dříve vyjádřila proti takovému kroku, rozhodující slovo ale budou mít Italové a Poláci.
Další pohyb může nastat u hnutí ANO. To se ziskem sedmi europoslanců bude patřit mezi hlavní síly evropských liberálů hned po prvních macronovcích. ANO ale prosazuje opačnou politiku v klíčových tématech. Jeho lídr Andrej Babiš po zveřejnění výsledků prohlásil, že hnutí "pojede vyjednávat" o frakci.
Nenápadným poraženým voleb je nový český nominant do Evropské komise. Podle ujednání vládní koalice by jméno mělo navrhnout hnutí STAN a Pirátů, získalo ale jen polovinu křesel než koalice Spolu. STAN ani Piráti navíc nejsou členy velké frakce.
Šanci na zisk silného portfolia pro Čecha či Češku jsou tak malé. Pomohlo by tomu, kdyby dva zvolení europoslanci za STAN vstoupili do frakce k nejsilnějším lidovcům. Česká delegace mezi lidovci by měla pět členů jako dosud. Není to moc, příslušnost k lidovcům by ale vyhlídky na silnější agendu zvýšila.
