Europoslanci jednají o podobě reformy voleb do Evropského parlamentu. Jak se nyní liší od běžných voleb do národních parlamentů?
Evropské volby jsou méně atraktivní. Na evropské úrovni se nerozhoduje o výši daní, o sociálních benefitech, o zdravotním zabezpečení, což lidé považují za to nejdůležitější na činnosti vnitrostátního parlamentu.
Pokud jde o proces, tak současný volební model je hybridní, protože nadnárodní orgán je volen na základě vnitrostátních kandidátek, nikoliv kandidátek celoplošných, celoevropských. To je anomálie, která volá po nějakém řešení.
Druhá věc je, jestli lze aplikovat vnitrostátní demokratický volební systém na kontinentální rozměr EU. Demokracie byla vytvořena pro řecká města, a čím je celek větší, tím jsou kandidáti méně známí a volič k nim má méně blízký vztah. To je i důvod, proč některé velké státy zvolily federativní uspořádání, které tento problém do určité míry řeší.
Nadnárodní kandidátky by pomohly i populistům
Dávaly by vám smysl nadnárodní kandidátky, o kterých se mluví?
Obecně a politicky bych pro ně byl, protože španělský lidovec je pro mě přijatelnější než český komunista. Je ale potřeba zvážit i jiné úhly pohledu.
Pro voliče je podstatné, aby se v jakékoliv kandidátní listině "zhlédl". Pokud by se volilo jen na základě nadnárodních kandidátek, tak by z toho mohly těžit velké členské státy, protože právě jejich zástupci často drží vedení evropských politických stran. Počet obyvatel by také mohl ovlivnit výsledky skrze kroužkování.
Z nadnárodních kandidátek by mohli překvapivě těžit i populisté. Se svojí agresivní medializací by byli schopni systém vytěžit více, než by odpovídalo jejich skutečné síle. Tyto kandidátky by mohly být cílem finanční podpory některých nežádoucích zemí jako Rusko nebo Čína, které už extremistické politické síly v Evropě podporují.
Jaké další problémy vidíte?
Financování kampaní představuje problém obecně. Kandidát z malého chudého státu by měl vždy těžší ufinancovat celoevropskou kampaň.
Největší problém ale vidím jinde. Lidé volí toho, kdo za nimi přijede. Záleželo by tedy na velikosti volebních obvodů. Kdyby byly přiměřeně malé, aby europoslanci nestrávili druhou polovinu volebního období jezděním napříč celou EU v rámci kampaně, tak možná.
Další možností je, že by se tímto způsobem volila jen část europoslanců.
Kdyby národní i nadnárodní kandidátky fungovaly v souběhu, tak by europoslanci zvolení na těch nadnárodních mohli mít pocit, že mají silnější mandát, a tudíž i nárok na nejvyšší funkce v Evropském parlamentu.
Tento hybridní model by ale podle mého názoru i tak mělo smysl otestovat.
Evropská rada při výběru předsedy k výsledkům voleb jen přihlíží
Evergreenem je také systém tzv. spitzenkandidátů. Ve volbách v roce 2014 se využil, o pět let později se jím ale státy neřídily. Můžete popsat, co se pod tímto pojmem skrývá?
Problém unijní demokracie je v tom, že jednotlivé politické proudy nejsou v eurovolbách spojeny s konkrétní tváří. Právě systém spitzenkandidátů toto řeší. Evropské politické strany dopředu daly najevo, kdo je jejich kandidátem na post předsedy Evropské komise.
Volbám to může prospět, problém je ale právní zakotvení. Evropská rada (sdružuje prezidenty a premiéry, pozn. red.) má totiž při vybírání předsedy komise pouze přihlédnout k výsledkům voleb, není ale vázána konkrétními nominacemi jednotlivých politických stran.
V roce 2019 sice Evropská rada přihlédla k vítězství lidovců, současná šéfka komise Ursula von der Leyenová je z této politické rodiny, ale spitzenkandidátem Evropské lidové strany byl někdo jiný (Manfred Weber, pozn. red.).
Větší pravomoci pro Evropský parlament
Další změnou, o které se mluví, je možnost, že by europoslanci do budoucna mohli sami navrhovat směrnice a nařízení. V současnosti to může dělat pouze Evropská komise. Těžila by podle vás EU z toho, kdyby europoslanci tuto možnost měli?
Já se domnívám, že ano. Mělo by to podle mě za důsledek větší legitimitu přijímaných aktů, a to díky tomu, že by se EP připodobnil vnitrostátním parlamentům. Samozřejmě by to narušilo dosavadní model, kde za většinou návrhů stojí komise, ale myslím si, že tomu nic nebrání.
To je ovšem pozice právníka, moje pozice jako politika může být o něco "barevnější". Některé návrhy extremistů v Evropském parlamentu zleva i zprava mě jako konzervativce naplňují obavami.
Říkáte, že této změně nic nebrání. Na druhou stranu přesně toto je jedna ze změn, kvůli které by bylo potřeba změnit smlouvy EU. Myslíte, že by členské státy něco takového dovolily?
Například v otázce evropských voleb parlament navrhovací pravomoc má, takže by nešlo o úplnou novinku. Domnívám se, že pokud by rada, složená ze zástupců vlád členských států, zůstala spoluzákonodárcem, tak by jí mohlo být relativně jedno, kdo legislativu navrhuje.
Pokud půjdeme do technických detailů, tak bude záležet na tom, jestli má parlament dostatečný aparát, aby mohl dělat stejně kvalitní rešerše a přípravy, jako dělá komise. Odpověď je v tuto chvíli ne.
Ještě bych podotknul, že se bavíme o právu Evropského parlamentu jako celku podávat legislativní návrhy. Doba nenazrála tak daleko, abychom mohli vůbec uvažovat o tom, že by to mohli dělat jednotliví europoslanci nebo politické frakce, jak je to u národních parlamentů.
Těžila by z této změny nějak Česká republika?
Pro Českou republiku by to mohlo mít přínos. Vzhledem k tomu, jak slabé postavení máme v aparátu Evropské komise, tím mám na mysli počet a postavení českých úředníků, tak prosazovat do návrhů český pohled je poměrně těžká disciplína. Kdyby měl právo navrhovat legislativu Evropský parlament, tak tam by se cestou politických dohod dalo docílit více.
Na druhou stranu, Česká republika byla dosud ve vztahu k posilování nadnárodních evropských institucí, a především parlamentu, spíše zdrženlivá.
Jakou šanci dáváte tomu, že se podaří prosadit některé ze změn už pro příští evropské volby v roce 2024?
Změn, o kterých se mluví, je celá řada. Některé z nich by vyžadovaly zásah do smluv EU, takže ty jsou mimo hru, to je teď nereálné. Počítám s tím, že bude opět snaha vrátit do hry spitzenkandidáty. O tom, že by mohly uspět nadnárodní kandidátky, mám velké pochybnosti.
