Praha - Česká republika jako jediná země z členských států Evropské unie doposud nepřijala antidiskriminační zákon. Poté, co jej prezident Klaus vetoval v květnu loňského roku, čeká zákon na znovuprojednání v parlamentu.
Na začátku prosince Česko prohrálo spor s Evropskou komisí, která Prahu zažalovala kvůli nesplnění povinností vyplývajících ze vstupu ČR do Evropské unie, mezi něž patří i přijetí směrnic o rovném postavení mužů a žen.
Přijetí antidiskriminačního zákona by mimo jiné pomohlo i k odstranění nerovnosti v postavení českých mužů a žen, která v České republice stále existuje. Místopředsedkyně Evropské komise Margot Wallströmová, která se prosazováním rovnosti pohlaví aktivně zabývá, považuje boj za stejná práva mužů a žen za věc prvořadé důležitosti pro zástupce obou pohlaví.
"Většina mladých Švédů dnes využívá rodičovské dovolené. Chtějí si svých dětí také užít a být s nimi doma," řekla Aktuálně.cz při své nedávné návštěvě Prahy.
Podle jejích slov má Česká republika stále co dohánět. Velké platové rozdíly mužů a žen a nedostatek žen v politice jsou oblasti, kam by prý Češi měli směřovat svou pozornost.
"Měli byste využít volebního práva a pokusit se chod věcí v EU ovlivnit," dodává o nadcházejících červnových volbách do Evropského parlamentu.
Aktuálně.cz: Co se zastoupení žen v české politice týče, v Poslanecké sněmovně ČR tvoří 15,5 procenta, v Senátu pak 17,3 a ve vládě necelých dvanáct procent. Jsme opravdu tak pozadu ve srovnání s ostatními evropskými státy?
Margot Wallströmová: Záleží na tom, co měříte, jelikož Česká republika má prominentní ženy na vysokých postech - máte například ministryni obrany a ona může posloužit jako vzor pro ostatní. Vlastně ministryň obrany zas tak moc v zemích Evropské unie (EU) není. Máte tu mnoho schopných žen, ale měly by být víc vidět. Přesto si ale myslím, že máte co dohánět a že byste měli zvýšit zastoupení žen na rozhodovacích postech.
Ve všech evropských státech ale stále existuje násilí na ženách a platové rozdíly mezi muži a ženami. Ženy stále dostávají za stejnou práci menší plat než muži. Průměrný platový rozdíl se pohybuje někde kolem 15 - 27 procent, přičemž Česká republika bohužel patří mezi ty s většími rozdíly mezd (v průměru 19,8 a u lidí s VŠ vzděláním až 25,3 procenta - pozn. red).
Pracovala jste jako poslankyně, dvakrát jste byla ministryní, nyní jste místopředsedkyně Evropské komise v Bruselu. Jaké máte zkušenosti s muži-politiky?
Když jsem byla ministryní ve Švédsku, měly jsme takovou malou síť ministryň a pravidelně jsme se setkávaly a mluvily o našich zkušenostech a názorech. Musely jsme se setkávat - ne, že by nás muži nějak šikanovali, to ne, - ale existují jisté techniky, jak docílit toho, aby se ženy cítily jako méněcenné. Například tím, že ignorujete, co říkají atd. Ale to se děje všude. Je potřeba, aby se ženy-političky setkávaly a vyměňovaly si zkušenosti a navzájem se podporovaly.
Švédsko má 47procentní zastoupení žen v parlamentu. Jakým způsobem se vám podařilo tak vysokého čísla dosáhnout?
Tak především zde musí být politická vůle. Ale co opravdu pomohlo změnit celý politický establishment, byla možnost založení silné ženské strany, čehož se švédští politici zalekli. Protože to dospělo do takového bodu, kdy situace přestala být pro ženy přijatelnou a chtěly mít ve vládě větší zastoupení. To se dělo v 70. letech.
Také je potřeba mít svobodu tisku a velmi otevřenou společnost. Ale nakonec opravdu pomohlo to, že jsme chtěly založit věrohodnou a respektovanou stranu. To způsobilo okamžitou změnu v přístupu k ženám a ženy najednou mohly do politiky začít vstupovat. Dnes je každý politický lídr ve Švédsku nakloněn genderové rovnosti.
Takže to bylo jen v tom, že jste chtěly založit silnou stranu?
Mužům později také došlo, že z toho mohou hodně vytěžit. Mají nyní ke svým dětem lepší přístup, v rodinách se se svými partnerkami dělí o práci, o péči o děti, a to jim také dalo trochu jinou roli, než byli do té doby zvyklí a než kupříkladu znal můj táta. Ten přišel večer domů z práce a máma mu řekla: Děti dneska zlobily, potrestej je. A jemu se to tak příčilo. Nechtěl chodit domů, jen aby mohl kárat zlobivé děti. Jenže to tehdy byla tradiční role otce. Proto je nutné tyto stereotypy měnit.
Švédsko je známé tím, že jako jedna z prvních zemí uzákonilo rodičovskou dovolenou i pro otce. Využívají ji švédští tátové?
Řekla bych, že dnes ji využívá většina mladých mužů, jakmile se stanou otci. Chtějí si svých dětí také užít a být s nimi doma. Chtějí, aby i jejich partnerky pracovaly, a vidí, že jim to jaksi zkvalitnilo život, jelikož teď už nemusí tolik pracovat.
Nezapomeňme také, že využívání potenciálu žen Švédsku ekonomicky velmi pomohlo. Bez něho bychom nebyli tam, kde jsme dnes. Protože otázka zní - může si moderní společnost dovolit nevyužít pracovního potenciálu žen? Společnost se nemůže rozvíjet, pokud v ní nejsou ženy zastoupeny. Pomáhá to rozvíjet ekonomiku, pomáhá to rozvíjet zemi jako takovou.
A jak se vám daří prosazovat rovnost mužů a žen na půdě EU?
Bohužel v současnosti je téma rovnosti mužů a žen vnímáno jako sekundární záležitost. Vlastně jej přenechali takříkajíc jen ženám.
Když se podíváte na složení EU, jsou to vesměs samí muži a jen pár žen. Ale instituce EU činí rozhodnutí, která ovlivňují i životy žen, takže také ženy by měly mít v EU své zastoupení. Proto by měly politické strany jmenovat do svých řad více žen, zejména pro nadcházející volby do Evropského parlamentu.
A Češi toto mohou také ovlivnit. Neříkám, koho byste měli volit, ale rozhodně byste měli využít svého volebního práva a pokusit se chod věcí v EU ovlivnit. Byla by to škoda.
