Proč se teď mluví o rozšíření Evropské unie?
Zjednodušeně proto, že do unie chce vstoupit Ukrajina a našla si dost spojenců, kteří ji v tom podporují. EU už loni krátce po ruském útoku na zemi udělila Ukrajině kandidátský status a prezident Volodymyr Zelenskyj řekl, že do konce roku 2023 chce jeho vláda začít vyjednávat o podmínkách vstupu.
Začátkem října se mají o stejné věci bavit lídři členských států na summitu v Granadě a Evropská komise slíbila přijít během října s balíčkem pomoci zájemcům o EU. Podzimní "rozšiřovací diář" je tak poměrně jasný.
Řekl Michel něco podstatného?
Dal dalšímu rozšíření sedmadvacítky časovou perspektivu. "Myslím, že musíme být připraveni - na obou stranách - k rozšíření do roku 2030," uvedl konkrétně. "Stanovení jasného (časového) cíle ukazuje, že to myslíme s rozšířením vážně. Vytvoří to dynamiku," dodal.
Jednotliví evropští politici říkají různé věci, ale Charles Michel svoje myšlenky úzce konzultuje s Francií, Německem a několika dalšími státy. Je tak jisté, že rok 2030 nezmínil, aniž by dostal posvěcení od prezidenta Emmanuela Macrona, kancléře Olafa Scholze a dalších.
Kdo všechno čeká ve frontě na vstup?
Kromě Ukrajiny loni získalo status kandidátské země i Moldavsko a podmíněně také Gruzie. Dál vyčkává šest západobalkánských států: Albánie, Kosovo, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Severní Makedonie a Srbsko. Neznamená to, že vstoupí do EU ve stejný moment. Jednotlivé státy jsou v různé fázi příprav a ne všechny politické reprezentace regionu považují členství v EU za svoji prioritu. Potenciálně se ale může ze sedmadvacítky během dekády stát až šestatřicítka.
Co musí zájemci o vstup splnit?
Podobné věci jako kdysi Česko - sladit svoji ekonomiku a právní rámec s pravidly EU. Znamená to přijmout bezpočet technických norem a upravit svoje instituce a postupy. Má to prostý důvod. Obchodníci a spotřebitelé z členských států musí mít jistotu, že například léky, které budou jednou kupovat v nových zemích, jsou bezpečné. A že když se německému nebo českému byznysmenovi stane na Ukrajině nebo jinde nějaká újma, bude se moci spolehnout na nezávislost tamních soudů.
A co se musí stát na straně EU?
Toho je v jistém smyslu ještě víc. Mezi stávajícími státy se musí především najít jednomyslná politická vůle, že se EU má rozšířit. A ta chybí. Zemí, které mají výhrady a pochybnosti o posunu kdysi západoevropského klubu dál na východ, je víc než zastánců takového kroku.
Unie se navíc musí na nové země vnitřně připravit. Nejčastěji se v této souvislosti zmiňuje snížení počtu komisařů, kterých je už nyní moc - existuje třeba komisař pro podporu evropského způsobu života. Změnou by mohlo být i případné zavedení většinového hlasování tam, kde přetrvává právo veta, a jeden stát tak může zablokovat všechny ostatní. O to vše se v minulosti svedly ostré boje, protože jde o vliv každého státu v EU. Stejné to bude i teď.
Jak jsou na tom Češi? Co chce vláda?
České vlády rozšíření EU dlouhodobě podporují, i když ne vždy bylo zřejmé proč. Současná koalice tvrdí, že je v zájmu Česka přijmout nové východoevropské státy, aby se zvětšil trh EU, a ta byla víc "naše". Jednotlivé strany se ale neshodnou, co jsou ochotné kvůli tomu obětovat.
Ministři za STAN a Piráty a zástupci TOP 09 připouštějí, že bez jednoho nebude druhé, tedy že například bez alespoň částečného zrušení veta nedojde k přijetí Ukrajiny a dalších do EU. Hlavní vládní ODS nesouhlasí. "Jsem proti zrušení principu jednomyslnosti v EU," zopakoval letos premiér Petr Fiala dlouhodobou pozici své strany.
Podobný názor má víc unijních lídrů. Francouzský prezident Macron v reakci na ně a Michelovo ohlášení proto řekl, že je na čase "skutečně zvažovat vícerychlostní Evropu", tedy přeměnu EU v několik různě integrovaných spolků. Česká vláda by v takovém případě měla důkladně zvážit, jaká "rychlost" by nejlépe odpovídala státu uprostřed Evropy, který je ekonomicky a bezpečnostně závislý na svém okolí.
Kdo to nakonec všechno zaplatí a odsouhlasí?
Při současném nastavení věcí by rozšíření zaplatily bohaté západoevropské státy. V případě obrovské, chudé, zemědělsky zaměřené a válkou zničené Ukrajiny to představuje podstatné náklady. I proto se sama EU musí na rozšíření připravit a pravidla dotování zemědělců či chudších regionů změnit. Bude to i v zájmu Česka, které se zřejmě brzy přesune mezi čisté přispěvatele do společného rozpočtu.
Všechny zmíněné novinky a samotné zvětšení EU pak budou muset schválit parlamenty stávajících členských zemí nebo voliči v referendech - povinný je plebiscit třeba v Irsku.
