"Kvůli svým vztahům s Putinem nás už půl roku Orbán vydírá. Teď nás kvůli penězům začne vydírat Kaczyński. Je čas skončit s možností vydírat zbytek Evropy," napsal na Twitteru před několika dny Tomáš Prouza. Šéf Svazu obchodu a cestovního ruchu reagoval na výhrůžku neformálního vládce Polska Jaroslawa Kaczyńského, že jeho země sundává rukavičky a když bude potřeba, Polsko plně využije svoji "palebnou sílu" proti EU - bude blokovat všechno, co blokovat půjde.
Kaczyńského rozčílily přetrvávající požadavky Evropské komise vůči Varšavě na téma nezávislosti tamní justice. Brusel odmítá vyplatit zemi 35 miliard eur (v přepočtu 860 miliard korun) z fondu obnovy, protože tvrdí, že polské soudy podléhají politické moci, a tudíž není zaručeno řádné utrácení peněz EU v Polsku. Kaczyński proto pohrozil, že jeho země využije svého práva veta na evropské půdě.
Tomáše Prouzu rozčílil právě tento fakt. Tedy že jeden stát může zablokovat celou EU - často kvůli nesouvisejícím domácím zájmům. Prouzova výzva mířila na zrušení práva veta při některých hlasování v unii.
Tohle téma se vrací pokaždé, když se pracně dojednávané rozhodnutí sedmadvacítky rozbije o nesouhlas jedné členské země. Letos to byl třeba odpor Viktora Orbána proti ropnému embargu na Rusko. Maďarský premiér měsíc odmítal odchod EU od ruské ropy a měl hlavní slovo, když najednou žádal vyjmutí ruského patriarchy Kirilla ze sankčního seznamu výměnou za souhlas s embargem.
Se svojí strategií byl Orbán úspěšný. EU vyškrtla Kirilla z černé listiny, aby zachránila dohodu o konci ruské ropy v Evropě.
Když jeden zdržuje ostatní
"Moje zkušenost s právem veta je strašně negativní a zdaleka se to netýká takto vyhrocených případů," vysvětluje Aktuálně.cz a Hospodářským novinám Tomáš Prouza, který zažíval jednání evropských lídrů v pozici státního tajemníka pro EU a zažívá je i teď v roli poradce ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely (STAN).
"Najít kompromis přijatelný pro 27 zemí trvá, výsledná dohoda je často bez chuti, bez zápachu a politici tím jen dostávají příležitost vnášet do evropské politiky národní agendu," pokračuje Prouza. Zmiňuje Andreje Babiše (ANO), který coby ministr financí blokoval dohodu unie o snížení DPH na elektronické knihy, aby si vynutil souhlas ostatních s takzvanou reverse charge, přenesenou daňovou povinností, z čehož Babiš udělal svoje téma na unijní půdě.
"Reverse charge nakonec prošla, ale nic jsme tím nezískali. Působili jsme nekonstruktivně, protože jsme ostatní zdržovali nesouvisejícím požadavkem. Třešničkou na dortu pak bylo, že reverse charge v Česku ani nebyla zavedena," zmiňuje Prouza, tehdy v roli státního tajemníka.
Přes 80 procent legislativy se v Radě EU, kde se scházejí ministři za jednotlivé země, schvaluje většinovým hlasováním. Návrh projde tehdy, když ho podpoří ministři zastupující nejméně 55 procent států reprezentujících 65 procent obyvatel. Jednomyslnost, a tím i možnost, že jediný stát vetuje návrh, se vyžaduje u zahraniční a bezpečnostní politiky včetně sankcí, rozpočtu EU a daní.
Mezi zastánce zrušení veta, a tedy přechodu k většinovému hlasování, patří i šéfka komise Ursula von der Leyenová a většina europarlamentu. Argumentují efektivitou unie, protože najít shodu mezi 15 státy je snazší než mezi 27.
Uznávají, že takto by to měly jednodušší velké státy, protože snáze prosadí svoji vůli díky populační převaze. Malé země se ale podle proponentů zrušení veta nemají čeho obávat.
"V unii se drží kultura souhlasu všech i tam, kde se jednomyslná shoda nevyžaduje. Každý stát navíc může zatáhnout za záchrannou brzdu danou smlouvou o EU a zastavit většinové hlasování, pokud by byl ohrožen jeho vitální národní zájem," konstatuje studie Martensova centra evropských studií o právu veta v zahraničněpolitických otázkách.
Zabránit dalším brexitům
Zastánci zachování jednomyslnosti většinou upozorňují, že její konec by automaticky znamenal odsunutí názorů menších zemí na vedlejší kolej. Tomáš Pojar, poradce premiéra Petra Fialy (ODS) pro EU, si ale nemyslí, že by Česku hrozily při případné změně hlasování "nějaké ústrky".
"Kromě supervelkých zemí jako Francie, Německo a Itálie se může dostat do přehlasované menšiny každý," říká Pojar. "Pro EU je ale životně důležité, aby si státy zachovaly pocit, že nebudou ostatními válcovány. Jinak těch brexitů bude víc. A možnost zastavit, co nechci, k pocitu komfortnosti v EU přispívá," zmiňuje Pojar pro Aktuálně.cz.
Stejný argument vyzdvihl i předseda Evropské rady, tedy skupiny prezidentů a premiérů EU, Charles Michel při obhajobě jednomyslného rozhodování. "Dobrovolnost členství a zároveň jednota všech sedmadvaceti jsou zdrojem naší síly," řekl Michel na půdě renomovaného belgického institutu Bruegel.
Pojar souhlasí, že EU kvůli tomu často funguje neefektivně. Na rozdíl od kritiků jednomyslnosti ale nevidí problém v proceduře. "Slabinou EU není právo veta, ale rozdílnost zájmů jednotlivých zemí a často naivní pohled na to, jak funguje svět. A to změnou hlasování nezmizí," tvrdí.
Nefrustroval ho ani Orbánův postup v ropném embargu. "Maďarsko, až na finále s Kirillem, nic neblokovalo. Jen hájilo zájem země připojené na ruský ropovod. Kdyby nemělo námitky ono, možná bychom je bývali zvedli my," dodal Fialův muž pro EU.
Většina vlády nechce rušit veto
Zrušení veta mimo jiné vzešlo z občanské Konference o budoucnosti Evropy, která skončila na jaře. Panelisté z různých států EU se shodli, že kvůli principu demokratického rozhodování a schopnosti reagovat na měnící se svět nemá jedna země diktovat svoji vůli ostatním.
Posun v téhle debatě teď vyšel na české předsednictví. V následujících týdnech by měla česká vláda říct, jak s vetem dál - zda věci nechat být, navrhnout rozjezd změny smlouvy o EU nebo jít cestou změn hlasování alespoň u sankcí.
Ministr pro EU Mikuláš Bek (STAN) nebo pirátští ministři by si přáli konec veta. Většina české vlády ale ne. Naposledy letos na jaře se země přidala ke třinácti státům, které na popud Švédska varovaly před potenciálně konfliktní a vleklou debatou o změně pravidel v EU. "Budeme určitě na té obezřetnější straně," řekl k chystané vládní pozici Pojar.
