Mytický Brusel neexistuje. Bez EU bychom byli jako na Balkáně, říká státní tajemnice

Ondřej Houska Ondřej Houska
17. 4. 2019 10:12
Česká kritika EU je často tak radikální, až zavání arogancí, upozorňuje v rozhovoru Milena Hrdinková, státní tajemnice pro evropské záležitosti na Úřadu vlády. Lidé si podle ní neuvědomují, jak je pro jejich zemi členství v tomto klubu zásadní – a v tom se podobají Britům, kteří mají z unie odejít. Hrdinková ale zároveň zdůrazňuje, že dnešní EU potřebuje zásadní reformy. Klíčovou ženou české evropské politiky se stala v únoru. Deník Aktuálně.cz je vůbec prvním médiem, kterému dala rozhovor o tom, jak vnímá Evropu a jak chce svou práci vykonávat.
Milena Hrdinková, státní tajemnice pro evropské záležitosti.
Milena Hrdinková, státní tajemnice pro evropské záležitosti. | Foto: Lukáš Bíba

Ve funkci jste skoro tři měsíce, teprve nyní ale dáváte první rozhovor o tom, co chcete dělat. Vaši předchůdci, Tomáš Prouza a Aleš Chmelař, byli mediálně mnohem aktivnější, také třeba skrz sociální sítě. Chcete být méně vidět než oni?

Ano, já tuto funkci vnímám jako úřednickou. Mým hlavním úkolem je poskytovat technickou podporu premiérovi v jeho ústavních rolích při výkonu české evropské politiky. Nějaká sebeprezentace do toho podle mě nepatří. Máte pravdu, že ohledně vyjadřování osobních názorů k různým otázkám budu určitě uměřenější.

Takže když vás někdy média označují za českou paní Evropu, tak se tomu bráníte?

Není šťastné označovat státního tajemníka jako pana nebo paní Evropu. V českém ústavním systému je pan Evropa premiér, respektive vláda. Já premiérovi nabízím alternativy, které jsou k dispozici, a vysvětluji mu, jaký mají dopad a jak jsou výhodné nebo nevýhodné pro Česko.

Je tedy nebo není vaší rolí vysvětlovat veřejnosti, co obnáší členství v EU a jak zásadní věc to pro Česko je?

To určitě ano. Takzvaně prodávat Evropu, vysvětlovat její fungování a to, co vše s sebou členství nese, je určitě jednou z mých klíčových rolí. Na tom chci pracovat intenzivně, protože v tom u nás máme velké rezervy.

Blíží se patnácté výročí vstupu do EU. Co podle vás pro Česko znamenaná fakt, že je jejím členem? Ptám se i ve světle nedávných debat o tom, jestli by mělo být možné uspořádat referendum o vystoupení z EU.

Kdo je Milena Hrdinková

Milena Hrdinková, tajemnice vlády pro evropské záležitosti.

Od února je státní tajemnicí pro evropské záležitosti a zároveň náměstkyní pro řízení Sekce pro evropské záležitosti na Úřadu vlády. Ve funkci nahradila Aleše Chmelaře.

Řadu let působila na ministerstvu financí, například jako ředitelka odboru Kanceláře ministra financí. Patřila tak mezi klíčové osoby, kterým se podařilo vyjednat požadavek tehdejšího ministra financí Andreje Babiše (ANO), aby mohlo Česko zavést přenesení daňové povinnosti při výběru daně z přidané hodnoty (tzv. reverse charge). Babiš si od toho slibuje omezení daňových úniků. Současná ministryně financí Alena Schillerová ale Hrdinkové pracovní místo zrušila.

Hrdinková v minulosti pracovala taky jako expertka Mezinárodního měnového fondu nebo česká expertka v Evropské komisi. Vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy.

Členství v EU považuji za naprosto zásadní. Ukotvení Česka v EU a v euroatlantickém prostoru je klíčové. Žádnou jinou reálnou možnost ani nemáme. Tím samozřejmě neříkám, že je EU skvělá a nedá se na ní nic zlepšit. V tomto směru jsem vlastně poměrně euroskeptická a vidím mnoho věcí, které je potřeba změnit. EU potřebuje restart hlavně v institucionální oblasti. Je to dané i tím, že teď má zhruba dvakrát víc členů než před třiceti lety. Ale to, že musíme být připraveni pracovat na reformě, v žádném případě neznamená, že do Evropy nepatříme.

Jaké konkrétní reformy podle vás EU potřebuje?

Jak jsem řekla, jde mi hlavně o institucionální uspořádání. Netvrdím, že musíme změnit platné smlouvy. Možná by stačilo se do nich pořádně podívat na to, jaké role mají jednotlivé instituce mít, a následně zajistit, aby se k nim vrátily. Mluvím hlavně o rozdělení rolí mezi Evropskou komisí a Radou EU, kde sedí ministři členských států. Mám pocit, že v posledních několika letech na sebe komise bere mnohem více moci a rolí, než které jí přísluší. Rada naopak ne vždy tu svou klíčovou roli hraje, možná i proto, že členských zemí je hodně a není tedy vždy jednoduché domluvit se.

Není ale naopak v zájmu menších zemí, jako je Česko, aby byla Evropská komise silná? Jen silná komise přece může vynucovat společná pravidla a zabránit třeba snahám západních zemí diskriminovat české pracovníky, jak vidíme ve Francii nebo Rakousku. Samo Česko si respekt k pravidlům vynutit ani nemůže.

Já nevolám po slabé komisi, ale po komisi, která se bude více zaměřovat na svou roli, a to bez politického náboje a nasazení. Současná Evropská komise o sobě přitom přímo mluví jako o politické. Komise určitě musí být silná, a to přesně z těch důvodů, které uvádíte - aby hájila zájmy všech států a fungování vnitřního trhu.

Jakou by dnes Česko bylo zemí, kdyby před patnácti lety do EU nevstoupilo?

Osobně jsem velmi ráda, že to nikdo neví. Naopak mě mrzí, jak se ve veřejné debatě, hlavně na politické úrovni, podceňuje či až znehodnocuje to, co pro nás vstup do EU znamenal. Mnoho lidí, kteří unii radikálně a někdy skoro arogantně kritizují, si vůbec neuvědomuje, co všechno členství v tomto klubu znamená. Není to specificky česká věc, podívejte se, jak desítky let vypadala debata o EU ve Velké Británii. Ti, kdo hlasovali pro brexit, si ani teď neuvědomují, co přesně bude znamenat být mimo EU a že to možná nebude až tak skvělé, jak si plánují. U nás by ta situace byla mnohem drastičtější. Až nepředstavitelná.

Existují názory, že kdyby Česko nebylo v EU, dnes by se dalo z hlediska úrovně vlády práva, politické stability, fungování institucí, částečně i životní úrovně, srovnat třeba se zeměmi Balkánu. Souhlasíte s tím?

Jak jsem řekla, ta situace je pro mě jen těžko představitelná. Ale kdybych musela, asi bych naši situaci bez členství v EU přirovnala zhruba k zemím západního Balkánu. Byť je to samozřejmé složité a v mnoha směrech nesrovnatelné. Nicméně vámi zmíněná stabilita určitě stojí za zmínku. Se vstupem do EU každý stát odevzdává určitou část své suverenity. V důsledku toho se musí přestat zabývat některými tématy či národními emocemi, které by jinak nejspíš hrály dost velkou roli. Balkánské státy mezi sebou v bilaterálních vztazích stále fungují mnohem komplikovaněji. Něco takového v rámci zemí EU tolik nevidíte. Naše východisko v unii je, že ohledně bilaterálních sporů se prostě musíme nějak dohodnout. Kdybychom porovnali Česko a Balkán z hlediska životní úrovně a jejího růstu, úrovně vzdělávání, ale třeba i uchovávání kulturního dědictví a vzhledu měst a vesnic, tak bych všem, kteří dramaticky kritizují EU doporučila, aby se podívali třeba tímto směrem.

V Česku je častá představa, že jsme slabá země a v EU nic neprosadíme a vždy to skončí tak, že nám ti silnější něco nadiktují nebo nás převálcují. Vy se v prostředí EU pohybujete dlouhá léta. Jak byste tedy hodnotila schopnost Česka prosadit v EU to, o co mu jde?

Určitě jsme schopni své priority prosazovat. Ale musíme se smířit s tím, že pokud chceme něco prosadit, je to spojeno s poměrně tvrdou prací. A pokud na to v jakékoliv fázi rezignujeme, je to naše chyba. Prostě nefunguje, když si začneme stěžovat až v době, kdy je nějaká konkrétní legislativa schválená, že nám Brusel něco nadiktoval. A to proto, že není žádný mytický Brusel. To, pro co my používáme termín Brusel, jsme paradoxně my sami, respektive jsme toho součástí. Pokud nebudeme aktivní a nebudeme vědět a říkat si o to, co chceme prosadit, tak to prostě prosadit nezvládneme. Je to i hlavní problém nahlížení na EU v Česku - fungování unie je někdy složité, takže občané na to raději rezignují a výsledkem je pak často jen nadávání, že nám Brusel něco nadiktoval.

Je to na prvním místě chyba politiků?

Předně musím říct, že se to podle mě nestává často. Je řada oblastí, kde si naše názory dokážeme docela dobře prosadit. Pokud se to stává, pak hlavně kvůli špatnému řízení evropských oblastí u nás. Pak může dojít k tomu, že komise předkládá nějaký návrh, ale my ještě nemáme jasno, jaký bychom k němu měli zaujmout postoj. Ideálně bychom přitom měli komisi začít přesvědčovat už v době, kdy návrh teprve chystá.

Jaké jsou podle vás hlavní zájmy a priority Česka v EU? V debatě o unii tu v posledních letech naprosto dominovala migrace, je to ta skutečná nejvyšší priorita?

Já osobně bych migraci mezi hlavní české priority v rámci EU v této chvíli neřadila, spíš bezpečnost a ochranu vnějších hranic unie, pokud jde o tuto oblast. Čímž samozřejmě nezpochybňuji, že máme jasný a silný názor na to, co by EU měla ohledně migrace dělat. Já bych ohledně zájmů Česka v EU upřednostnila ekonomickou oblast. Naší prioritou je dokončení vnitřního trhu, což bude v následujícím období velké téma. Jsme součástí koalice států, které chtějí na vnitřním trhu co nejdříve odstranit překážky. Souvisí to i s dalšími oblastmi, jako je obchodní nebo průmyslová politika. Máme velké ambice třeba i v oblasti digitálního trhu nebo umělé inteligence.

V roce 2022 bude Česko podruhé předsedat EU. Zatím se o tom mluví hlavně z pohledu, kolik to bude stát. Právě takto o předsednictví mluví premiér Babiš. Ale už se neřeší, jak předsednictví může zkvalitnit státní správu nebo jaké bude mít Česko priority. Není to škoda?

Byla by to škoda, pokud by to tak zůstalo. Debata o předsednictví se určitě neomezí jen na tyto otázky. Veřejnost má tendenci si vždy pamatovat negativní věci, které jsme v souvislosti s naším prvním předsednictvím v roce 2009 také viděli. Ale chtěla bych připomenout, že jsme to předsednictví až na pád vlády zvládli dobře a zvedlo nám prestiž. Když členská země při předsednictví uspěje, těží z toho. Po jeho skončení je pak pro ni snazší prosazovat své priority, má větší respekt. Je to i důsledkem toho, že předsednictví pomáhá zkvalitnit státní správu.

Co děláte pro to, abyste tohle všechno vtiskla do mentální mapy vrcholných českých politiků, kteří možná o předsednictví uvažují jen z hlediska toho, že jsou to výdaje navíc?

Není to o ničem jiném než o vysvětlování. Snažíme se to dělat pořád. Zprostředkováváme také zkušenosti jiných států. Samozřejmě si ale uvědomujeme i to, že je nutná co největší úspornost. Dobré předsednictví nemusí být nutně velmi drahé. Je samozřejmě vždy spojené s nějakým personálním nárůstem a výdaji. Ale třeba estonské předsednictví bylo skromné a zároveň velmi úspěšné. Něco podobného můžeme očekávat i od nadcházejícího finského předsednictví. Těmito příklady se chceme inspirovat. Věřím, že nakonec se všichni shodneme na tom, že se předsednictví pokusíme maximálně využít a zvládnout.

Jak se vám s panem Babišem pracuje? Není tajemstvím, že často zvyšuje hlas a nejde pro ostřejší slovo daleko. Jak je to jednoduché nebo těžké?

Pan premiér Babiš, stejně jako když byl ministrem financí, je náročný šéf, ale je také velmi pracovitý a aktivní. Evropské záležitosti ho baví a hodně do nich investuje. Je hodně orientovaný na výsledek a na to, abychom něčeho dosáhli. Díky tomu mě to baví taky. Že je náročný, mi nevadí. I já patřím mezi poměrně náročné šéfy a mám ráda, když jdou věci dopředu.

Premiér říká, že chce být v EU aktivní, často se například setkává s ostatními premiéry. Na druhou stranu, není jeho nevýhodou, a tím pádem i nevýhodou české evropské politiky, určitá monotematičnost? Jako by se soustředil jen na dílčí věci - na ministerstvu financí to bylo zavedení reverse charge, tedy přenesení daňové povinnosti. Jako premiér hodně mluví o migraci. Není tedy Česko příliš zahleděno jen do několika málo věcí?

Podle mě ne. Až bude po evropských volbách, bude možná trochu snadnější vnést více racionality a dělnosti do evropských politik. To ale nemluvím jen o Česku. Aby naše priority byly vybalancované a zasahovaly do všech klíčových oblastí, beru jako svůj úkol. Součástí mé práce je nabízet klíčová témata, z nichž by si měli politici vybírat, co souzní s jejich politickým směřováním.

Takže se to daří a nejsme monotematičtí?

Asi se v minulosti stalo, že jsme nechali evropské záležitosti ovládnout dílčími tématy. Na druhou stranu, je lepší mít aspoň nějaká témata, pokud jsou důležitá. Zmínil jste reverse charge. To sice samo o sobě je partikulární téma, ale zároveň v sobě zahrnuje boj s daňovými úniky a v širším kontextu i boj s organizovaným zločinem. A to už zas tak okrajové téma není.

Dojde k brexitu, nebo Británie nakonec zůstane členem EU?

Můj odhad je, že zůstane. Ale byť si to přeji, už začínám chápat, že to moje přání možná pro Británii není úplně správné. Okruh lidí, kteří si bytostně přejí odejít, je stále poměrně veliký. Možná že Británie musí odejít, aby se třeba někdy v budoucnosti zase mohla na EU více nebo méně úžeji napojit a pochopila, co přesně členství znamená.

Proč si myslíte, že brexit nakonec nebude?

Protože se mi zdá, že současná politická situace začíná být neudržitelná. Je samozřejmě možné, že se konzervativci přece jen dohodnou s labouristy a dohodu o vystoupení v parlamentu schválí. Ale nejsem si tím úplně jistá. A čím déle bude současná nejistota a neschopnost domluvit se pokračovat, tím silnější budou hlasy volající po novém referendu. Je otázka, jak by dopadlo. Ale čím déle toto bude trvat, tím větší šanci podle mě budou mít zastánci setrvání v unii.

V Česku i jinde slyšíme názory, že EU trestá Británii za to, že si dovolila odhlasovat odchod a ve vyjednáváních o brexitu byla neúměrně tvrdá, aby vystrašila případné další zájemce o vystoupení. Co si o tom myslíte?

Vnímám to jako mediální prezentaci a velký mediální úspěch Spojeného království. Nejvíc je reprezentovaný tím, jak o brexitu mluví americký prezident Donald Trump. Je mi líto, že EU nedokázala lépe prodat, jak reálně vypadá obsah výstupové dohody, která je pro Británii ve skutečnosti velmi příznivá. Vnímání ve veřejném prostoru je ale opačné.

Video: Podívejte se na rozhovor s Alešem Chmelařem, předchůdcem Mileny Hrdinkové ve funkci

Pokud se nám dohoda nepodaří do konce listopadu, budeme směřovat k chaotickému brexitu, tvrdí státní tajemník pro evropské záležitosti Aleš Chmelař. | Video: Daniela Drtinová
 

Právě se děje

před 6 hodinami

České basketbalistky zahájily boje o ME výhrou v Itálii

České basketbalistky vstoupily do kvalifikace o postup na mistrovství Evropy 2021 vítězstvím 62:52 na palubovce favorita skupiny Itálie. Další zápas čeká výběr trenéra Štefana Svitka v neděli, kdy v pražské hale Královka nastoupí proti Rumunsku.

Nejlepší střelkyní hostujícího celku byla v Cagliari s 15 body Julia Reisingerová, 11 bodů přidala Kia Vaughnová a český tým tak úspěšně vykročil za čtrnáctou účastí na mistrovství Evropy za sebou. Na šampionát postoupí vítězové devíti kvalifikačních skupin a pět nejlepších celků z druhých míst.

Kvalifikace basketbalistek o postup na mistrovství Evropy 2021 - skupina D:

Itálie - ČR 52:62 (19:16, 29:33, 41:44)

Nejvíce bodů: Zandalasiniová 16, Dottová 13, Bestagnová 10 - Reisingerová 15, Vaughnová 11, Elhotová 9. Fauly: 14:16. Trestné hody: 13/6 - 8/7. Trojky: 4:3. Doskoky: 35:47.

Rumunsko - Dánsko 70:55 (39:29).

Další zprávy