Lídři sedmadvacítky odsoudili "ohavná zvěrstva", která spáchal Hamás na civilistech během útoku na jihu Izraele a podpořili právo židovského státu na sebeobranu "v souladu s mezinárodním právem". To například zapovídá bezdůvodné zabíjení civilistů.
Spor na schůzce vypukl ohledně humanitární pomoci pro obyvatele Pásma Gazy, odkud teroristé zaútočili a které Izrael následně odřízl od elektřiny, vody a základních potravin. Deklarace ze summitu, takzvané závěry, v původní verzi zmiňovala potřebu "humanitární přestávky" (humanitarian pause), tedy zastavení palby, aby se k 2,2 milionům lidí v Gaze bezpečně dostaly kamiony s pomocí.
Několik zemí v čele s Českem, Rakouskem a Německem se proti tomu ale postavilo. Jednu plošnou přestávku považovaly za výzvu Izraeli po příměří, což tyto státy odmítaly.
V pozdějších verzích závěrů se proto formulace upravila na humanitární přestávky v množném čísle (humanitarian pauses) - a ta zůstala. Evropa tak vyzývá k "přestávkám pro humanitární potřeby" v Gaze.
"Rakousko a Česko celou dobu trvaly na tom, že tam to 's' zůstane a uhájily ho," řekl ve čtvrtek večer mimo záznam unijní diplomat v Bruselu v narážce na poslední písmeno anglického slova přestávka, které mění jednotné číslo na množné.
Jednotná EU? Ne tak docela
Shodu na poslední chvíli ohrozilo Španělsko, které se chtělo vrátit co nejblíže k výzvě po příměří. Nakonec ale ustoupilo, když zůstalo osamocené a zbytek unie podpořil na španělský popud uspořádání - zatím časově ani místně nespecifikované - "mírové konference" k Blízkému východu.
Znamená to, že jsou evropské země ve vztahu k dění v Gaze jednotné? "Pro dnešní večer ano," shrnul to s pousmáním jiný diplomat na summitu. Narážel na fakt, že jednotlivé státy EU mají různý postoj k izraelsko-palestinskému konfliktu. Španělsko, Irsko a další ho na rozdíl od ruské války proti Ukrajině nepovažují za černobílý problém, kde je nesporné, kdo vystřelil první.
Právě Španělsko, Irsko a Francie nejvíc kritizovaly šéfku Evropské komise Ursulu von der Leyenovou, když týden po útoku Hamásu odjela do Izraele a po boku premiéra Benjamina Netanjahua bez jakýchkoli dalších slov podpořila právo Izraele na sebeobranu. Premiér Petr Fiala, stejně jako německý kancléř Olaf Scholz, jí za to naopak poděkovali.
Stávající jednota Evropanů proto podle mínění mnohých vezme rychle za své ve chvíli, kdy začnou narůstat civilní oběti mezi Palestinci při chystané pozemní operaci izraelské armády v Gaze. S tím kalkuluje Hamás, který má velící centra a rampy na odpalování raket často poblíž škol, školek či nemocnic, aby životy civilistů cynicky zneužil pro svůj cíl.
Vynutit si silou
Nynější shoda je důležitá zejména pro domácí publikum v jednotlivých státech sedmadvacítky. Lídři se musejí vrátit do svých zemí s tím, že si dohodnutý postoj k Izraeli budou schopni obhájit. V terénu ale Evropská unie ani její členské země situaci příliš neovlivní.
Na Blízkém východě ještě víc než v jiném regionu platí, že politický požadavek musí být zaštítěn reálnou silou žadatele. Ta může být ekonomická nebo vojenská, případně obojí.
Ekonomická síla v případě Blízkého východu odpadá, protože zainteresované země jsou vesměs bohaté a nepotřebují Evropu (neplatí to o palestinských územích, které Západ naopak dotuje). Vojenskou silou pak EU jako celek nedisponuje a ani nejsilnější armáda v ní, francouzská, není sama s to vynutit si klid zbraní.
"To můžou jenom Spojené státy," řekl Fialův poradce pro národní bezpečnost a evropský šerpa na summitu Tomáš Pojar. "Ty udělaly pro relativní stabilizaci situace nejvíc, když krátce po útoku Hamásu vyslaly do oblasti svoje letadlové lodě. Jasně tím varovaly Írán, ať se do toho nemíchá, protože Amerika je připravená Izrael bránit," dodal Pojar.
Česko, Rakousko a Německo patří dlouhodobě k nejvíc proizraelským státům EU. Česká Poslanecká sněmovna se po útoku v nebývalé jednotě postavila na stranu Izraele a vyzvala k přesunu ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma coby výraz nejvyšší podpory židovského státu.
