Ankara/Berlín - Turci jsou se svým demokratickým státem blízko bodu, ze kterého nemusí být návratu. 16. dubna rozhodnou v referendu o posílení pravomocí prezidenta.
Největší turecká změna ústavy za několik desetiletí si bere za vzor model Íránu. Post premiéra by v takovém případě přestal existovat a v rukou současné hlavy státu Recepa Tayyipa Erdogana by se formálně soustředila moc, jakou měl naposledy před druhou světovou válkou zakladatel turecké republiky Mustafa Kemal Atatürk.
Kritici kontroverzního referenda navíc říkají, že prezident i jeho vláda dělají vše pro to, aby lidé hlasovali pro. Bez ohledu na rovné podmínky.
Turecká televize i média obecně dávají mnohem větší prostor Erdoganovi a zastáncům odpovědi "ano" (evet) v referendu. Stovky novinářů, snažících se upozornit na rizika případných změn jsou pod obrovským tlakem. A pokud dají najevo veřejně odpor, jsou okamžitě potrestáni.
Posledním příkladem je moderátor ranního vysílání turecké televize Kanal D Irfan Degirmenci. Na Twitteru napsal, že chce hlasovat proti změně ústavy. A vedení televize se s ním obratem rozloučilo.
Vláda jednoho muže
Erdoganovi kritici tvrdí, že nová ústava zavádí nejen prezidentský systém, ale především vládu jednoho muže na úkor parlamentní demokracie. Nemají ale příliš prostoru Turky oslovit.
"Myslím si, že Erdogan v tom referendu uspěje, lidé jsou dost zastrašeni. Pokud by jeho pokus selhal, zkusí zřejmě jiné hlasování a svého cíle posílit pravomoci dosáhne," řekl Aktuálně.cz bývalý český velvyslanec v Ankaře Tomáš Laně.
"Takový precedens už existuje. Ve volbách v roce 2015 nedostala Erdoganova Strana spravedlnosti a rozvoje (APK) většinu hlasů a musela jednat o koalici. Erdogan to nechtěl připustit, a když za 45 dní vláda nevznikla, vypsal podle ústavy nové volby," dodává Laně a upozorňuje i na další podobné tahy tureckého prezidenta z minulosti.
"Zrušil jednání s Kurdy, která slibně začal, a děsil národ tím, že se Turecko utopí v teroru, když nebude zvolen a nezvítězí. Teď by udělal něco podobného," dodává Laně.
Průzkumy veřejného mínění v Turecku přitom naznačují, že země je rozdělená a Erdogan nemá vítězství v klíčovém referendu i přes masivní vládní propagandu zdaleka jisté. Pokud vyhraje, tak těsnou většinou.
Turci v Evropě už hlasují
Německý týdeník Focus navíc píše, že podobně rozděleni jsou i Turci v Německu. Možnost zúčastnit se referenda má 1,4 milionu z nich na třinácti tureckých konzulátech po celé Spolkové republice.
Někteří Turci v německých médiích uvedli, že chtějí hlasovat proti, protože je ohrožena demokracie.
Jiní tvrdí, že Turecko potřebuje vládu silné ruky a Erdogan zemi ekonomicky pozvedl od doby, kdy se v roce 2002 stal poprvé premiérem.
Hlasování v Německu už začalo v pondělí. Lístky ze všech evropských zemí diplomaté neotevřené odešlou do Turecka, kde je volební komise sečtou spolu s ostatními v den referenda. Tedy 16. dubna.
Právo hlasovat má v plebiscitu celkem 318 tisíc Turků ve Francii nebo 246 tisíc v Nizozemsku. Tato země se přitom dostala do ostrého střetu s prezidentem Erdoganem poté, co nedovolilo tureckému ministrovi zahraničí přistát v Rotterdamu a vést v zemi mezi Turky kampaň před referendem.
List Süddetsche Zeitung napsal, že napětí v turecké komunitě v Německu posiluje turecká rozvědka MIT. Sleduje stovky lidí, které považuje za stoupence Fethullaha Gülena, exilového odpůrce a kritika prezidenta Erdogana.
Jste nacisté, řekl Erdogan
Turecký prezident pak obvinil Evropu, že je fašistická a krutá. "Nacismus je na Západě živý," prohlásil Erdogan.
Nizozemsko obvinil, že se skrze své mírové jednotky podílelo na masakru 8000 lidí v bosenské Srebrenici v roce 1995. "Známe Nizozemce ještě z masakru ve Srebrenici. Jak zkažený je jejich charakter, víme proto, že tam zavraždili 8000 Bosňáků," hřímal Erdogan.
Nizozemský premiér Mark Rutte označil turecká obvinění za bizarní a naprosto nepřijatelná.
"Pokud Erdogan v referendu vyhraje, předpokládám, že se uklidní. Dosáhne svého a přestane s těmito neuvěřitelnými výpady proti Evropě," říká Tomáš Laně. V takovém případě by už ale turecký prezident byl v čele země, která začne silně připomínat asijské autokracie, postavené na vládě jednoho muže.
