Ve své nedávné eseji píšete, že až 1,7 miliardy lidí pocítí následky ruské blokády ukrajinských přístavů, kudy do světa proudí miliony tun obilí. Některé země jako například Spojené státy, Kanada nebo Thajsko v reakci na invazi zvýšily svou produkci nebo exporty odjinud. Je tedy globální situace s obilovinami opravdu tak špatná? Neexistují pro ukrajinské exporty alternativy?
Samozřejmě existuje mnoho alternativ, ale problémem je politická vůle. Jedna z věcí, které můžeme udělat, je přestat jíst tolik masa, a hlavně masa ze zvířat, která jsou krmena obilím. To by byla administrativní nebo spíše normativní reakce.
Je pravda, že státy jako Austrálie, Kanada nebo USA, které jsou velkými producenty obilí, mohou něco doplnit, ale pokud Ukrajina nebude exportovat loňskou úrodu, miliony a miliony tun obilí, způsobí to obrovské problémy. Hlavním úskalím je, že země, které budou nejvíce zasažené nedostatkem obilí, jsou zároveň ty, které jsou na této surovině nejvíce závislé, a tím pádem i nejméně schopné se na novou situaci adaptovat. Nemají peníze, aby si obilí koupily od někoho jiného.
Mluvíte dokonce o tom, že v některých zemích budou velké nepokoje a protesty. Které to podle vás jsou?
Velmi křehká situace je hlavně v severní Africe, konkrétně v Egyptě. Už v minulosti tam nedostatek jídla vedl k politické destabilizaci. Podobně na tom jsou další země regionu. Ostatně jsme to viděli už během arabského jara, kdy byl právě nedostatek potravin jedním ze spouštěčů protestů.
Navíc je tu otázka uprchlictví. Když mají lidé hlad nebo vidí hrozbu hladomoru, jsou ochotni riskovat a zažít neskutečné ponížení, které je s migrací spojeno, protože ji vidí jako svou jedinou možnost. Už teď se to děje v zemích Afrického rohu (region zahrnující Etiopii, Somálsko, Džibutsko a Eritreu, pozn. red.), kde mnozí opouštějí své domovy kvůli obrovskému suchu.
Edward Lucas
- Přes 20 let pracoval jako reportér a komentátor v redakci týdeníku Economist.
- Expert na Rusko, ruskou zahraniční politiku a špionáž.
- Autor bestselleru Nová studená válka: Putinské Rusko a hrozba pro Západ.
- Komentuje mezinárodněpolitické události pro přední evropská média a televize.
- V roce 2024 se bude ucházet o místo v Dolní sněmovně jako kandidát Liberálních demokratů ve volebním okrsku v centru Londýna.
Pocítíme následky ruské blokády ukrajinských přístavů už letos?
I kdybychom začali tenhle problém řešit hned teď, už je pozdě cokoliv změnit. Potíže začnou už v létě a na síle budou nabírat na podzim. Nemyslím si, že budeme schopni dostat obilí z ukrajinských přístavů a rozdistribuovat je tak, abychom zamezili opravdu vážným nedostatkům jídla. Říká to i OSN a další světové organizace.
Existuje nějaká realistická možnost, jak může Západ Ukrajině pomoci exportovat již sklizenou úrodu?
Existuje řada způsobů, jak toho dosáhnout, ale problémem je, jak jsem říkal, politická vůle. Měli bychom dát dohromady vojenskou, diplomatickou a ekonomickou logistickou koalici. Oznámit, že posíláme námořní sílu, aby uvolnila moře okolo Oděsy, a že každého, kdo nám vstoupí do cesty, čeká velmi silná vojenská reakce. Garantovat Ukrajině, že odminování Oděsy nepovede k jejímu ohrožení. Donutit pojišťovací agentury, aby ukrajinské zboží pojistily. Prostě do toho musíme jít. Je to jako berlínský vzdušný most - pouze otázka politické vůle.
Nevedlo by to už k přímému střetu Severoatlantické aliance s Ruskem?
Ano. Ale od začátku války tvrdím, že směřujeme ke konfrontaci s Ruskem, dříve či později. A radši bych to udělal, když jsme morálně na výši a máme na naší straně velkou zemi, Ukrajinu, která je nesmírně odhodlaná bojovat, než vyčkávat, až budou podmínky mnohem horší. Vždycky to bude riskantní, ale když nejste ochotni riskovat, tak je téměř jisté, že časem narazíte na ještě větší riziko.
A teď se nebavíme jen o tom, že Rusové nedodržují mezinárodní právo a ohrožují uspořádání světa. V sázce jsou životy milionů lidí, kteří mohou umřít hlady, pokud nezasáhneme. Řekl bych, že nám tohle dává další páku, kterou bychom měli použít.
Čeho přesně se Rusko námořní blokádou ukrajinských přístavů snaží dosáhnout?
Ruský prezident je velmi flexibilní a oportunistický. Vždycky se říká: panebože, Putinovy plány selhaly, ale neuvědomujeme si, že je střídá jak ponožky. Pokud mu jeden nevyjde, prostě zkusí jiný.
Jeho prvním pokusem bylo zaútočit na Kyjev a sesadit ukrajinskou vládu. Nevyšly mu ani další plány. Teď se snaží vyhrát válku na východě Ukrajiny. A k tomu má tenhle, řekl bych geniální nápad, jak z dodávek potravin udělat zbraň.
Putin vyhrožuje Západu: pokud zrušíte protiruské sankce, uvolním všechno jídlo a nakrmíme miliony lidí. Je to skvělý příklad takzvané ruské hybridní války.
A funguje?
Nejsem moc optimistický, protože si myslím, že Putin Západ vždycky převeze. Rádi si gratulujeme k našim úspěchům, než abychom se soustředili na naše selhání. Ale posledních třicet let bylo jedno velké selhání.
Co by měl teď Západ udělat, aby situaci nejen zlepšil, ale i zabránil něčemu podobnému do budoucna?
Musíme se naprosto vážně postavit Rusku. A to znamená kombinaci ekonomických, kybernetických, vojenských i dalších způsobů. Myslím, že jsme měli na Ukrajinu poslat vojenské jednotky, než válka začala, protože pak by se nic z toho nestalo. Vždycky toho uděláme příliš málo a moc pozdě.
