Dubaj - Osmatřicetiletý Ind Athiraman Kannan šel jako každý den do práce. Splnil své povinnosti, a pak spáchal sebevraždu.
K nejvyšší budově světa - dubajské Burdž Chalífa - dorazil v sedm hodin ráno. Odpíchnul si a vyjel na své pracoviště. Asi o hodinu později skočil ze 108. patra.
"Mluvil jsem s ním předešlou noc a vypadal v pořádku," říká jeho přítel a někdejší spolubydlící. "Pořád tomu nemůžu uvěřit."
Sebevražda každý třetí den
Kannanův skok z Burdž Chalífa se do dubajských statistik oficiálně zapsal jako letošní 26. sebevražda indického dělníka. Loni si v zemi dobrovolně vzalo život 133 Indů, tedy zhruba každý třetí den.
Tragické statistiky přivádějí armádu zahraničních dělníků do centra dění. Ve Spojených arabských emirátech si jich jinak málokdo všímá.
Většina z nich měsíčně vydělává méně než 1000 dirhamů (asi 270 dolarů), trápí je dluhy.
Nejvíc si stěžují na nevyplacené výdělky, přesčasy, vysoké poplatky při zprostředkování práce, odloučení a také na zaměstnavatele, kteří jim často zabírají pasy.
Kannan přijel do pompézní arabské pouště ze zeleného a kulturně bohatého města na jihu Indie. Ocitl se uprostřed rodinné roztržky ohledně dědictví poté, co jeho nejstarší bratr zemřel.
Vystresovaný pověděl přátelům pár dní před smrtí, že plánuje návrat domů. Dubajská média napsala, že mu zaměstnavatel nedovolil odjet, což společnost Arabtec zásadně odmítá.
"Není sám. V táborech tu žije mnoho dalších, kteří mají podobné problémy," řekl dělník, který nechtěl ze strachu před zaměstnavatelem zveřejnit své jméno.
Spojené arabské emiráty jsou malým, ale nesmírně bohatým členem organizace OPEC. Stát má velké ambice: chce se stát důležitým finančním a kulturním centrem. Žije v něm 1,75 milionu Indů. Jsou největší zahraniční komunitou. Tři z pěti pracují jako dělníci.
Neviditelní
Krátce po Kannanově sebevraždě rozjela indická ambasáda v SAE rozhlasovou kampaň, jež nabízí Indům linku pomoci a kontaktní středisko, vystavěné indickým dělnickým resource centrem. To vše v pěti jazycích.
"Kterákoliv smrt je šokující," řekl M. K. Lokesh, indický velvyslanec v SAE. "Většinou jsou příčinou deprese, finanční problémy. Indům navíc chybí jejich rodiny".
Linka pomoci z největší části vyřizuje právní otázky. Jen pár lidí volá s osobními problémy, jež jsou spojené s dluhy a chudobou.
Ambasáda se angažuje také daleko od třpytivých dubajských mrakodrapů: v prašných dělnických táborech. Dokázala protlačit navýšení minimální mzdy.
Sebevraždy Indů od roku 2008 klesly, tvrdí ambasáda. V roce 2010 jich bylo o 37 méně než o dva roky dříve.
Tvrdý život
Kannan žil v táboře Džebel Ali, na kraji Dubaje. Bydlí tam tisíce dělníků. Státy Arabského zálivu už dlouho čelí kritice ze strany organizací na ochranu lidských práv právě kvůli podmínkám, ve kterých musejí zahraniční dělníci žít. Nacpaní jsou v malých místnostech, o vše - kuchyň i koupelnu - se musejí dělit.
Human Rights Watch ve své zprávě z roku 2010 upozornila, že asijské vlády a vlády Blízkého východu selhaly v boji proti zneužívání zahraničních dělníků.
SAE zavedla reformy: například polední pauzu, v letních měsících zakazuje práci na žhnoucím slunci. Také zavedla systém, jež má chránit výdělky.
Některé problémy ale začínají už v rodných zemích zahraničních pracovníků. Rekruti jim slibují nemožné: nerealistické výdělky. Dělníci si pak berou půjčky ve výši 2000-4000 dolarů na poplatky pro pracovní agentury, jež je dovezou do SAE. Přestože je takový postup je v SAE ilegální.
"Přijedou sem s obrovskými půjčkami na krku, neúnavně pracují, aby vše poplatili a nakonec odjedou a jejich půjčka stále není splacená," řekl K. V. Shamshudeen, který vede skupinu, jež se o indické dělníky v SAE stará.
Podle něj musejí snášet mnohem horší životní podmínky než jejich rodiny doma.
"Vzdát se veškerých radostí ze života ve prospěch své rodiny - to je svým způsobem sebevražda," soudí Shamshudeen.
