reklama
 
 

Únik radioaktivního ruthenia pochází z ruské továrny. Není žádný důvod k panice, tvrdí Dana Drábová

16. 10. 2017
Záhadný únik radioaktivního ruthenia 106, který stále zaměstnává jaderné vědce v Evropě, pochází z podniku na zpracování tohoto drahého kovu "na východě Evropy". Tedy v Rusku. Vyplývá to z šetření Mezinárodní atomové agentury, která kvůli zvýšené radioaktivitě sbírá data z celého kontinentu. "Probíhá jejich vyhodnocení a velkou pravděpodobností ten okruh zúžíme," říká předsedkyně českého Úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová. Naměřené hodnoty podle ní ani v nejmenším neohrožují zdraví lidí.
Doporučujeme

Praha/Vyškov - Nejčerstvější výsledky měření kontaminace radioaktivním rutheniem 106, která zasáhla v podstatě celou Evropu, ukazují na únik z výrobního závodu ruthenia "na pomezí východní Evropy".

Tedy z Ruska.

"Mezinárodní atomová agentura teď zkoumá výsledky měření z jednotlivých zemí. S velkou mírou pravděpodobnosti lze tedy okruh viníků úniku ruthenia dost zúžit," konstatuje předsedkyně českého Úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová.

"Zatím se ale stále nikdo nepřiznal a já pochybuji, že to ještě udělá. Ani sankce pro viníky v takových případech neexistují," dodává Drábová.

A dodává, že zmíněné ruthenium může být na vzdáleném východě Evropy vyráběno třeba i pro lékařské účely.

Jak se nicméně radiace uniklá po havariích z nejrůznějších energetických, vědeckých, zdravotních či vojenských zařízení zjišťuje? A nakolik s tím počítají záchranáři s armádou?

Dana Drábová s šéfem elitního aliančního Centra proti zbraním hromadného ničení ve Vyškově (Centre of Excellence NATO) Vratislavem Osvaldem poodhalují zákulisí měření radiace v Česku, ale také varianty ochrany ohrožených lidí.

V Česku je celá síť měřicích stanic radioaktivity

Radioaktivita se podle expertů měří dvěma způsoby.

Zjišťuje se například takzvaný dávkový příkon, tedy měření záření, jež nás obklopuje, které funguje on-line 365 dní v roce. V Česku je těchto měřicích stanic kolem šedesáti.

Ty navíc doplňují kontrolní stanice ČEZ v lokalitách jaderných elektráren Temelín a Dukovany.

Stejným vybavením pak disponuje armáda v každé větší vojenské posádce.

Vojsko kromě toho disponuje vlastním systémem radiačního varování, který je řízen z hostivického centra výstrahy.

Jde o stejné monitorovací stanice, jaké používá Úřad pro jadernou bezpečnost, takže jsou i zapojeny do jeho kontrolního systému. 

Měřicí stanice upozorňují podle Dany Drábové automaticky na to, že se "s radioaktivitou děje něco, čemu je nutné věnovat pozornost".

Všechna změřená data jsou přitom veřejně dostupná a zobrazují se na mapě České republiky na webu Státního úřadu pro jadernou bezpečnost či Státního ústavu radiační ochrany.

"Anebo si stačí zadat do vyhledávače slovo MonRaS, což je zkratka pro monitorování radiační situace, a budete mít na mapě Česka dokonalý přehled," upřesňuje Drábová.

Jde jen o drobnost 

Stopová množství radioaktivního ruthenia, které se objevilo v Česku i v dalších evropských zemích, by ale toto integrální měření dávkového příkonu radiace podle expertů v žádném případě nezachytilo.

K tomu naopak slouží kontinuální odběry vzdušného aerosolu přes velkokapacitní filtry, které se pravidelně kontrolují a zachycené částice měří. A filtry také stopové množství Ru-106 nyní zachytily.

Šéf vyškovského Centra proti zbraním hromadného ničení Vratislav Osvald upozorňuje v diskusi o kontaminaci radioaktivitou na málo známý fakt.

"Když třeba navštívíte Příbramsko a projedete autem v oblasti bývalých uranových dolů (a že je jich tam poměrně dost), zasáhne vás v Česku větší dávka přírodní radioaktivity než v roce 1986 při havárii černobylské jaderné elektrárny," tvrdí Osvald.

"Tím spíš to platí o vytěžených haldách. Celý jihočeský kraj má ostatně radiační podloží. Přírodní aktivita je tam poměrně vysoká," dodává. 

Například u zmíněných hald vytěžených uranových dolů na Příbramsku jde naměřit mnohem větší radioaktivitu než v reaktorovém sálu jaderné elektrárny, ta je tam kvůli odstínění v podstatě nulová.

V okolí uhelných elektráren lze pak mimochodem naměřit asi desetkrát větší radioaktivitu než u těch jaderných.

Uhlí totiž obsahuje uran, takže i popílek, který spadá na krajinu, ho obsahuje. "Což se samozřejmě s léty kumuluje," připomíná alianční expert Osvald.

Jak a kdy startuje integrovaný záchranný systém

Obavy lidí, kteří jsou znepokojeni současným únikem radioaktivního ruthenia na východ od nás, nejsou podle expertů na místě. 

Český systém ochrany před radiací je podle nich na vysoké rovni.   

Například u lokálních radioaktivních či chemických havárií se zajišťuje či izoluje prostor, zamezuje se dalšímu šíření radioaktivních, případně jiných nebezpečných látek a postupně se dekontaminuje zamořené území.

Nebo ho jde uzavřít až do doby "vymření" radionuklidů - jako například v ukrajinském Černobylu (havárie sovětského reaktoru v roce 1986 - pozn red.) či japonské Fukušimě (odehrála se v roce 2011 po ničivém zemětřesení, šlo o nejhorší jadernou havárii na světě od událostí v Černobylu - pozn. red.).

Podle stupně zamoření existují v Česku rovněž plány na omezení pohybu osob, rozvozu potravin, vody či nezbytných surovin pro život lidí.

Armáda se do činnosti hasičů a záchranářů automaticky zapojuje, podporuje integrovaný záchranný systém. Zpravidla ale jen při velkých únicích škodlivin, radioaktivity nebo ohrožení země.

"Nejčastěji se akceschopnost záchranného integrovaného systému procvičuje na jaderných elektrárnách. V Česku ale pracují i výzkumné jaderné reaktory a s radioaktivním materiálem nakládají desítky další vědeckých či zdravotnických pracovišť," vyčísluje Vratislav Osvald.

Ruthenium jsme zkontrolovali 

Všechny české instituce, kde se nakládá s rutheniem, byly například podle Dany Drábové po zaznamenané kontaminaci Ru-106 zkontrolovány a s negativním výsledkem.

Při plošné a nebezpečné kontaminaci radioaktivitou či jinými nebezpečnými látkami se pak takové krize řeší regulací pohybu osob po omezenou dobu.

"Osobně si  ale neumím představit situaci, kdy by měla být silně kontaminovaná celá republika. To už bychom rozebírali varianty jaderné války," říká Osvald.

Ani při černobylské katastrofě nebyla podle něj radioaktivním mrakem zasažena celá republika.

Část velmi nízké radioaktivity spadla ovšem i s deštěm na Šumavě.

Hodnoty změřené radiace byly v Česku při černobylské katastrofě podstatně vyšší (jakkoliv nedosahovaly hodnot ohrožujících zdraví) než ty, které byly nyní zjištěny při kontrole velkokapacitních vzdušných filtrů kvůli Ru-106.

Všechny informace se pak obratem objevily na zmíněných webech Ústavu pro jadernou bezpečnost.

"Otevřenost při informování lidí o radiaci se v porovnání s tehdejší dobou velmi zlepšila. Dnešní svět by nám ostatně jakékoliv zatajování neodpustil. A lidé jaderné energetice neodpustili ani ten Černobyl," vysvětluje strategii svého úřadu Dana Drábová.

Čtete rádi Aktuálně.cz?

Čtete rádi Aktuálně.cz?

Hlasujte pro nás v internetové anketě Křišťálová lupa 2017 v kategorii Zpravodajství. Za vaše hlasy děkujeme!

HLASOVAT ZDE >>>

"Její technologie jsou od té doby stigmatizovány, protože si stále dost lidí myslí, že o nich vše tajíme, anebo lžeme," dodává Drábová.

Jakmile podle ní instituce, které se věnují jádru, ztratí důvěru lidí, tak ji jen velmi těžko získávají zpět.

"Naštěstí se těšíme poměrně velké důvěře občanů, z čehož soudím, že snad svoji práci děláme dobře. I v porovnání s podobnými institucemi v zahraničí," říká Dana Drábová.

"Zatím se nám vždy vyplatilo říkat lidem pravdu. A ty, kteří berou radioaktivitu jako novodobého bubáka, ty zkrátka nepřesvědčíme," uzavírá první dáma české jaderné bezpečnosti.

Dokud stát nebude mít jasno, na co uhlí potřebuje, tak bych s limity nehýbala, říká šéfka SÚJB Drábová. Ve věci úložiště jaderného odpadu musí mít podle ní přednost veřejný zájem i proti vůli menšiny. | Video: Martin Veselovský |  23:25

autor: Jan Gazdík

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama