Letoun Focke-Wulf Fw 200 Condor vzlétl 22. srpna 1939 večer z berlínského letiště. Na palubě bylo třicet lidí. Německého ministra zahraničí Joachima von Ribbentropa doprovázel mimo jiné bývalý německý charge d’affaires v Praze Andor Hencke, který uměl rusky a byl schopen tlumočit.
Stroj, jejž využíval k cestování především Adolf Hitler, mířil na východ. Přistál v tehdy německém Königsbergu ve východním Prusku - dnešním ruském Kaliningradu, česky Královci. Ribbentrop v noci skoro nespal, neustále si psal poznámky a podlahu jeho pokoje zakrývaly zmuchlané a roztrhané papíry. V Königsbergu měla výprava jen mezipřistání, druhý den ráno pokračovala do Moskvy. Stalo se něco dříve nepředstavitelného. Špičky nacistického a bolševického režimu, označující se roky vzájemně za nejhorší nepřátele, se setkaly tváří v tvář a podaly si ruku.
Svědci vypověděli, že 23. srpna 1939 vstoupil Ribbentrop do Kremlu asi ve tři hodiny odpoledne místního času. Nečekal na něj jenom jeho protějšek - sovětský ministr zahraničních věcí Vjačeslav Molotov -, ale také Josif Stalin osobně. "Sovětský svaz bere tuto dohodu velmi vážně," prohlásil vůdce SSSR.
Hitler a Stalin ve smlouvě stvrzovali, že zájmy jejich zemí nejsou protichůdné. V textu návrhu dohody stálo doslova: "Neexistuje žádný problém mezi Černým a Baltským mořem, který by Německo a Sovětský svaz mezi sebou nedokázaly vyřešit." a "Bývalé nepřátelství mezi našimi dvěma zeměmi spočívalo v konfliktu mezi nacionalismem a internacionalismem, který už neexistuje." Dohodu o neútočení a obchodní spolupráci doprovodil tajný protokol, kterým si oba vůdci rozdělili Evropu mezi jejich hranicemi. Německu měla připadnout většina Polska, Litva a západní Lotyšsko, Sovětskému svazu východní část Polska s velkým podílem ukrajinského a běloruského obyvatelstva, Finsko a zbytek Pobaltí.
Stalin na poslední chvíli žádal Lotyšsko celé. Ribbentrop se kvůli tomu vrátil na německé velvyslanectví, odeslal zprávu do Berlína a čekal na Hitlerovu odpověď. "Ano, souhlasím," zněla. Pak už nebránilo nic v cestě dohodě. Ačkoliv je datovaná k 23. srpnu, Molotov a Ribbentrop ji podepsali dvě hodiny po půlnoci. Jak tomu v Rusku mnohdy bývá, zapíjí se vodkou. Ale Ribbentropův poradce po letech řekl, že si nalil ze Stalinovy karafy a zjistil, že sovětský vůdce pije vodu. "Připíjím na zdraví Adolfa Hitlera. Vím, jak německý lid miluje svého vůdce," pozvedl sklenku Stalin. A dodal, že si Hitlera velmi váží. Alespoň tak vzpomínal Ribbentrop ve svým pamětech, nedokončených kvůli jeho popravě na základě rozsudku u Norimberského tribunálu.
Cestu k usmíření začala Stalinova poznámka v projevu na 17. sjezdu sovětské komunistické strany 10. března 1939, pět dní před příjezdem Adolfa Hitlera na Pražský hrad a následným vyhlášením protektorátu Čechy a Morava: "Mezi Německem a Sovětským svazem neexistují nepřekonatelné rozdíly."
Stalin a jeho nástupci v Kremlu až po Vladimira Putina tvrdí, že Moskva neměla jinou možnost než podepsat, protože Velká Británie a Francie dohodu o spojenectví odmítly. Stalin požadoval po Londýnu a Paříži také souhlas k volné ruce, a tedy okupaci části Polska, Finska a Pobaltí. Nechtěly mu to dát, zatímco Hitler ano.
Pakt uvolnil oběma ruce. Německo napadlo Polsko 1. září ze západu, Sovětský svaz se přidal 17. září z východu. Na polských dobových i pozdějších plakátech se objevuje motiv polského bojovníka, obráceného se zbraní na západ, zatímco z východu mu vráží dýku do zad voják sovětské Rudé armády.
Ruský historik Andrej Zubov v Dějinách Ruska 20. století píše o koordinaci mezi wehrmachtem a Rudou armádou. "V Brestu uspořádali 22. září Sověti a Němci společnou vojenskou přehlídku u příležitosti předání města Rudé armádě wehrmachtem v souladu s předchozími dohodami. Přehlídku provedli brigádní velitel Semjon Krivošejn a generál Heinz Guderian," uvádí Zubov.
V létě roku 1940 pak Stalin anektoval celé Pobaltí na základě tajného protokolu o rozdělení vlivu, podepsaného Molotovem a Ribbentropem. Pro statisíce Poláků, Ukrajinců, Bělorusů, Litevců, Lotyšů a Estonců znamenala dohoda vyhnanství a pobyt v táborech na Sibiři a v Kazachstánu. Na dvacet tisíc polských důstojníků rozkázal Stalin zavraždit v Katyni. Finové se vzepřeli: v hrdinném a nerovném boji proti sovětské přesile ztratili část svého území, ale uhájili svoji nezávislost.
28. září 1939 přiletěl Ribbentrop do Kremlu znovu. Oslavit a zpečetit úspěšné rozdělení Polska a podepsat Německo-sovětskou smlouvu o hranicích a přátelství. V Kremlu se znovu připíjelo a německá delegace zavítala do moskevského Velkého divadla na představení Labutího jezera. "Cítil jsem se v Moskvě jako mezi starými stranickými kamarády," liboval si Ribbentrop po návratu do Berlína.
Vše samozřejmě vzalo zasvé 22. června 1941 německým útokem na Sovětský svaz. Operací Barbarossa, největší invazí v dějinách lidstva. Stalin nevěřil, že jej Hitler napadne, nebo ne tak brzy. Paradoxně se tak v jednu chvíli valili vojáci wehrmachtu na východ, zatímco na západ ještě odjížděly do Německa poslední vlaky se sovětským obilím.
Veřejné proslovy Vladimira Putina k paktu Molotov-Ribbentrop mají vývoj. V roce 2009 na shromáždění k sedmdesátému výročí začátku druhé světové války řekl na polské půdě na poloostrově Westerplatte, že pakt byl nemorální, ale zároveň připomněl Polákům, že ukořistili ve svůj prospěch malou část československého území. Později už jakoukoliv kritiku paktu tvrdě odmítal. V roce 2019 přišel s údajně nově nalezenými dokumenty z archivu, z nichž vyplývá, že polský velvyslanec v Berlíně v letech 1934 až 1938, Józef Lipski, Hitlerovi tvrdil, že mu bude Polsko vděčné, pokud vyřeší v Evropě židovskou otázku. "Antisemitská svině, jinak to nejde říci," prohlásil Vladimir Putin.
Ještě dál zašel předseda dolní komory ruského parlamentu (Státní dumy) Vjačeslav Volodin. Vyzval Polsko, aby se omluvilo za vyprovokování druhé světové války a navrhl také požadovat po Varšavě reparace za sovětské investice do poválečné obnovy Polska. Ruský ministr kultury Vladimir Medinskij soudí, že pakt z roku 1939 by si zasloužil velký pomník.
Nedávná anketa Rádia Svoboda mezi Rusy o tom, co soudí o paktu Molotov-Ribbentrop, ukázala na obrovský příkop mezi Ruskem a Západem ve vnímání minulosti. Někteří Rusové v anketě nevěděli, o co jde, jiní hájili Stalinovo rozhodnutí s tím, že neměl jinou možnost a že obsadil území, která stejně patřila Rusku.
Video: Historik Jiří Padevět popisuje, v čem Putin připomíná Hitlera
