Londýn - Islámský stát (IS) nejsou jen maskovaní muži se zbraněmi a vlajícími černými vlajkami. Celá čtvrtina z více než 40 tisíc cizinců, kteří odjeli do Sýrie a Iráku, aby se podíleli na fungování chalífátu, byly ženy a děti.
Je to mnohem více, než se původně předpokládalo. S překvapivým zjištěním přišly odbornice z londýnské King’s College. Jejich unikátní výzkum zkoumal pouze takzvané doložitelné případy, tedy konkrétní osoby v řadách islamistů. Až dosud přitom jiní experti pracovali pouze s odhady.
Roli žen a dětí v teroristických organizacích se věnuje také Mia Bloomová z univerzity v americké Georgii. Podle ní se úloha, kterou ženy v IS hrály, proměňovala s tím, jak se organizace nejdříve formovala, expandovala a později ztrácela území. "Rozhodně dělaly ženy více, než jim přisuzuje stereotypní obrázek islamistovy nevěsty," vysvětluje expertka v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Zatímco zpočátku se teroristé snažili naverbovat především co nejmladší dívky, které by mohli nabízet jako odměnu novým bojovníkům, postupně přibyly i role, které měly podpořit praktické fungování celé organizace, vysvětluje Bloomová.
Známý je podle ní případ takzvané ženské morální policie, jednotky al-Khansa, která se často dopouštěla násilí na ostatních ženách. Kvůli nedostatečnému zahalení nebo protože se ukázaly na veřejnosti bez mužského doprovodu. "To je vlastně skoro bezpečnostní složka," myslí si akademička. "Ale pak tam byly také ženy, které se staraly o finance, získané z obchodu s lidmi, nebo se podílely na vytváření propagandy," popisuje Bloomová.
Kdo je Mia Bloomová
Dokončila arabská studia na Georgetownské univerzitě, doktorát získala v oboru politologie na Columbia University. Specializuje se na mezikulturní násilí a roli žen a dětí v teroristických organizacích. Mezi její publikace patří například Bombshell: Women and Terror a Small Arms: Children and Terrorism.
Obecně se motivace žen odcestovat na Blízký východ třeba z Německa, Francie nebo Británie příliš nelišila od té mužské. Specifický byl ale způsob, jakým teroristé ženy do svých řad lákali. "Neříkali jim 'pojďte si zastřílet', ale nabízeli jim možnost být užitečné, pomáhat dětem v iráckých sirotčincích," říká americká vědkyně původem z Kanady.
Pro starší ženy znamenalo konvertování k islámu a cesta na Blízký východ často nalezení nového smyslu života. U mladých dívek za to naopak často mohla velká míra naivity a idealismu. "Byly to holky, které měly skvělé vyhlídky, dařilo se jim ve škole, ale měly pocit, že se potřebují realizovat nějak jinak," tvrdí Bloomová a zároveň upozorňuje, že je potřeba si uvědomit, že radikální smýšlení není totéž jako odhodlání zabíjet.
"Ty dívky chtěly pomáhat, ne vraždit. Vlády států, kam se případně vrací, by jim proto měly nabídnout cesty, jak se zbavit frustrace a touhy být prospěšné, aniž by je to přivedlo k násilí," myslí si akademička, i když připouští, že je jen málo způsobů, jak ověřit, co jednotlivé ženy v Islámském státě skutečně dělaly.
Prohledávání mrtvých a donáška vzkazů
Britská studie King’s College, ze které cituje list The Guardian, zároveň poukazuje na to, že asi 12 procent z více než 40 tisíc cizinců působících v IS byli nezletilí. Dalších nejméně 730 dětí se přímo v chalífátu narodilo rodičům s cizím pasem.
Role dětských vojáků se zde podle Mii Bloomové příliš nelišila od jakéhokoliv jiného ozbrojeného konfliktu. "Sebevražedné útoky, prohledávání mrtvých, donáška vzkazů," vyjmenovává expertka, které příští rok vychází kniha zaměřená právě na roli dětí v teroristických uskupeních.
"Je zajímavé, že i mezi malými dětmi islamisté rozlišovali podle národnosti. Cizinci se objevovali v propagandistických materiálech, zatímco děti z místních sirotčinců byly postradatelné, a tak je posílali na smrt," říká Bloomová. Hlavní důvod, proč děti z Evropy nebo Ameriky odešly, byla vidina dobrodružství nebo výdělku, který jim islamističtí verbíři slíbili.
Co dál s nimi?
Výzkum britských odbornic zdůrazňuje, že role žen v chalífátu se zdaleka neomezovala pouze na pasivní úlohu manželek a služebnic. IS byla jediná džihádistická organizace, která umožnila ženám bojovat. Vracející se bojovnice proto teď mohou představovat zvláštní bezpečnostní riziko.
Mia Bloomová je v tomto ohledu opatrnější. "V rámci svého výzkumu sleduji komunikační kanály IS, a vždycky když nějaký bojovník zemřel nebo naopak zvítězil, dělali z něj nástroj propagandy. Ženy se tam ale skoro nikdy neobjevily," vysvětluje, proč si nemyslí, že by ženy byly k boji připouštěny.
Nevidět ve vracejících se ženách automaticky potenciální teroristky je podle ní důležité také z toho důvodu, že žen se vrací mnohem méně. "Také ale mají v mnohem méně případech na rukou krev," připomíná Bloomová. A pro děti to podle ní platí také: výchova, jakou praktikoval Islámský stát, spočívala mimo jiné v tom, že byly děti nucené osobně přihlížet popravám a mučení.
Chalífát, který IS založil na území Sýrie a Iráku, byl z pohledu národnostního složení nejpestřejší teroristickou skupinou světa. Na jeho aktivitách se různým způsobem podílelo po dobu pěti let mezi dubnem 2013 a červnem 2018 více než 40 tisíc lidí z 80 zemí. Nejvíce žen a dětí cizí státní příslušnosti přišlo do chalífátu z východní Asie, včetně Ruska. Česká republika se v datech neobjevuje.
Víc než sedm tisíc cizinců se teď vrací zpátky domů. Převážně se jedná o muže (79 procent). Žen se vrací pouhá čtyři procenta, u dětí je to necelá pětina.
