reklama
 
 

Ošetřoval i teroristy. Máme seznamy islamistů, místní by se k nim opět přidali, líčí lékař z Mosulu

13. 7. 2018
Karwan Shahin Saifadin je irácký lékař, který dobrovolně pomáhal ošetřovat raněné při osvobozování Mosulu. Od začátku roku 2017 pracoval pro Lékaře bez hranic (MSF) jen desítky metrů od hlavních bojů. "Ohrožovaly nás výbuchy munice i chemické zbraně, které IS používal," líčí v rozhovoru pro Aktuálně.cz. Dnes vede projekty na obnovu zdravotní péče v západním Mosulu.

Mosul (od naší zpravodajky) - Od začátku roku 2017, kdy celou západní část Mosulu ovládala teroristická organizace Islámský stát (IS), cestoval Karwan Shahin Saifadin každý den na frontu.

Pomáhal spolu s Lékaři bez hranic (MSF) zachraňovat raněné. Dnes pracuje jako koordinátor pro mezinárodní organizaci CARE. 

"Spousta lidí přišla úplně o všechno, včetně střechy nad hlavou. Přicházejí a vidí totální zkázu," popisuje rozbombardovaný Mosul v rozhovoru pro deník Aktuálně.cz.

Jak se k vám pacienti v době bojů z obléhaného města dostávali?

Lidé z města prchali tunely vybudovanými iráckými jednotkami. Irácká armáda odtamtud dostala civilisty a raněné a posílala je k nám i dalším nevládním organizacím. My jsme je pak ošetřené zase poslali dál orgánům kurdské správy.   

Když irácké jednotky začaly osvobozovat jednotlivé části Mosulu, i my jsme se s polní nemocnicí posunovali. Nakonec jsme se dostali až do centra, kde jsme navázali spolupráci s místním zdravotním centrem, které jsme začali renovovat. Na jaře roku 2017 jsme tam už fungovali jako nemocnice, která má otevřeno celý den. To samé jsme udělali na západní straně Mosulu. Chybělo ale vybavení a měli jsme nedostatek lékařů, takže jsme ze všeho nejčastěji prováděli prvotní zákroky na záchranu života.

Jak fungovala spolupráce s iráckou armádou?

Měli jsme s nimi docela dobré vztahy, ale armáda měla jiný cíl než my. A problém byl v tom, že pokud ji nepodporujete, tak s vámi nespolupracuje. MSF je výhradně nestranná a civilní organizace, ale ošetřit jsme museli každého, civilistu, iráckého vojáka i bojovníka IS.

Představovalo ošetřování členů ozbrojených složek a bojovníků IS zvláštní nebezpečí?

Z lékařského hlediska nemůžete říct, že je to nebezpečné. Pro nás to fungovalo tak, že když přišel raněný člověk, ošetřili jsme ho a předali bezpečnostním složkám. Pokud šlo o bojovníka IS, byla to jejich zodpovědnost, ne naše. Samozřejmě ale bojovníci IS se k nám moc často nedostali, protože je vojáci rovnou zabili. Ale armáda nám přiváděla jejich rodiny a příbuzné.

Jak s nimi irácká armáda zacházela?

Nebyl jsem v první linii bojů, takže nevím. Ale raněné nám vojáci posílali jako jakékoliv jiné civilisty.

Jakému riziku jste jako dobrovolní lékaři během osvobozování Mosulu čelili?

Ohrožovaly nás výbuchy munice i chemické zbraně, které IS používal. Jen pár týdnů po otevření střediska v západním Mosulu jsme ho museli celé na několik dní evakuovat kvůli bezpečnosti. I přesto jsme ale po nějakém čase otevřeli polní nemocnici pro obyvatele starého města, ve kterém žilo kolem tří tisíc lidí.

Velký problém byly také drony a rakety. Nejhorší ale byli ostřelovači. Jejich cílem sice byli hlavně vojáci, ale my jsme často pracovali v jejich blízkosti. Občas dopadla bomba jen několik set metrů od nemocnice. Také proto bylo tak těžké sehnat dostatek lékařů.

V kurdském městě Dohuk máte soukromou ordinaci. Proč jste se rozhodl riskovat a každý den jste dojížděl do Mosulu?

Na jednu stranu mě lákala profesionální práce v MSF. Byli jsme přímo v Mosulu a jediní jsme poskytovali první pomoc raněným, kteří by převoz bez nás nepřežili.

Pak jsem se také stal takovým pojítkem mezi nimi a místními úřady. A to byla někdy opravdu velká výzva. Bojovali jsme s nejrůznějšími omezeními, na která naráželi někteří pacienti během převozů do nejbližších nemocnic. Například těhotné ženy, které neměly manželský certifikát, protože IS používal vlastní dokumenty - nyní jsou neplatné. Dívky, které si islamisté vzali za manželky, byly podle iráckých papírů stále panny, ačkoliv byly těhotné, a proto je v nemocnicích nechtěli přijmout.

Přicházelo k vám hodně těhotných žen? Většinou nebývá zvykem, že se ve válce rodí hodně dětí. Ale vzhledem k tomu, co je známo o brutálním zacházení bojovníků IS se ženami, dá se předpokládat, že těhotných dívek nebylo málo.

Samozřejmě, a to pro ně uprchnout z Mosulu nebylo rozhodně nic jednoduchého. Přicházely vážně raněné. Byly to ty nejkomplikovanější případy. Často jsme ošetřovali natržené dělohy, krvácení a podobně. Jednou se k nám dostala dívka s vážně poraněnou dělohou, ztrácela hodně krve a my jsme nebyli vybavení na to, jí pomoci. Ve dvě hodiny ráno se nám ale podařilo ji přes několik vojenských stanovišť dostat do nemocnice, kde ji okamžitě operovali. Provedli jí celkovou hysterektomii. Dítě zemřelo, ale jí zachránili život.

Po osvobození od teroristů

Irácké a spojenecké jednotky osvobodily Mosul od Islámského státu loni v červenci. Do města se vrací život, ale stále v něm jsou nevybuchlé bomby. Jak se změnila bezpečnostní rizika? 

Dnes je bezpečnostní situace stále velmi nejistá. Město je sice pod kontrolou iráckých vojáků, vidíte je na každém rohu a východní část města se zdá klidná. Ale je třeba klidná dva tři měsíce, pak najednou slyšíte výbuchy. Jde o nášlapné miny, které tam zůstaly nastražené, nebo sebevražedného atentátníka. Bezpečnostní situace kolísá a je nejasná.

Video: Angelina Jolie navštívila západní Mosul

Angelia Jolie navštívila zpustošený Mosul | Video: Reuters |  01:12

To se zřejmě projevuje i na náladě mezi lidmi. Cítíte v nich nejistotu a vzájemnou nedůvěru?

Lidé se navzájem znají. Někdy mi někdo z personálu naznačí, že pacient, který právě přišel, spolupracoval s IS nebo že tihle lékaři se k nim přidali či s nimi pracovali. Jenže tady je třeba rozlišit to, že doktoři v Mosulu museli spolupracovat. Stejně tak zaměstnanci v nemocnicích. To ale neznamená, že by se k IS přidali. Prostě dostali na výběr: spolupráce, nebo smrt.

Při osvobozování byli členové IS většinou zastřeleni. Irácké úřady mají seznamy lékařů, kteří s teroristy spolupracovali. Vyšetřují je a někoho, kdo by byl členem IS, by jako státního zaměstnance nepřijali. Na podzim loňského roku například dostávaly výplatu ze zhruba 30 tisíc zdravotníků jen pouhé tři tisíce lidí, kteří byli takzvaně očištěni.

Věří obyvatelé těmto seznamům? Co pak třeba obyčejní lidé, kteří podporovali IS a teď se spolu s ostatními do města vracejí?

Je pravda, že ve městě panuje nedůvěra. I ve zdravotním centru máme občas takzvaného rizikového pacienta. Například někdo z personálu řekne, že tohle byla žena bojovníka IS. Protože tu pracují lidé, kteří v Mosulu žili celou dobu, znají místní rodiny. Pracují ve stresu a mají strach. Když někoho takového poznají, odcházejí ven na ulici ze strachu, že se pacient třeba odpálí. Pokud je ale zraněný, musíme ho ošetřit. To ostatní je pak na bezpečnostních složkách, my nemůžeme hodnotit, jestli někdo byl nebo nebyl v IS.

Takže mají stále strach?

Ti lidé žili v hrozném strachu několik let. A po osvobození vyžadovali, aby se všichni spolupracovníci IS zastřelili. Cítí, že jinak nebudou mít klid. Jenže něco takového udělat nejde. Dnes je to lepší, ale stejně mají pořád strach.

Jsou tu lidé, kteří věří, a myslím si to i já, že kdyby Islámský stát znovu přišel, najdou se celé rodiny, které by to oslavily. Vrátili se lidé, kteří by IS znovu podpořili. Nejde říct, o jak vysoké procento se jedná, ale takoví lidé tam rozhodně jsou.

Nejsou i ti v ohrožení? Mstí se lidé na sobě za křivdy během okupace IS?

Znám to jen z doslechu, ale mám to potvrzené z několika zdrojů. Lidé, o kterých se všeobecně ví, že sympatizovali s islamisty, v noci mizí. Stojí za tím irácké jednotky, hlavně šíitské milice.

Elektřina jen na pár hodin

Jak teď vypadá život v Mosulu?

To můžu popsat jen z hlediska infrastruktury a lékařské péče. Dříve byla jedna hlavní nemocnice ve východní části města a asi pět nemocnic v západní. Teď tam jen částečně funguje jedna z nich, ostatní musí zastat menší zdravotní centra, která podporujeme a obnovujeme. Ta nabízejí primární lékařskou péči.

Vláda dělá málo pro to, aby se to zlepšilo. Platy jsou tak nízké, že stále bojujeme s nedostatkem personálu. Elektřina ve městě funguje jen tři až šest hodin denně. Zbytek provozu musí obstarat soukromé generátory. Některé části města stále nemají přívod čisté pitné vody. Stavební práce v západním Mosulu jsou velmi pomalé. Není jasné, jestli vůbec existuje nějaký vládní plán, jak Mosul znovu renovovat. V současné době přitom jen v západním Mosulu žije kolem 300 000 lidí.

Jaké jsou tedy největší problémy, kterým obyvatelé rok po osvobození čelí?

Spousta lidí přišla úplně o všechno, včetně střechy nad hlavou. Přicházejí a vidí totální zkázu. Mnohokrát jsem viděl, že se pak raději vrátí do uprchlických táborů. I když se snaží znovu postavit zničený dům, nemají žádné prostředky ani výdělky. A jak jsem říkal, vláda jim v tom pomáhá jen velmi málo.

Jak vidíte budoucnost Mosulu?

Je to frustrující, protože nevidím žádný vládní plán na obnovu města. Lékaři mají málo peněz, kromě zdravotních center tam není jediná plně funkční nemocnice. Infrastruktura je katastrofální.

Video: Mosul je stále v troskách

I po osmi měsících od vysvobození iráckou armádou je Mosul stále v troskách | Video: Rádio Svobodná Evropa, František Grossmann |  00:59

autor: Simona Fendrychová | 13. 7. 2018

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama