Když se v roce 1950 rozhodl čínský diktátor znovu připojit Tibet k Číně, patřila nadmořská výška a s ní spojené problémy s dýcháním k problémům čínské armády. Vojáci nebyli zvyklí na tak řídký vzduch. Druhou těžkostí byly silnice. Do Tibetu žádné asfaltové nevedly, takže vojsko se přesouvalo pomalu a zásobování bylo komplikované.
Přesto dvacet tisíc čínských vojáků stačilo na to, aby donutili tibetské vedení - hlavně 14. dalajlamu - uznat čínskou svrchovanost a spokojit se s autonomií uvnitř Číny. Tibetští vojáci měli staré zbraně a jezdili na koních, proti čínské převaze měli jen omezené šance.
Invaze začala před 70 lety, 7. října 1950, a probíhala v těchto dnech. Mao a dalajlama podepsali sedmnáctibodovou dohodu v květnu následujícího roku. Peking v ní slíbil respektovat tibetský politický systém, náboženství a kulturu. Tato smlouva připomíná mnohem pozdější dohodu s Británií o předání Hongkongu Číně s tím, že zůstane zachována samospráva města pod heslem "jedna země, dva systémy".
Tibet vyhlásil samostatnost v roce 1913. Tibeťané měli vlastní pasy a všechny atributy nezávislého státu. Invaze toto období ukončila. Pro nápad anektovat Tibet si Mao získal ještě přes samotnou operací souhlas Stalina. Historička Jung Čang ve své biografii Maa cituje záznamy z jeho rozhovoru se Stalinem 22. ledna 1950 v Moskvě. Sovětský vůdce čínskému diktátorovi doslova řekl: "Je dobře, že se je chystáte napadnout. Tibeťany je potřeba zkrotit." Pak Maovi poradil, aby do Tibetu přestěhoval etnické Číňany.
Ve svém prvním projevu po začátku invaze čínský vůdce prohlásil, že vydal rozkaz k "osvobození tří milionů Tibeťanů od imperialistického jha a k upevnění národní obrany na západní hranici Číny".
Zpočátku vycházel s dalajlamou v dobrém a posílal mu dary, například promítačku. Pak začala čínská propaganda šířit fámy o údajných zvěrstvech, kterých se tibetská teokracie dopouští. Například že mučí lidi stahováním kůže zaživa, přeřezáváním šlach nebo vypichováním očí. Tato propaganda měla ospravedlnit čínský vpád v tom smyslu, že přináší barbarům civilizaci.
V roce 1956 Číňané dokončili dvě silnice vedoucí do Tibetu. Čínský režim začal od obyvatel vymáhat potraviny a zabavoval jim zbraně. Tibeťané se začali bouřit a vytvářet ozbrojené oddíly. Přibývalo střetů a mrtvých. V březnu 1959 se rozšířila po Tibetu zpráva, že čínští vojáci chtějí unést dalajlamu. Ve Lhase se sešly na demonstraci desetitisíce lidí a žádali odchod Číňanů.
Mao se rozhodl zakročit silou a odpor Tibeťanů definitivně zlomit. 17. března uprchl dalajlama do Indie. Existují dvě verze této události. Podle jedné se ho Čínští vojáci pokusili zatknout, ale nepodařilo se jim to. Jiné zdroje uvádějí, že Mao Ce-tung záměrně nechal dalajlamu utéct. Po jeho útěku vjely do Lhasy čínské tanky.
Po rozdrcení povstání armáda v ještě masivnější míře vymáhala od lidí potraviny, dobytek a obilí. Na mnoha místech Tibetu propukl hladomor. Zároveň Mao spustil v duchu svého přesvědčení, že náboženství je jed, kampaň proti tibetskému buddhismu.
"Posvátné knihy byly použity jako hnojivo a z obrázků Buddhy a súter se záměrně vyráběly boty (…). Počet tibetských klášterů klesl z 2500 v roce 1959 na sedmdesát o dva roky později. Ze 110 tisíc mnichů jich zůstalo sedm tisíc," shrnuje historička Jung Čang.
