Karjakinová v této souvislosti zmiňuje například napjatou situaci na frontě či výměnu náčelníka generálního štábu Valerije Zalužného. "O některých záležitostech se mlčí nebo se lidem říkají jen obecné věci," hodnotí.
Reportérka a moderátorka je také přesvědčená, že Rusové proti Ukrajincům vedou "genocidní válku" a jakákoliv dohoda s nimi je nemožná. "Pokud by si jiná země vzala část území Česka a řekla: 'pojďme vyjednat mír a budeme žít v míru', věřili byste jí? Každý přece vidíme, co Rusové páchají, kamkoliv přijdou. Vždyť jenom v Kyjevské oblasti za měsíc okupace zabili přes tisíc civilistů," připomíná v rozhovoru, který reportérovi Aktuálně.cz poskytla přímo v Kyjevě.
Rusové otevřeli další frontu a po rozsáhlém pozemním útoku v Charkovské oblasti se jim podařilo obsadit několik příhraničních vesnic. Vnímá ukrajinská veřejnost tento vývoj jako chybu armády nebo spíš smutný důsledek nedostatku zbraní?
Nejde o politickou otázku, ale vojenskou záležitost, proto nechci moc spekulovat o veřejném mínění. Řeknu vám tedy svůj osobní názor. Hodnotím to jako neuspokojivý výsledek nedostatku zbraní a munice. Je možné, že došlo k nějakým operačním přehmatům nebo chybám, ale nejsem vojenský expert. Tento případ jasně ukazuje, co se stane, když Ukrajině dojdou zbraně. Rusové jich mají naopak víc než dost a silně útočí, dokud obléhané území buď úplně nezničí nebo ho neobsadí.
Ukrajina se potýká s problémy i na Donbasu, na nějž Rusové v posledních dnech stále usilovněji tlačí. Také Zelenského popularita klesla. Je jeho pozice stále silná?
Na Ukrajině je pořád nejoblíbenějším politikem. Ano, ve srovnání s prvními dny invaze jeho popularita poklesla, ale to je přirozené. A je také normální, že je za mnohé věci kritizován.
Za co konkrétně?
V určité části občanské společnosti nebo mezi novináři panuje očekávání, že by Zelenskyj a ukrajinská vláda měli být ke svým lidem upřímnější. Prezident i jeho tým se domnívají, že je správné udržovat určitou informační politiku, díky níž dochází ke kontrole potenciální paniky. Snaží se přimět lidi, aby věřili, že je všechno v pořádku, že to zvládneme a že Ukrajina válku vyhraje. To je samozřejmě skvělé, všichni musíme mít tohoto ducha, abychom mohli jít dál. Paniku si nemůžeme dovolit.
A je stále možné, aby Ukrajina tuhle válku vyhrála?
Ano, ale je mnoho věcí, které nejsou veřejnosti přístupné a o kterých by se Ukrajinci rádi dozvěděli více. A to je operační situace v první linii. Uvědomte si, že v každé ukrajinské rodině někdo bojuje. Lidé si mohou porovnat, co jim říkají jejich příbuzní s tím, co slyší ve zprávách.
Tím myslíte, že situace na frontě je horší, než prezident a ukrajinské politické vedení tvrdí?
Jde spíš o to, že by si Volodymyr Zelenskyj přál, aby se o skutečné situaci tolik nemluvilo. O některých záležitostech se mlčí nebo se lidem říkají jen obecné věci. Nemůžu říct, že by prezident nebyl mediálně dostupný. Neustále pořádá tiskové konference, je k dispozici, poskytuje rozhovory. Je pravděpodobně jedním z nejotevřenějších prezidentů v ukrajinské historii. Ale to pořád neznamená, že máme odpovědi na zásadní otázky, které je třeba zodpovědět.
Angelina Karjakinová
Oceňovaná ukrajinská novinářka a mediální manažerka nyní vede zpravodajství v ukrajinské veřejnoprávní televizi Suspilne. Mezi lety 2017 a 2020 pracovala jako šéfredaktorka velké nezávislé stanice Hromadske, následně spoluzaložila organizaci Public Interest Journalism Lab, která se snaží popularizovat osvědčené postupy žurnalistiky ve veřejném zájmu v digitálním věku. Angažuje se také v iniciativě The Reckoning Project ukrajinských a mezinárodních reportérů, analytiků i právníků, jejímž cílem je dokumentovat ruské válečné zločiny. Dříve pracovala pro kyjevskou kancelář Euronews. Věnovala se investigativní novinařině, pokrývala ukrajinskou politiku, masové protesty na Majdanu v roce 2014 proti tehdejšímu prezidentu Viktoru Janukovyčovi i válku na Donbase.
Myslíte tím třeba odvolání Valerije Zalužného z funkce náčelníka generálního štábu ukrajinské armády? Minulý týden se stal velvyslancem ve Velké Británii.
Je to tak. Zalužnyj je mezi Ukrajinci opravdu populární, ale změnou armádního velení (Zalužného nahradil generál Oleksandr Syrskyj, pozn. red.) se Ukrajina nezhroutila. Nic dramatického se nestalo. Zdá se, že tahle výměna vlastně proběhla hladce. Každopádně přesně tohle téma bylo jedním z důvodů, proč jsme chtěli, aby prezident a jeho tým byli upřímnější, protože kolem toho kolovala spousta fám. Z našich zdrojů jsme věděli, že se prezident na tento krok připravuje. Kladli jsme mu otázky, proč se chystá vyměnit generála Zalužného. Je to proto, že je tak oblíbený? Je to kvůli nějakým konkrétním chybám, kterých se během svého působení dopustil?
Měli jsme pocit, že prezident Zelenskyj v této věci není otevřený do té míry, jakou bychom si v demokratické zemi přáli. Ano, náš stát je ve válce a existuje spousta omezení ohledně témat, o nichž chce hlava státu mlčet, ale zdálo se, že rozhodnutí odvolat Zalužného bylo spíš politické než vojenské. Pokud to je politické rozhodnutí, mám pocit, že prezident o tom mohl být vůči veřejnosti otevřenější. Zvlášť když jde o tak oblíbenou osobnost ve společnosti.
Přijala ukrajinská veřejnost tuhle změnu v nejvyšším velení armády?
Nikdo proti tomu ve městech neprotestoval. Je ústavním právem prezidenta tento krok učinit a on ho udělal. Nebylo to nic nezákonného. Jen vám vysvětluju, proč se nám nelíbilo, jak to udělal. Vůbec nám to nepřipadalo jako otevřený a transparentní proces.
Ukrajinský parlament přijal nový mobilizační zákon, který brannou povinnost snížil z 27 na 25 let. Bylo to nutné? A pomůže situaci na bojišti?
Bylo to nutné. Potřebovali jsme soubor pravidel, který by stanovil rámec, jak v této válce bojovat a za jakých podmínek mobilizovat lidi. Ale opět… Nepřipadalo mi to jako příliš dobře organizovaná práce prezidentovy strany Služebník lidu, která má většinu v parlamentu. Když se zákonodárci zabývali pozměňovacími návrhy, v sále bylo jen několik desítek poslanců. Kde byl ten zbytek, nevíme. Prostě nepřišli. Navíc trvalo několik měsíců, než ten zákon přijali. Jasně, je to složité a vím, že byly tisíce pozměňovacích návrhů, ale i tak…
V Česku a dalších evropských zemích mnozí politici mluví o tom, že by mělo být uzavřeno příměří s Ruskem. Je to samozřejmě rozhodnutí Ukrajiny a musí to být za podmínek, které si stanoví Kyjev, ale zajímalo by mě, kolik Ukrajinců případné zahájení takových rozhovorů podporuje.
A proč bychom tedy doteď vůbec bojovali? Když se přestaneme bránit, Rusové bojovat nepřestanou. Budou naopak dál postupovat. S Rusy se v žádném případě nemůžete dohodnout. Pokud by si jiná země vzala část území Česka a řekla: "pojďme vyjednat mír a budeme žít v míru", věřili byste jí? Každý přece vidíme, co Rusové páchají, kamkoliv přijdou. Vždyť jenom v Kyjevské oblasti za měsíc okupace zabili přes tisíc civilistů. Byly to celé rodiny s dětmi.
Ve chvíli, kdy přestanete klást odpor, nejenže zaberou území, ale vyhubí ukrajinské obyvatelstvo. Podívejte se, co dělají na okupovaných územích. Podívejte se, co dělají v Mariupolu, na Donbasu, v Záporožské oblasti, co udělali v Černihivu nebo Buči. Otázka možného příměří je pro celou ukrajinskou společnost úplně mimo mísu. Rusové proti nám vedou genocidní válku a dohoda s nimi bohužel není možná.
Důležité je také zdůraznit, že odpor proti ruské armádě je skutečně celonárodní, bez ohledu na politické názory. V této válce bojují bok po boku Zelenského podporovatelé i lidé, kteří ho kritizují - a jak už jsem zmínila, je za co. I kdyby tu byla jiná vláda a prezident, budeme dál bojovat. Každý, kdo se cítí být Ukrajincem, bude dál bojovat. Zapojují se všichni. Podívejte se na krymské Tatary, Židy a další národnostní menšiny. Všichni pomáhají, dobrovolničí nebo vstupují do armády.
