Praha - Omar se narodil v Tunisku, Adam pochází z Ghany. Oba se ještě jako kluci rozhodli odejít do Evropy a cesty je zavedly na italský ostrov Lampedusa.
Jejich příběh o hledání nového domova přináší film belgického režiséra Tima De Keersmaeckera, který se představí na festivalu Jeden svět.
Italské ostrovy jsou pro mnoho migrantů pouze přestupní stanicí. Ani Omar s Adamem si nepředstavovali, že by měla na tomto místě jejich cesta skončit.
Jeden svět 2016
Přehlídka dokumentů Jeden svět se z Prahy přesunula do dalších 32 měst v Česku a do Bruselu.
Představuje 123 filmů z 62 zemí.
Podrobný program v regionech NAJDETE ZDE.
Aktuálně.cz vytvořilo k festivalu speciál.
"Když jsem přijel, hledal jsem Řím nebo Sicílii," vzpomíná Omar. "Bylo mi špatně a říkal jsem si 'Kde jsou lidi a domy? Tohle je snad vtip'."
Zdánlivě šťastni
Omar k italským břehům připlul na člunu přes Středozemní moře. Ujala se ho rodina místního lékaře.
Díky ní získal zázemí a začal pracovat v centru pro uprchlíky. Adamovi pomohli lidé vlastnící rodinný hotel, ve kterém uklízí.
Dá se říci, že měli oba dva štěstí. Časem se naučili jazyk a zapojili se do běžného života na ostrově.
Zdánlivě jim nic nechybí.
Oni však - přes všechnu vděčnost - jako by chtěli od života víc.
Telefonáty domů
Lampedusa se v teplých měsících zdá být na první pohled rájem na zemi. V čistém moři, jehož vlnky omývají bílé kamenité břehy, se odráží jasně modrá obloha.
Slunce pálí na fasády domů, uvnitř kterých se prostřené stoly dvakrát denně plní pokrmy středomořské kuchyně. Ve městě panuje relativní klid. Nikde nevybuchují bomby, lidem nehrozí bezprostřední nebezpečí, mohou pracovat, mohou jít do školy.
Ani v takovém prostředí ale nemusí být jednoduché se usadit. A zapomenout na život jinde, před nímž jste utekli.
Adam chodí do školy, odpoledne uklízí v rodinném hotelu, po večerech se ve svém pokoji modlí k Alláhovi - a ve volných chvílích hraje fotbal s kamarády. Své adoptivní rodiče už vlastně považuje za vlastní.
Přesto každý týden telefonuje své babičce, která stále žije v Ghaně. Vzpomíná třeba na oblíbené jídlo, které mu kdysi vařila.
Touha po domově
"Když utečete, abyste začali nový život, není možné, abyste si stýskali po svém minulém životě," tvrdí Adam. "Chybí mi jen má babička," dodává posmutněle.
S tím, jak mluví, se v jeho tváři objevuje melancholie. "Jsem tu šťastný, ale jedna věc mi tu chybí," říká a obličej již nedokáže skrýt pocit zklamání. "Nejsem tu tak úplně svobodný."
Pak nahlas zvažuje své možnosti.
Nemůže jít, kam by chtěl, dělat, co by chtěl. Ani v Itálii na břehu Středozemního moře pro něj život není jednoduchý. "Nejsem si jistý, jestli budu moci být kdy svobodný, když budu žít s nimi," říká.
I Omar se cítil sám, a proto se rozhodl Lampedusu a svoji novou rodinu opustit. A přestěhovat se.
Nikdo ho nechápal, měl přece všechno, co k životu potřeboval.
Nový přítel
Na Facebooku se Omar seznámil s pětašedesátiletým Angličanem, se kterým odešel na Sardinii. Doufal, že našel přítele, který mu pomůže v jeho další životní cestě.
"Bylo mu skoro 66 let. Věděl, že jsem to v životě neměl lehké. Doufal jsem, že bude něco jako můj otec," vzpomíná v dokumentu.
Brzy mu došlo, že má být jejich vztah o něčem jiném,... a rozhodl se znovu odejít. Tentokrát až do Švédska, kde žil jeho bratr.
V deštivém Stockholmu vypráví svůj příběh stále v italštině. Jeho tvář zvážněla, zarostla vousem a ztratila opálení.
"Chtěl bych mít někoho, kdo mě bude ochraňovat a milovat," vysvětluje. "Někoho, kdo se mnou zůstane, kdo bude znát opravdového Omara."
Ani Omar, ani Adam nejsou ostrovem sami pro sebe. Stejně jako statisíce dalších migrantů proudících do Evropy, mají i tihle dva chlapci svůj vlastní příběh a touhy.
Dokument Žádný člověk není ostrov sám pro sebe podává bolestné svědectví o samotě a o potřebách, které má každý člověk - bez ohledu na to, odkud pochází. Pouhé dosažení evropské pevniny není konec cesty.
Začít nový život znamená vybudovat si nový domov. Nikdo nechce být sám.
No Man Is An Island (Žádný člověk není ostrov sám pro sebe). Tim De Keersmaecker. Adam s Omarem jsou mladí kluci vyvrhnutí osudem na břehy italského ostrova Lampedusa. Záchranný kruh jim hodily dvě italské rodiny, které se o ně už několik let starají. Tunisan Omar pracuje v Centru pro uprchlíky a Adam z Ghany uklízí rodinný hotel. Oba se každým dnem snaží vzdálit životům, které opustili a k nimž se už nemíní vrátit. Zakotvit v novém prostředí, které je pro mnoho migrantů pouze přestupní stanicí, je ale těžší, než si představovali. Vědí, že jejich cesta na tomto ostrově nekončí. Jenom v sobě budou muset najít odvahu začít jinde úplně znova. Film bohatý na obrazové metafory podává působivé a osobní podobenství o člověku, který pro sebe buduje nový domov.
