S Chatou pod Rysi je neodmyslitelně spjatá i latrína. Tu loni smetla bouře. Je již opravená?
Ano, je. Chata bez latríny je dost velký problém. Pak vám mohou turisté chodit na záchod kamkoliv, i tam, odkud bereme vodu.
Byla to krizová situace, ale naštěstí se to stalo jen čtyři dny před zimní uzávěrou. Nechtěli jsme ji stavět na začátku zimy, tak jsme ji nechali provizorně bez stěn. S výhledem na všechny světové strany.
Na přípravu jsem měl celou zimu. V květnu jsme vynesli čtyři stěny a střechu na zádech. O víkendu před letní sezónou jsme ji přijeli postavit, aby byla do 1. června hotová. Přijeli i Jožo Kubáni a Pavol Barabáš a pomalovali stěny. Letos v létě plánujeme přistavit ještě jednu, abychom vyřešili problém s řadami.
Nežádoucí hygienický odpad by měly zredukovat i nové moderní toalety, které plánuje turistický oddíl Hikemates u chaty vybudovat. Co si o nich myslíte vy?
Veřejnosti se nelíbí. Lidé mají rádi krásné, malované latríny s velkým výhledem, ne ufonské záchody bez oken. Navíc materiál na latrínu jsme vynášeli na zádech, je v ní spousta práce a lásky. Tyhle záchody vynáší vrtulník.
Turistický klub tvrdí, že budou šetrné k životnímu prostředí a svým designem zapadnou do alpského prostředí.
Mně se nelíbí. Když chcete dnes něco prodat, řeknete, že je to ekologické. Jak to někdy slyším, otvírá se mi kudla v kapse. Když to nebude fungovat a budeme to muset rozebrat a snést, tak se potom všech zeptám, jak to bylo ekologické.
Ta technologie je velmi jednoduchá. Nádrž o dvou kubických metrech, tam to spadne a tekutá složka přeteče do terénu. Dala by se namontovat do naší latríny a fungovalo by to úplně stejně.
Jaké byly první dny po zahájení letní sezóny?
První návštěvník dorazil hned v sobotu v sedm hodin ráno. Přišlo poměrně dost lidí.
Změnil se v průběhu let počet návštěvníků Chaty pod Rysy?
Byly roky, kdy k nám jezdili východní Němci, protože nikam jinam nemohli. Těch byl tak milion, byli to velcí turisté. V dobách socialismu se na chatě každoročně konaly mezinárodní výstupy mládeže po stopách V. I. Lenina. Když to srovnám, návštěvnost je stále víceméně stejná.
Jednou jsou davy, pak zaprší a nikdo nechodí. Nejhorší je si naplánovat výstup během slunečného dne, pak to tam zkolabuje a musí se dlouho čekat. To je častá chyba. Takže bych doporučil vyrazit i za horšího počasí.
Je pravda, že pod Rysy jsou někdy hodinové zácpy?
Ano, ale to se stává asi jen třikrát za sezonu. Dříve se to považovalo za normální, ale dnes to vyvolává hysterii a všichni to řeší jako medvědy. Problémy mohou nastat jen tehdy, když lidé nedodržují směr a vracejí se stejnými řetězy, kterými přišli.
Jaká byla vaše největší návštěvnost v loňském roce?
Oficiální počty hovoří o 1200 až 1300 lidech za den, z toho bylo 1000 Poláků. Myslím, že byly i silnější dny, kdy přišlo asi 1500 lidí, ale ty se nepočítaly. To jsou však statistiky z Rysů, ne z chaty.
Kdy je podle vás nejhorší doba na túru na Rysy?
Hodně turistů má zafixované datum 15. srpna. Ale nejhorší doba bývá, když tři dny prší a pak vyjde slunce. Já nejraději vyrážím, když přestává pršet, ale ještě trochu poprchává. To pak nikde není ani noha, vzduch krásně voní, je ticho a klid. Přede mnou se odehrává úžasné divadlo a já vím, že jdu na dobrou a ještě lepší podívanou.
Jaké nejčastější chyby dělají turisté, kteří k vám přijedou?
Největší chybou je, že si sebou berou stres z města a příliš spěchají. Přijdou s vyvalenýma očima, zkontrolují si hodinky, aby zjistili, jací jsou rekordmani, vyfotí se a běží dolů. Za mě je to zkažená túra.
Když už jsou v přírodě, měli by si i na chvíli sednout, dát si čaj, polévku. Podle mě není důležitý cíl, ale pocit, který si z túry odnesete. Je to důsledkem dnešní uspěchané, konzumní společnosti.
Když v září napadne sníh, zlepší se to. Tehdy se vytratí uspěchanci a začnou chodit lidé, kteří mají hory opravdu rádi a chodí pomalu. Když pak někoho potkám, jsem i já šťastný. Pozdravím ho, usmějeme se na sebe.
Rozčilují vás nepřipravení turisté, kteří si například nezvolí vhodnou obuv?
Nevyčítám jim to, ale důležité je, aby s sebou vždy měli mačky, ideálně s centimetrovými hroty. Většinou ale nosí značkové oblečení. Vědí, co si mají vzít na sebe. To spíš my nosiči chodíme v otrhaných tričkách. My to neřešíme, protože i kdybychom zmokli, můžeme si oblečení hned na chatě vyprat.
Je pravda, že když potkáme horského nosiče, neměli bychom s ním mluvit?
Přesně tak. Nosič, který má na zádech 90 kilo, není schopen říct ani slovo. A hlavně se musí plně soustředit na své nohy. Zkuste si naložit na záda sto kilo a jen tak jít do schodů. I profesionální kulturisté, kteří na to nejsou zvyklí, s tím mají problém. V tom tkví ta krása - plně se soustředíte na cestu a odstřihnete se od celého světa kolem sebe.
Kolikrát týdně si vy osobně zajdete na chatu?
Třeba dvakrát nebo třikrát. Neustále doplňuji zásoby na chatě a zároveň se starám o turisty, kteří si to chtějí vyzkoušet. Jsme jediná chata, která to umožňuje. Slováci jsou velmi pracovití, v tomto ohledu je to nejlepší klientela na světě.
Je vám 72 let. Kolik kilogramů ještě unesete?
Ještě loni jsem nosil 50 až 60 kilo.
Baví vás to ještě?
Ano, je to relaxace. Život zpod krosny vypadá úplně jinak. Už jen tím, že jdu pomalu, jsem v ostrém kontrastu s tím uspěchaným a upovídaným světem tam dole.
Máte už představu, kdo po vás převezme úlohu chataře?
Musí to být člověk, který na Rysích pracuje a celou chatu už dokonale zná. Kdyby to bylo na mně, vybral bych někoho z chlapů, kteří tam pracují už dvacet let. Už jsem je natolik zaučil, že bych se o chatu vůbec nebál.
Lidé si ani nedokážou představit, co všechno péče o horskou chatu obnáší. Když připravujeme chatu na zimu, je to jako když chcete odstavit zaoceánský parník. Poslední týden před uzavřením pracuje deset lidí. Musíte tam nechat své srdce. Když spadne lavina a odnese půlku chaty, nevzdáváte to. Stalo se nám to v roce 2000, a i když zuřila zima, dali jsme ji zase dohromady.
Tak smutně skončila Kežmarská chata. Vyhořela, chatař se sbalil a odešel. Opravdový chatař musí být jako ten z filmů Měděná věž a Orlí pero. Když je zavřeli do vězení, chtěli se jednoho dne na chatu vrátit a uvést ji znovu do provozu.
