Studie britské nezávislé organizace New Economics Founfation (Nef) a Open University praví: 18. červenec tohoto roku je dnem, kdy se Česká republika dostává do "ekologického dluhu".
Kalendář ekologického dluhu
Kalendář ekologického dluhu, který organizace zveřejnila, ukazuje dny v kalendářním roce, v nichž se určitá skupina zemí fakticky přestane spoléhat na vlastní přírodní zdroje a začne žít na úkor zbytku světa.
Princip "dne ekologického dluhu" by se dal přirovnat například ke "dni daňové svobody", kdy občan dané země přestává vydělávat na stát a začíná vydělávat na sebe (více ZDE).
Infobox
EKOLOGICKÝ DLUH
"dlužníci" 2006 1. Nizozemsko 2.3. 2. Japonsko 3.3. 3. Itálie 13.4. 4. Velká Británie 16.4. 5. Řecko 29.4. 6. Španělsko 1.5. 7. Švýcarsko 6.5. 8. Portugalsko 13.5. 9. Německo 29.5. 10. USA 24.6. 11. Česká Rep. 18.7. 12. Francie 27.7. 13. Maďarsko 2.8. 14. Polsko 5.8. 15. Dánsko 17.8. 16. Turecko 27.9. 17. Rakousko 1.10. 18. SVĚT 23.10. 19. Slovensko 11.11.Zdroj: NefPři současné úrovni spotřeby přírodních zdrojů v České republice začne průměrný Čech žít nad své ekologické možnosti a ocitne se v ekologickém dluhu právě dnes, 18. července.
TIP: Stáhněte si kalendář ekologického dluhu
S růstem naší celkové spotřeby nastává tento den rok od roku dříve. V současnosti svět jako celek spotřebovává tolik, že se přírodní zdroje nestíhají obnovovat. Celý svět se tak do ekologického dluhu podle vědců z Nefu dostane 23. října.
V dalších letech vědci očekávají, že den světového ekologického dluhu přijde dříve. Mohou za to hlavně rychle se rozvíjející ekonomiky jako Čína a Indie.
Princip ekologické stopy
Výzkum dne ekologického dluhu byl založen na principu takzvané ekologické stopy. Ta umožňuje srovnávat jednotlivé lidské činnosti z hlediska jejich dopadů na životní prostředí.
Jedná se o systém zjišťující kolik půdy a vody lidská populace potřebuje k výrobě potravin, elektrické energie, zajištění dopravy a také k likvidaci vzniklých odpadů.
TIP: Zjistěte si, kolik planet ke svému životu potřebujete vy (anglicky)
"Pokud připustíme, že každému člověku je automaticky přidělen určitý stejnoměrný díl globální atmosféry (případně vklad do ní), pak lidé v bohatých státech spotřebují daleko více, než činí jejich spravedlivý podíl na "globálním atmosferickém uhlíkovém rozpočtu," píše se ve zprávě.
Naše oči jsou větší než planeta
Zpráva poukazuje například na fakt, že Velká Británie v roce 2004 vyvezla do Německa 1500 tun brambor a 1500 tun brambor také z Německa dovezla.
"Nemáme vůbec nic proti dováženému zboží a službám, ale naše oči jsou větší než planeta. Problém je, že chceme spotřebovávat více, než nám naše planeta může dát, a nemyslet na důsledky," říká Andrew Simms, ředitel projektu ekologického dluhu z Nefu.
Podle odborníků není neobvyklé, že státy vyvezou určitý počet nějakého produktu, který vzápětí z té samé země dovezou, jenže ne vždy se jedná úplně o stejnou jakost nebo velikost výrobku.
"Výší své spotřeby a neplacením za důsledky globálního oteplování vytvářejí bohaté země obrovský ekologický dluh pro chudý svět," uvádí zpráva Nefu.
Tvůrci celého projektu doufají, že se den ekologického dluhu stane každoročním srovnávacím ukazatelem zdraví planety.
