Čistí pomníky pokryté mechem. Češi odhalují jména předků padlých za válek na Ukrajině

Na Ukrajině ve válkách zahynuly tisíce Čechů. Podívejte se, jak vznikají jejich pomníky.
Na zanedbaném vojenském hřbitově v Užhorodě "Na šachtě" je pohřbeno 1300 vojáků z první světové války. Více než 50 z nich pocházelo z území dnešního Česka.
Podle návrhu architekta Lukáše Hudáka by mohlo v ukrajinském Užhorodě vzniknout jedinečné pietní místo s kamennými pilony, kde by každý z nich zastupoval zemi padlého vojáka. Jde o ceremoniální prostor a portál vedoucí pomyslným středem hřbitova.
Jiný návrh podoby užhorodského hřbitova "Na šachtě".
Návrh jiné části užhorodského hřbitova jako anglického parku s dochovanými náhrobky.
Foto: archiv Lukáše Hudáka
Jan Gazdík Jan Gazdík
5. 5. 2019 19:51
Jen z území dnešního Česka zahynulo v první světové válce nejméně 350 tisíc mužů. Bojoval v ní někdo z každé české rodiny - ať už v československých legiích nebo v rakousko-uherské armádě. A z každé druhé rodiny v tomto konfliktu někdo padl. U ukrajinského Starého Martyniva jich v boji o přechod řeky Dněstr zahynulo 700 a třeba u Toruně další stovky. Většinou jde o stále neznámé padlé. "Postupně ale získávají jména," říká Pavel Filipek z odboru pro válečné veterány českého ministerstva obrany.

Měst a vesnic, kde leží mnohdy neobjevené nebo zapomenuté ostatky Čechů, jsou na Ukrajině desítky, ne-li stovky. Starý Martyniv, Rivne, Toruň, Josypivka, Žytomyr, Užhorod, Charkov nebo třeba Sokolovo. Tam všude by měly brzy vzniknout zcela nové či obnovené pomníky tisícům Čechů, kteří zahynuli v první anebo druhé světové válce.

Ať už v jednotkách československých legií či rakousko-uherské armády. Nebo mnohem později v boji s nacistickým wehrmachtem.

Na pátrání po zničených či téměř zaniklých pomnících a hrobech se přitom nepodílí jen ministerstvo obrany s Československou obcí legionářskou, ale i desítky amatérských dobrovolníků a badatelů, kterým nejsou lhostejné osudy jejich předků. I to je jeden z důvodů, proč české ministerstvo obrany zahajuje novou etapu výstavby a oprav pomníků vojákům, bez jejichž účasti v legiích by nevzniklo Československo. A také těm, kteří strávili první světovou válku v jednotkách rakousko-uherské armády. Nemluvě o mužích a ženách československého armádního sboru v Sovětském svazu, kteří bojovali proti nacismu.

"Dnes už je vcelku jedno, kdo z našich krajanů kde zahynul. Naši vzpomínku a úctu si zaslouží všichni," říká tajemník Čs. obce legionářské Milan Mojžíš. Podle něj je připomínka důsledků válečných hrůz o to aktuálnější, když je řeč o Ukrajině, na jejímž východě se nyní bojuje s proruskými separatisty.

Jak legionářský tajemník Mojžíš, tak historik Dalibor Vácha zaznamenávají rostoucí zájem současníků o to, kde jejich předci bojovali ve světových válkách. V Rusku, Itálii či Francii. Také je zajímá, kde a za jakých okolností zahynuli a jsou pochováni.

Připomínky zlomových chvil

Vácha například v souvislosti s ukrajinským Starým Martynivem či Toruní (respektive Toruňským průsmykem v Karpatech) mluví o téměř zapomenutých, velmi krvavých a stále málo probádaných bojích. Zahynuly v nich stovky rakousko-uherských vojáků a především Čechů.

I v těchto místech plánuje ministerstvo obrany podle Pavla Filipka výstavbu důstojných pomníků z dílny architekta Lukáše Hudáka.

"Možná doceníme až časem, jak důležité jsou tyto nově vznikající pomníky. Mementa, která připomínají zlomové a tragické chvíle naší historie. Ať už jde o první, či o druhou světovou válku. Zejména projekt na obnovu charkovského pomníku z druhé světové války mě velmi potěšil," konstatuje historik Vácha.

O hrůzách, které se v tamní nemocnici plné raněných sovětských i československých vojáků odehrávaly, když Charkov obsadil wehrmacht, není podle něj možné číst v klidu.

Zájem o osudy "obyčejných" kluků a holek

Úctu k předkům, kteří před sto lety narukovali do velké války, zahynuli v ní a nemají žádný pomník, zmiňuje i Josef Marcián ze Žárovic u Prostějova. Jeho předek Leopold Dokoupil padl v první světové válce v krvavé bitvě o přechod Dněstru u Starého Martyniva. Podle dostupných údajů v ní zahynulo 700 vojáků žijících na dnešním území Česka: Češi, Moravané, Poláci, Němci, Maďaři či Slezané. Většina z nich byli nicméně Češi.

"V archivech jsme zatím dohledali 'jen' přes čtyři stovky jmen našich předků, kteří u Starého Martyniva leží," upřesňuje telefonicky z Ukrajiny Pavel Filipek.

"Zpočátku jsem chtěl zjistit jen osudy kluků a holek, kteří se narodili o něco dříve než já, kteří žili, hráli si, bydleli, milovali se a brali se v místech, která i já tak důvěrně znám a kde žiji. A samozřejmě, s kým pak ti kluci sloužili na vojně," vysvětluje Marcián motivy svého zájmu o předky. "Stále více mě začaly zajímat osudy dalších lidí z našeho regionu. Ukrajinu trochu znám, takže jsem ten zájem rozšířil i na bojové osudy jednotek, v nichž sloužili naši rodáci."

Rovněž on spolupracuje s ministerstvem obrany na "přiřazování" jmen k dosud anonymním Čechům, kteří padli na Ukrajině.

Stovky vojáků 75. pěšího jindřichohradeckého pluku, 35. pěšího pluku z Plzně nebo třeba 5. praporu myslivců z Olomouce, kteří padli v rakousko-uherských uniformách na území dnešní Ukrajiny, zmiňuje i badatel Miloslav Sviták. A stejně tak rostoucí zájem Čechů dozvědět se více o tragických osudech svých předků a zejména o místech, kde zahynuli. Právě Sviták našel před rokem v Josypivce mechem obrostlou mohylu pohřbených Čechů.

"Tu mohylu jsme vyčistili a umístili před ní provizorní tabulku. V pátrání po předcích a místech, kde leží jejich ostatky, pokračujeme. Těch kluků tam leží tisíce," říká badatel, který se nedávno vrátil z další cesty po Ukrajině.

Znovuzrození paměti národa

V Česku se tak podle historika Dalibora Váchy obnovuje vykořeněná vlastnost - kulturní paměť národa. Jedině tak se podle něj lidé poučí z tragédií, jimiž si prošli jejich předci. A když nepoučí, alespoň se zamyslí. "Stále v to doufám, a proto se ostatně historii věnuji. Jen nevím, zda toho jsou schopni i mnozí politici. A vůbec se to netýká jen těch českých," dodává Vácha.

Jinou otázkou je, jak se ke zmíněným aktivitám stavějí ukrajinské úřady. Například starostka Starého Martyniva Olga Charivová je českým projektem na výstavbu pomníku nadšena a všemožně ho podporuje. A není sama.

Na druhé straně ale představitelé jiných ukrajinských měst jen léta slibují. Mění už závazně přislíbená místa k výstavbě pomníků anebo jejich vznik podmiňují opravou místního kostela, školy či parkoviště, kterou by měli Češi zaplatit. Praha ovšem s podobnými "vícenáklady" nepočítá.

I přes všechna nedorozumění se však pokračuje v nové etapě obnovy válečných hrobů čs. legionářů na Ukrajině. Ta byla zahájena odhalením původní podoby zrekonstruované zborovské mohyly v roce 2017 se jmény 237 legionářů, kteří padli v bitvě či okolí Zborova v roce 1917. A pozornost se věnuje i památce Čechů, kteří padli na Ukrajině v rakousko-uherských uniformách.

Video: Vlastenectví není hopsání na stadionech. Je to odpovědnost a láska k pravdě, říká režisér Václav Marhoul

Pravé vlastenectví vede k pocitu hrdosti na svůj národ. Musíte ale splnit jednu zásadní podmínku. Musíte znát svou národní historii, říká Marhoul. | Video: DVTV
 

Právě se děje

Aktualizováno před 8 minutami

Volejbalistky prohrály duel o bronz v Evropské lize

České volejbalistky zůstaly v Evropské lize pod stupni vítězů. V dnešním utkání o bronz ve Final Four hraném v bulharském Ruse podlehly Španělkám 2:3 po setech 26:28, 25:10, 25:23, 16:25 a 10:15 v super tie-breaku. Titul získaly přemožitelky Češek ze sobotního semifinále Bulharky, které porazily Chorvatsko 3:1.

"Je to pro nás zklamání. Věřili jsme v medaili, byli jsme nastartovaní a chtěli jsme urvat, když ne obhajobu, tak nějakou placku. Na Španělky jsme si věřili, byli jsme na ně výborně připraveni, ale bohužel turnaj nás nezastihl v optimální formě," řekl asistent trenéra Martin Hroch.

Volejbalistky v prvním setu zpočátku ztrácely, ale do koncovky šly s náskokem 23:21. O ten sice přišly, vzápětí si postupně vybojovaly tři setboly, ale ani jednou neuspěly. Dvakrát se připravily o šanci ukončit set zkaženým servisem. Naopak Španělky při první šanci setbol využily.

Ve druhém setu se Češkám povedlo od úvodních výměn odtlačit soupeřky od sítě a vybudovaly si šestibodový náskok, který narůstal. Univerzálka Orvošová zvýšila už na 20:9 a hra Španělek se rozpadla. Třetí set byl znovu vyrovnaný a tentokrát Češky koncovku zvládly.

Ve zbytku utkání ale působily unaveněji a měly problém se prosadit v útoku. Ve čtvrtém setu prohrávaly 12:17 a střídání nepomohla. Do rozhodujícího tie-breaku nastoupila základní šestka, ještě snížila z 4:8 na 7:8, ale po sérii nedůrazných smečí slavily bronz soupeřky.

"Nám pak trošku došly síly," řekla kapitánka Andrea Kossányiová k obratu v utkání po třetím setu. "Asi je brzo to soudit. Celou dobu hrajeme jako tým a dneska jsme jako tým nehrály."

Na výkonu týmu už se mohla projevit únava po náročném programu. "Je to pravděpodobné. Holky to táhnou společně třetí měsíc, navíc chybí Míša Mlejnková a je pravda, že jsme to všechno hráli na šest sedm lidí a v závěru nám došly baterky, jak se říká," uvedl Hroch. Volejbalistky mají za sebou úspěšnou kvalifikaci mistrovství Evropy a Evropskou ligu.

Po oddychu se začnou připravovat na ME, které se uskuteční od 18. srpna do 4. září. Ve skupině B se utkají v Plovdivu s domácím Bulharskem, Polskem, Německem, Španělskem a Řeckem.

Final Four Evropské ligy volejbalistek v Ruse (Bulharsko):

O 3. místo:

ČR - Španělsko 2:3 (-26, 10, 23, -16, -10)

Rozhodčí: Geldofová (Niz.), Luts (Belg.). Čas: 134 min. Diváci: 2100.

Sestava a body ČR: Kossányiová 13, Trnková 14, Orvošová 13, Hodanová 13, Šimáňová 9, Valková 1, libero Dostálová - Svobodová 1, Kojdová 2, Bajusz, Nová 3. Trenér: Athanasopulos.

Nejvíce bodů Španělska: Montorová 24, Escamillaová 23.

Finále:

Bulharsko - Chorvatsko 3:1 (-22, 22, 17, 20).

Zdroj: ČTK
Další zprávy