Od naší zvláštní zpravodajky - Ocelárna Acciaierie d'Italia, známější pod svým dřívějším jménem Ilva, je největším závodem tohoto typu v Evropě a jedním z největších na světě. Zaměstnává přibližně jedenáct tisíc lidí a tvoří 75 procent hrubého domácího produktu provincie Taranto na chudém jihu Itálie.
Po příjezdu do města je ve vzduchu cítit nepříjemný zápach a vše zakrývá jemný červený prach. "Je bezpečnější tady v okolí nosit respirátor, vidíte ten kouř?" ptá se Ignazio D'Andria. Ocelárna je odtud vzdálená asi dva kilometry. "Já už tady žiju dvacet let, mě už nezachrání, ale vás by mohl," dodává.
Emise z červenobíle pruhovaných komínů, které se tyčí nad městem, se pro mnohé z místních staly běžnou součástí života. "Každý den musím ten prach uklízet. Naposledy jsem to dělal před dvěma hodinami," popisuje D'Andria, zatímco vlhkým hadříkem otírá okenní rámy svého baru.
Právě tento jemný prach je nejnebezpečnější. Hromadí se na stěračích aut, v okenních drážkách nebo mezi dlažbou. Pochází ze zásob železné rudy a koksovatelného uhlí, které ve městě pokrývají plochu o velikosti devadesáti fotbalových hřišť.
Nadměrný výskyt rakoviny
V chudinských čtvrtích ve stínu ocelárny mají obyvatelé ze zákona zakázáno dotýkat se půdy a ve dvacetikilometrové uzavřené zóně kolem továrny ji zemědělci nemohou obdělávat. Prach a saze také způsobují, že místní vody nejsou vhodné pro pěstování mušlí a podle odborníků mohou za nadprůměrný výskyt rakoviny mezi místními.
U lidí z Taranta se některé formy nádorů objevují o 70 procent častěji, než činí regionální průměr. V oblasti bují také nemoci dýchacích cest, ledvin a kardiovaskulární onemocnění. Děti se častěji rodí se zdravotním postižením, uvádí v reportáži britská stanice BBC.
Lékaři potvrzují, že výskyt nádorových onemocnění kolísá v závislosti na produkci místní ocelárny, což naznačuje souvislost mezi provozem závodu a zdravím obyvatel. "Nejvíce trpí naše děti a není nic, co bychom s tím mohli udělat," říká italská policistka Teressa Mattelaová, která hlídá brány hřbitova nacházejícího se v bezprostřední blízkosti továrny.
Když do města vane jižní vítr, školy musí zavřít. Někdy až pět dní v měsíci. V roce 2010 vydala místní rada nařízení, které zakazovalo dětem hrát si venku kvůli kontaminaci půdy. Místní kolegium lékařů veřejně doporučilo, aby se děti sprchovaly pokaždé, když přijdou z venku.
Studie italského institutu ISS z roku 2019 zjistila, že za sedm let do roku 2012 míra dětského lymfomu v Tarantu dosahovala dvojnásobných hodnot oproti regionálnímu průměru. K podobným výsledkům došla také Světová zdravotnická organizace (WHO).
"Emise ze závodu Ilva způsobují zbytečná úmrtí a nepříznivé zdravotní dopady. Například u mužů a žen starších 30 let žijících v obci Taranto se v nejméně příznivém scénáři odhaduje až 27 úmrtí ročně, zatímco v nejpříznivějším scénáři, tedy v době, kdy je kvalita ovzduší přes rok lepší, se toto číslo snižuje na pět úmrtí," píše WHO.
Soudní bitvy
Donato Vaccaro pracoval v ocelárně v Tarantu třicet let. "Makali jsme jako zvířata," popisuje britskému deníku The Guardian a ukazuje fotografii kolegy pokrytého sazemi. Dává si za vinu smrt svého syna. S manželkou by se rádi odstěhovali, ale hodnota jejich domova klesla a teď je téměř nemožné jej prodat.
Továrna navíc čelí mnoha právním sporům. Mauro Zaratta a jeho manželka Roberta podali žalobu pro zabití z nedbalosti, protože jejich syn Lorenzo v pěti letech zemřel na mozkový nádor. Při pitvě lékaři v jeho mozku našli železo, ocel, zinek, křemík i hliník. Soudci teď zjišťují, jestli právě tyto škodliviny chlapci způsobily rakovinu.
Na konci června Soudní dvůr Evropské unie konstatoval, že by italská vláda měla ocelárnu zavřít, pokud představuje významná rizika pro životní prostředí a zdraví obyvatel. Takový verdikt ale podle tribunálu přísluší okresnímu soudu v Miláně, jehož požádal o rozhodnutí.
