Jen dvakrát ve své historii Spojené státy ztratily pocit bezpečí státu-kontinentu, chráněného dvěma oceány.
Poprvé, když Japonci v roce 1941 napadli námořní a leteckou základnu Pearl Harbor, a podruhé 11. září 2001, kdy na symboly americké moci v New Yorku a Washingtonu zaútočili cizí teroristé.
Jestliže na napadení Japonskem Američané zareagovali vstupem do války po boku zemí bojujících proti mocnostem Osy, v reakci na zničení Světového obchodního centra a Pentagonu vyhlásili válku vlastní. A stanovili pro ni také svá vlastní pravidla, porušující mnoho zavedených zvyklostí.
Válka jako prevence
Hned po 11. září 2001 americký prezident George Bush, do té doby nevýrazný, sám sebe hledající politik, který se do Bílého domu dostal s příslibem skromného angažmá USA ve světě, ohlásil, že Spojené státy nebudou činit rozdíl mezi teroristy a státy, poskytujími jim útočiště.
Uplatněním tohoto pravidla byla válka v Afghánistánu, jež vedla k sesazení hnutí Taliban hostícího v této zemi vůdce Al-Káidy Usámu bin Ládina.
V dubnu 2002 Bush zašel dál a při projevu na vojenské akademii ve West Pointu definoval princip takzvané preventivní války. Ten Spojeným státům vyhradil právo zasáhnout vojensky proti zemi, byť by pro USA představovala jen potenciální hrozbu. Ještě ten samý rok se toto pravidlo stalo součástí národně-bezpečnostní strategie země.
Do praxe byl tento teoretický koncept uveden v roce 2003, kdy Spojené státy zaútočily na Irák, který podle jejich tehdejšího tvrzení shromažďoval chemické a bakteriologické zbraně, což v souladu s novou doktrinou ospravedlnilo vojenský zásah.
Udělej si sám
Zatímco po napadení Pearl Harboru a vstupu do války se tehdejší prezidenti Franklin Delano Roosevelt a po něm Harry Truman rozhodli bránit USA před hrozbou nacismu a fašismu, respektive komunismu vytvářením pevných spojenectví, Bush dal najevo, že si přeje tak málo spojenců, aby mu to nesvazovalo přespříliš ruce.
To vedlo ve svém důsledku k jedné z nejvážnějších roztržek v americko-evropských vztazích.
"Válka s terorismem je daleko komplexnější než jen masivní rozmístění vojáků a zbraní. Terorismus sám o sobě nepředstavuje nepřítele, jde o taktiku užívanou skrývajícím se protivníkem. Vytváření celosvětové koalice spojenců není politickou volbou, jde o jedinou možnost pro tento druh boje," zkritizoval Bushův přístup v deníku International Herald Tribune analytik Gautam Adhikari.
Vyvezeme demokracii
Bush nepřestal svou strategii dál upravovat. Na nominačním sjezdu Republikánské strany v roce 2004 označil za hlavní cíl zahraniční politiky své administrativy rozšíření demokracie na Blízký východ.
Při slavnostní přísaze na počátku druhého funkčního období loni v lednu tento závazek rozšířil na celý svět. "Největší nadějí na mír u nás je rozšíření svobody do celého světa," prohlásil na schodišti Kapitolu George Bush.
Ačkoli americký prezident začal připisovat větší důležitost politickým faktorům na úkor vojenské síly, myšlenkou vývozu demokracie zdaleka nepřesvědčil všechny.
Jak se ztrácí legitimita a důvěra
"Aby Bush světu ukázal, že nejsme slabí, sňal z americké moci veškerá omezení. Tím americká moc ztratila legitimitu, což nás v důsledku oslabilo. Aby povzbudil víru Američanů v sebe sama, popřel, že jsme také schopni páchat zlo. Mezitím se Amerika dopustila omylů, které podkopaly důvěru světa v nás a tím nakonec i naši důvěru v sebe sama," napsal ve své nedávno vydané knize The Good Fight americký analytik Peter Beinart.
Bushův boj s teroristy nevylolal napětí pouze v mezinárodních vztazích.
Morální hranice se ztrácejí
Jakkoli se Američané shodují v tom, že útoky z 11. září ospravedlňovaly mimořádnou reakci, soudy postupně začaly omezovat Bushova "válečná" opatření. Ať už se to týkalo speciálních tribunálů pro podezřelé teroristy nebo monitorování telefonních hovorů. Obojí vyvolalo uvnitř Spojených států dramatický spor.
"Vállka proti terorismu už dávno ztratila své jasné morální hranice. Kdo mohl předvídat, že si bitva vyžádá celonárodní seminář na téma, kdy je v pořádku, pokud Američané mučí vězně a zda topení lidí je k němu možné počítat? Nebo debatu o tom, který článek ústavy je postradatelný? Možná spolu souhlasíme v definici terorismu jako něčeho špatného, stále si však nejsme jisti, jak na něj odpovědět," shrnul vnitroamerický spor při příležitosti pátého výročí útoků na New York a Washington časopis Time.
