Varšava - "Válečná generace je to nejcennější, co máme," tvrdí polský publicista Piotr Semka.
Domácí neboli Zemská armáda
Polsky Armia krajowa (AK), byla největší podzemní odbojovou a ozbrojenou organizací v Polsku během období druhé světové války. Vznikla v roce 1942 spojením Svazu ozbrojeného boje (ZWZ) a dalších odbojových organizací. Měla skoro 300 000 členů. Jejím úkolem nebylo vést otevřený partyzánský boj s nacisty, ale připravit povstání, které by vypuklo ve chvíli, kdy budou nacisté oslabeni.
"V dobách komunismu a i po nich jsou členové naší tzv. Zemské armády připomínkou věrnosti základním hodnotám," dodává.
Polská Zemská armáda (Armia Krajowa, AK, známá i pod pojmem Domácí armáda - pozn. red.) vznikla v únoru 1942. A zůstává dodnes symbolem, na který jsou Poláci nesmírně pyšní.
Nasazení jejích členů symbolizuje třeba příběh Witolda Pileckého.
Tento důstojník Zemské armády se na výzvu velení své tajné podzemní organizace nechal v roce 1940 dobrovolně zavřít do nacistického koncentračního tábora Auschwitz (známý i pod jménem Osvětim, které ovšem Poláci neradi používají - pozn. red.) nedaleko Krakova, aby o tamních nacistických zločinech získal konkrétní a detailní informace. V roce 1943 z tábora s pomocí svých kolegů uprchl a získané informace vynesl ven.
Pileckého následná Zpráva je prvním záznamem o činnosti nacistických koncentračních táborů na území okupovaného Polska.
Členem Zemské armády byl taky Jan Karski, bývalý polský diplomat a kurýr, který v roce 1942 propašoval na Západ první zprávy o holocaustu, tedy o systematickém vyvražďování polských Židů nacistickým režimem. Vlády v Londýně a Washingtonu ale tyto informace nebraly příliš vážně - zněly nadsazeně a nepravděpodobně.
Podzemní stát
"Zničení Polska je nejdůležitějším plánem. Naše síla spočívá v naší rychlosti a brutalitě. Polsko se vylidní a potom bude zabydleno Němci," prohlásil po bleskovém útoku na Polsko v září 1939 vůdce německých nacistů Adolf Hitler.
Jeden z jeho generálů si šifrovaně poznamenal ve svém zápisníku: "Úklid: Židé, inteligence, duchovenstvo, šlechta."
Na území Polska, okupovaného nacistickým Německem, nevznikly žádné kolaborantské struktury jako v jiných zemích Evropy. Obyvatelstvo bylo od počátku určeno k vyhlazení nebo otroctví. V této situaci se taky hned na podzim 1939 rodí tajné struktury polského "podzemního" státu.
"O Polácích se říká, že mají tendenci k improvizaci a nepořádku. Z organizační schopnosti nás nikdo nepodezírá," směje se polský historik Andrzej Łydka. "Polský podzemní stát je přitom fenomén, který nemá v celosvětovém měřítku obdoby," dodává.
Na okupovaném území Polska vzniká celá paralelní, tajná státní struktura, podléhající vládě v londýnském exilu. Má svůj parlament, policejní i vojenské jednotky, tajné soudy a školy. Právě proto Poláci nikdy nemluví o "odboji" během druhé světové války, ale o "tajném" nebo "podzemním" státě.
Vojáci
Zemská armáda tvořila hlavní složku této podzemní struktury. Měla skoro 300 000 členů a vytvořila tak nejsilnější organizovanou vojenskou složku v okupované Evropě.
Poláci měli ze své historie bohaté zkušenosti s ilegální činností a byli zvyklí na dodržování základních zásad konspirace. Každý příslušník AK znal jen pět svých spolubojovníků. Zásadně používal krycí jména.
Postupně se tak Polákům podařilo vytvořit důmyslnou a dobře fungující vojenskou strukturu. Jejím úkolem nebylo vést otevřený partyzánský boj s nacisty, který by vyvolával odvetné akce na civilistech. Zemská armáda měla hlavně připravit povstání, které by vypuklo ve chvíli, kdy budou nacisté oslabeni.
I přesto provedla v letech 1942 až 1944 několik tisíc ozbrojených akcí, včetně úspěšného atentátu na šéfa varšavského gestapa Franze Kutscheru. Později stála za největší akcí polského podzemního státu, tzv. varšavským povstáním.
To vypuklo v srpnu 1944 a chtělo využít oslabení nacistů při rychlém postupu východní fronty. Zároveň mělo zabránit sovětským vojskům, aby obsadili polské hlavní město a ustavili v něm loutkovou vládu, ovládanou Stalinem.
Kvůli brutalitě nacistů i netečnosti sovětských vojáků, stojících dlouhé týdny na varšavských březích Visly, se to ale nepodařilo a povstání krutě vykrvácelo.
Mezi 1. srpnem a 3. říjnem 1944 zemřelo v bojích ve Varšavě 100 až 200 tisíc civilistů, přes 700 tisíc dalších bylo vyhnáno z města. Drtivá většina budov byla srovnána se zemí.
Odsouzeni k zapomnění
Dramatický a v mnoha ohledech výjimečný příběh polské Zemské armády i přesto po válce nepronikl příliš do zahraničí.
Největší tajná armáda Evropy byla předem odsouzená k prohře. Polsko získal do sféry svého vlivu sovětský vůdce Stalin, který stopy po této odbojové organizaci cíleně zahlazoval.
Witold Pilecki, dobrovolník z Osvětími, byl za své členství v Zemské armádě zatčen a komunisty v roce 1948 popraven. Kurýr Jan Karski ze stejných důvodů emigroval na Západ a nikdy už se nemohl do Polska vrátit. "Stejně ale lidé, které vychovala Zemská armáda, sehráli klíčovou roli v našich pozdějších dějinách," připomíná polský historik Piotr Semka. "Bez nich by nebyla polská Solidarita ani naše svoboda," uzavírá.
Článek vznikl ve spolupráci s Polským institutem v Praze a portálem Moderní dějiny.
