Proti okupaci Československa protestovali lidé v Polsku, tehdejším Sovětském svazu či v ostatních zemích Varšavské smlouvy. Málo se ale ví o protiokupačních akcích v Bulharsku, třebaže jejich iniciátoři skončili na mnoho let ve vězení - jako například Eduard Genov, Alexandr Dimitrov či Valentin Radev.
"Není příliš známo, že režim Todora Živkova byl mnohem tvrdší než ten sovětský. Že se v bulharských věznicích vraždilo stejně jako v nejtemnějších dobách stalinismu," řekl tento týden Angel Nikolov při představení své knihy s celým názvem "Žhavé léto 1968 - Pražské jaro, 'bratrská pomoc' a Bulharská lidová republika".
Živkov byl komunistickým vůdcem Bulharska mezi roky 1954 a 1989. "Dělal vše, co viděl na očích sovětského vůdce Leonida Brežněva. Byl jeho hlásnou troubou. Kdyby Brežněv najednou začal chválit pražské jaro, Živkov by udělal totéž," dodal bulharský spisovatel.
První protestní letáky se v ulicích bulharských měst objevily už v den okupace Československa, 21. srpna 1968. Apelovaly například: Lidé, probuďte se! Zabíjejí i vaši svobodu! Pryč se sovětskými okupanty z Československa!
Živkovův režim zareagoval tvrdě. V úhrnu potrestal organizátory protestů sto lety odnětí svobody.
Dnes na intervenci v Československu vzpomíná v Nikolovově knize jeden z bulharských vojáků-okupantů: "Tehdy nás přesvědčovali, a mnohé i přesvědčili, o správnosti okupace. Po pádu komunismu jsme se sešli a veřejně se omluvili, třebaže nás do Československa nakomandovali, třebaže jsme tam na rozkaz jít museli. Neomluvil se ale ani jeden z našich tehdejších velitelů."
Kniha byla v Bulharsku okamžitě rozprodána. Přesto bulharský spisovatel a historik Nikolov, který v roce 1968 studoval v Praze ČVUT, věří, že v Česku bude přijata mnohem příznivěji než v jeho vlasti. Tam ji odmítli především bývalí armádní důstojníci, kteří se invaze do Československa zúčastnili v jednotkách 22. a 12. motostřeleckého pluku s jedním tankovým praporem na druhoválečných strojích T-34.
Důsledky vymývání mozků
Kniha "Žhavé léto 1968" zaplňuje podle českého velvyslance v Bulharsku Lukáše Kauckého dosud nepopsanou mezeru v české, ale i bulharské historii. Například proč padla volba právě na dva motostřelecké pluky? Byly totiž dislokovány v nejméně rozvinutých a málo civilizovaných a odříznutých částech Bulharska. Sloužili v nich často nevzdělaní a neinformovaní vojáci z oblastí, které sousedily s Tureckem.
Oba tyto útvary odjely už v létě na Ukrajinu, kde sovětští propagandisté vymývali bulharským vojákům mozky. Někteří z nich pak v anonymním sociologickém dotazníku napsali například větu: "Miluji Sovětský svaz více než Bulharsko."
Bulharské pluky se podle Nikolova lišily od ostatních okupačních jednotek i tím, že neměly své velení. Byly začleněny do sovětských divizí, takže se ocitly v naprosté izolaci, aby se vojáci nenakazili "československou kontrarevolucí". Toho se báli i bulharští velitelé.
"Tyto dva pluky trčely v Československu (12. pluk byl u Banské Bystrice a 22. u ruzyňského letiště - pozn. red.) po celou dobu svého pobytu v sovětských kasárenských lágrech," popsal pro Aktuálně.cz již dříve Nikolov.
Cennost spisovatelova pohledu spočívá podle bývalého českého velvyslance v Bulharsku Dušana Štraucha také v tom, že autor se sám v srpnu 1968 jako student ČVUT podílel v Praze na protisovětských protestech. "Hodnotí tehdejší události nejen jako jejich aktivní účastník, ale s odstupem let je navíc analyzuje i jako historik," říká Štrauch.
Okouzlení z propagandy Kremlu
Nikolov si tak například osobně vzpomíná i na palbu sovětských vojáků do Národního muzea v Praze. Označuje ji za nepředstavitelné peklo.
"Před muzeem byly stovky lidí, na něž se najednou začala sypat lavina skleněných střepin z rozstřílených oken, takže se chodník před vchodem zbarvil krví do ruda. Hotová apokalypsa. Zakrvácení lidé prchali a já tam dál stál neschopen pohybu. Na Rusy nikdo neútočil a oni dál stříleli a stříleli… pořád stříleli," říká pro Aktuálně.cz.
Kdo je Angel Nikolov
- Bulharský historik, novinář, spisovatel, scenárista.
- Události léta 1968 zažil jako přímý svědek, studoval v té době na ČVUT a Univerzitě Karlově v Praze a účastnil se i protestů proti okupaci armádami států Varšavské smlouvy. Poté se musel vrátil do Sofie, kde vystudoval dějiny a filosofii.
- Jeho kniha "Žhavé léto 1968" přináší svědectví o bulharské účasti na okupaci Československa a ohlasy na ni v Bulharsku - od srpna 1968 až do současnosti. Vydalo ji Nakladatelství Academia za podpory Českého centra v Sofii a Velvyslanectví ČR v Sofii.
Na adresu Čechů pak Nikolov dodává: "Nevěřte nesmyslům a lžím o okupaci v osmašedesátém, které dnes Rusové a kupodivu i někteří čeští politici o 'internacionální a bratrské pomoci států Varšavské smlouvy' šíří. Dost možná jsou okouzleni současnou propagandou Kremlu, která považuje rozpad Sovětského svazu, a tím i jeho impéria za největší geopolitickou tragédii dvacátého století. Odkud se u vás takoví lidé najednou vzali? Naprosto nechápu, jak může mít Čech anebo Slovák - po dvacetileté sovětské okupaci - takové názory. Je to zcela mimo mé chápání."
