Denver/Praha – Píše se rok 1906. Občané Těšína, Moravské Ostravy, Opavy, Přerova, Brna a Jihlavy dychtivě očekávají příjezd jedinečné show o Divokém západě s desítkami koní, indiánů, kavaleristů, zvědů nebo zálesáků. Do té doby o nich jen slyšeli nebo četli v románech Jamese Fenimora Coopera či Karla Maye. William Cody alias Buffalo Bill ukázal tehdy nadšeným Evropanům pravé indiány a kovboje. Ale i samuraje, kozáky, mexické vaquery nebo beduíny, mistry nad mistry v jezdeckém umění.
Williama Codyho proslavily v českých a moravských zemích především takzvané bufalobilky, ve kterých představoval nemilosrdného mstitele a pronásledovatele indiánů či bílých zločinců. "Ty ale, stejně jako rodokapsy, hrozně přeháněly a zkreslovaly život na Divokém západě. Tedy i činy Williama Codyho," říká jeho životopisec Miroslav Čvančara.
Cody je v nich například vylíčen jako bezohledný vybíječ stád divokých bizonů, na kšeft anebo jen tak pro zábavu. Ve skutečnosti měl podepsánu dvouletou smlouvu na dodávku bizoního masa k výživě stavitelů kansasko-pacifické železnice.
"No a on dodal přesně podle smlouvy 4280 bizonů. Rozhodně to tedy nebyl milion, jak se uvádí. A nemohl být tudíž ani bezdůvodným zabíječem bizonů. Jinak by musel již od nejútlejšího věku zastřelit každý den 40 kusů," dodává Čvančara.
Buffalo Bill střílel i podle jiných pramenů vždy jen tolik bizonů, kolik jich bylo potřeba pro obživu. Navíc v letech, kdy bizoni byli ve volné přírodě vyhubeni, přispělo jeho soukromé stádo k záchraně druhu.
Jezdecká revue USA – vzor pro pruské důstojníky
Buffalo Bill postavil například na řece Shoshone přehradu (ve své době jednu z nejvyšších) a založil nedaleko ní město Cody. Po druhé světové válce bylo pak jezero přejmenováno na přehradu Buffalo Bill.
Nejvíc ho ale proslavila národopisná jezdecká revue, do které angažoval 100 indiánů s ženami a dětmi, stejný počet kovbojů a mexických vaquerů. Později i jiné drsné jezdce z dalších zemí – irské kopiníky, ruské kozáky, německé hulány, japonské samuraje, arabské beduíny. Zkrátka muže, kteří uměli žít v přírodě a splynout s ní. "Často šlo o zvědy, kteří prošli válkami v Asii či v Africe," upřesňuje Miroslav Čvančara.
V roce 1885 přizval do revue i proslulého indiánského duchovního vůdce Tatanku Iyontanke (Sitting Bulla – Sedícího býka), kterého Američané považují za strůjce vítězství indiánů nad 7. kavalerií George Custera v bitvě u Little Bighornu (1876). Velkou atrakcí pak byli pověstní střelci-zálesáci Annie Oakley s Frankem Butlerem.
Jezdecká revue Buffalo Billa měla ve své době prvotřídní organizaci. A právě dokonalá koordinace velkého počtu lidí i se zvířaty ohromila v Německu pruské armádní důstojníky. Při vykládání revue, naložené do třech vlaků, stáli dokonce na nádraží a vedle pozorného sledování organizace měřili s hodinkami i rychlost, za kterou to Američané zvládli.
Totéž se opakovalo i při stavění jezdecké arény, jejím balení a odjezdu. "Určitě jim ta zkušenost stála za to. Moc dobře věděli, proč to dělají," míní Jaroslav Čvančara, bratr zmíněného Miroslava.
Zálesák ovlivňuje Čechy i dnes
Když tedy Buffalo Bill zavítal se svými jezdci v roce 1906 i do našich měst, podnítil lidi k nevídanému hnutí a iniciativám, které v Česku přetrvávají dodnes. Jde o skauting, trampování (trampům se ostatně přezdívalo divocí skauti) anebo woodcraft, tedy hnutí tzv. lesní moudrosti. "Už pouhý rok po návštěvě Buffalo Billa vznikla na území dnešního Česka první skautská seskupení, což není určitě náhoda. Češi sice k toulání přírodou vždy tíhli, ale teprve příjezd Buffalo Billa to odstartoval," říká Jaroslav Čvančara.
Bratři Čvančarové popsali českou stopu slavného amerického showmana v knize "Když u nás byl Buffalo Bill", kterou brzy vydá nakladatelství Academia. Jeho ředitel Jiří Padevět považuje Williama Codyho za mimořádně zajímavou historickou osobnost, jejíž obraz byl v minulosti hodně pokřivený. "I proto jsme se do projektu o Buffalo Billovi pustili. Autoři navíc akcentují i jeho spojení s tehdejším Rakouskem-Uherskem, přesněji s jedinečným jezdeckým turné, což je hodně zajímavá kapitola z českých dějin," říká Padevět. A poukazuje taky na špičkovou organizaci i marketing jezdecké revue Williama Codyho, mimořádné i podle dnešních měřítek.
William Cody navštívil s jezdeckou revue na počátku dvacátého století padesátku rakousko-uherských měst (v dnešní Itálii, Rakousku, Maďarsku, Slovensku, Rumunsku, Ukrajině, Polsku a České republice).
V Brně měli sirotci na show vstup zdarma. Na všech plakátech bylo uvedeno: 500 koní, 800 lidí, včetně stovky rudokožců. Tři zvláštní vlaky přijely ráno na nádraží postupně v hodinových intervalech. Nejdříve vystoupili stavěči přenosné arény (stavělo se většinou na vojenských cvičištích), zatímco účinkující projeli v indiánských krojích nebo jako kovbojové městem, aby pozvali přihlížející lidi na představení.
Stavěči postavili arénu v několika hodinách, mezi tím kuchaři v polních kuchyních přichystali občerstvení, aby první představení (22 čísel v dvouhodinovém programu) začalo už ve 14.00 hod. Další pak v osm večer při elektrickém osvětlení z pojízdných elektrocentrál. "To byla v tehdejší době obrovská vymoženost. Vždyť se psal rok 1906," vysvětluje Jaroslav Čvančara.
S výjimkou Brna šlo (alespoň v českých zemích, na Moravě a ve Slezsku) vždy o jednodenní pobyt, takže účinkující odjeli po představení na nádraží, stavěči rozebrali arénu, aby celá jezdecká show vyrazila opět někdy po půlnoci svými třemi vlaky k dalšímu městu.
K českým ctitelům Buffalo Billa patřili přední básník František Hrubín, malíř Kamil Lhoták, spisovatel a režisér Jiří Brdečka. Postava Buffalo Billa vystupuje i v Brdečkově knize Limonádový Joe a mihne se ve stejnojmenném filmu v podání karetního hráče Miloše Nedbala.
Buffalo Bill účinkuje i ve hře Jana Wericha a Jiřího Voskovce Sever proti jihu. Také hudební skladatel Antonín Dvořák se v korespondenci netajil obdivem k jezdecké revue Williama Codyho, kterou zhlédl v New Yorku.
Úcta k Williamu Codymu
Spoluobjevitel Yellowstonského národního parku, účastník občanské války v USA Sever proti Jihu (na straně Unie), průvodce vědeckých expedic paleontologů, ale také stopař, lovec, armádní zvěd a herec je každoročně svobodnými zednáři symbolicky pohřbíván na hoře Lookout Mountain u města Golden v Coloradu nedaleko Denveru. I to je důkaz úcty lidí k Williamu Codymu alias Buffalo Billovi.
"Jednalo se o mimořádně odvážného chlapíka s až neuvěřitelnou šíří schopností a zájmů. Stihl ještě tu nejranější dobu osidlování Divokého západu i s karavanami přistěhovalců, zažil 17 prezidentů USA a zemřel v době, kdy už vzlétala letadla," vypočítává Miroslav Čvančara.
"Při seznamování se s životem Buffalo Billa lépe pochopíme jednu z nejúžasnějších, ale také nejrozporuplnějších přeměn Spojených států na světovou velmoc. Buffalo Bill je ikonou této cesty," doplňuje Čvančarův bratr Jaroslav.
Méně radostný je závěr života Williama Codyho. Čtyři roky před skonem se v roce 1913 rozhodl, že si zahraje sám sebe ve filmu. Armáda mu k tomu dokonce půjčila 600 vojáků, z indiánských rezervací přišly stovky indiánů, ale film se jako průřez doby osidlování Severní Ameriky nepovedl.
"Vlastně to byla katastrofa. Třicetiletého zvěda hrál sedmdesátník a zcela nezvládnutelný byl také indiánský komparz. ,Mrtví‘ indiáni vstávali, aby se ze zvědavosti podívali na toho chlapa s kamerou a střihač tam tyhle záběry nechal. Z filmu tak nakonec vznikla nechtěná fraška a přiživilo se na něm i dost podvodníků. V té době už totiž Cody neměl prvotřídní manažery, kteří mu organizovali jezdeckou show. Vydělal sice závratné částky, ale na některých danajských projektech nebo stavbách, jako třeba na založení dolů v Arizoně, finančně vykrvácel," říká Miroslav Čvančara k ikoně své doby Buffalo Billovi, obhájci práv indiánů, s nimiž musel jako armádní zvěd občas bojovat. I to ale patřilo k rozporuplným časům Divokého západu.
